Arthur Conan Doyle

Sir Arthur Conan Doyle se narodil 22. května 1859 v Edinburghu; zemřel 7. července 1930. Život ohraničený těmito dvěma daty naplnil vrchovatě nejen tvůrčí prací spisovatele, ale i rozsáhlou občanskou aktivitou, která mu ve své době přinesla mezinárodní proslulost a inspirovala Francouze k tomu, že pro něho vymysleli přezdívku ,dobrý obr‘. Navštěvoval stonyhurstskou školu; medicínu studoval na edinburské universitě a říká se, že diagnostické metody jednoho z tamějších profesorů ho přivedly na ideu dedukční metody, které později v jeho knihách s takovým zdarem užíval Sherlock Holmes. Lékařskou ordinaci si zprvu otevřel v Southsea a psát začal právě v době, kdy čekával na pacienty. Světová sláva, kterou sklidil za své knihy, korunovala už jen širokou popularitu člověka s pozoruhodné vznešenými cíli: mnohdy byl poslední nadějí „zločinců“, kteří žádný zločin nespáchali, ale nedokázali se vymknout z osidel soudní mašinérie (stačí připomenout jen jeho úsilí dokázat nevinu v případě Oscara Slatera); aktivně se zabýval sportem v době, kdy to zdaleka nebylo tak obvyklé jako dnes; sám se několikrát osvědčil jako schopný detektiv a často býval žádán o pomoc; jako lékař se zúčastnil burské války; byl i kazatelem a misionářem.

Jeho největším úspěchem bylo vytvoření postavy Sherlocka Holmese, která si brzo získala mezinárodní uznání a trvale svého tvůrce odváděla od jiné literární práce, které on sám dával přednost. V jedné povídce Conan Doyle dokonce dopustil, aby byl Sherlock Holmes zabit, ale rozhořčení čtenářů (lidé začali po svém oblíbeném hrdinovi nosit smutek a bombardovali autora protestními dopisy) donutilo ho postavu slavného detektiva opět vzkřísit. Sherlocka Holmese zná celý svět, neví se ale už tak obecně, že jeho tvůrce kromě mnoha jiných prací napsal například i Historii búrské války. Vytvořil ostatně i další nezapomenutelné postavy, které přecházely z jedné jeho knihy do druhé; například postavu profesora Challengera nebo brigadýra Gerarda. V některých jeho knihách najdeme vědeckofantastické příběhy dávno předtím, než se tento druh literatury zformoval jako samostatný žánr. V pozdějších letech napsal i několik knih o spiritismu.

Conan Doyle první veřejně vystoupil pro změnu korunovační přísahy ve snaze odčinit křivdu vůči anglickým katolíkům; první varoval před hrůzami letecké a ponorkové války; byl horlivým propagátorem stavby tunelu pod Lamanšským kanálem; z jeho popudu byly do anglické armády zavedeny ocelové přilby a námořnictvo bylo vybaveno moderními záchrannými pásy; patřil k zakladatelům spolku Pilgrimů, který měl posílit anglo-americkou vzájemnost; byl předsedou spolku pro reformu rozvodového zákona a jeho účast na pověstném Edaljiho případu přiměla anglické ministerstvo vnitra ke zřízení apelačního soudu; napsal ve své době proslulou odpověď Bernardimu a jakoby na okraji veškeré ostatní činnosti i šestisvazkové dějiny první světové války.

A tak sir Arthur Conan Doyle patří nejen literatuře; Angličané ho právem považují za postavu mezinárodního významu: byl občanem celého světa a zároveň vzorem konkrétní angažovanosti ve prospěch svých spoluobčanů; věřil v suverenitu bystrého zdravého rozumu; celý život byl zastáncem spravedlnosti a hlasatelem snášenlivosti mezi lidmi.