Mstitel

V. NAŠE NÁVĚŠTÍ ZJEDNÁVÁ NÁM NÁVŠTĚVNÍKA.

Ranní naše výprava byla přespříliš pro moje slabé zdraví, i byl jsem odpoledne velmi unaven. Holmes odebral se sám na koncert, a já ulehl na pohovku a snažil jsem se usnouti na několik hodin. Marná však snaha! Mysl má byla příliš rozčilena onou příhodou, a nejpodivnější domysly a výmysly v ní klíčily.

Pokaždé, kdykoliv jsem zavřel oči, viděl jsem před sebou křečovitě zkřivený, opičí zjev zavražděného muže.

Tak pochmurný byl dojem, kterým tvář ta na mne působila, že jsem shledával nesnadným, bych cítil něco jiného, než vděčnost k tomu, kdo muže toho odklidil se světa.

Jestliže tedy lidské rysy prozrazovaly neřesti nejhoršího druhu, byly to jistě rysy Enocha J. Drebbera z Clevelandu.

Nicméně uznával jsem, že spravedlnosti musí se státi zadost, a že nízkost a nemravnost oběti není omluvou v očích zákona.

Čím více myslil jsem na domněnku svého soudruha, že onen muž byl otráven, tím neobyčejnější se mi zdála. Pamatuji se, jak přičichl k jeho rtům i nepochyboval jsem, že objevil něco, co vedlo jej k jeho myšlence.

Krom toho, nebyl-li to jed, jenž způsobil smrt muže toho, co mohlo to být, když nebylo na něm ran, ni stop po rdoušení?

A na druhé straně čí krev to byla, kterou byla podlaha tak hustě zbrocena?

Nebylo známek zápasu, aniž oběť měla nějakou zbraň při sobě, jíž byla by mohla odpůrce svého zraniti.

Pokud veškeré otázky tyto byly nerozřešeny, cítil jsem, že spánek nepřimkne se tak snadno k našim vičkám, ani k mým, ani k Holmesovým. Jeho klidné, sebevědomé chování přesvědčovalo mne však, že utvořil si již výklad, kterýž vysvětloval všechna fakta, ačkoliv já nemohl se ani na okamžik domysliti, co by to mohlo býti.

Bylo velmi pozdě, když se vrátil – takže jsem pochopil, že koncert nemohl ho zadržeti tak dlouho.

Jídlo bylo již dávno na stole, než přišel.

Když usedl, pravil:

„Bylo to přímo velkolepé. Pamatujete se, co Darwin řekl o hudbě? Tvrdí, že schopnost hudbu produkovati i oceňovati byla v lidstvu dávno již před schopností mluvy. Snad jest to právě tím, že hudba působí na nás tak hluboce. Jsou to neurčité upomínky v našich duších na ona mlhavá století, kdy svět byl ještě ve svém dětství.“

„Toť trochu smělá myšlenka,“ podotkl jsem.

„Myšlenky naše musí býti tak smělé, jako příroda, mají-li býti v pravdě výkladem přírody,“ odpověděl Holmes.

A dodal:

„Co však vám jest? Nevypadáte dobře. Brixtonská afféra vás asi velice rozrušila.“ Děl jsem:

„Abych pravdu řekl, ano. Byl bych myslil, že jsem otužilejším po své afganistanské výpravě. Viděl jsem vlastní své soudruhy v bitvě Maiwaudské rozsekané na kusy, aniž to otřáslo mými nervy.“

„Pochopuji to. Jest tajemství v této afféře, kteréž rozněcuje obrazotvornost. Kde není obrazotvornosti, není hrůzy. Viděl jste večerní noviny?“

„Neviděl.“

„Podávají pěkný obraz o afféře. Nezmiňují se o faktu, že když muž byl zvedán, ženský snubní prsten padl na zem. Ale jest dobře, že noviny tak nečiní.“

„Proč?“

Holmes odpověděl:

„Podívejte se na toto n…