Vzpomínky na Sherlocka Holmese

Makléřův úředník

Krátce poté, co jsem se oženil, zakoupil jsem si lékařskou koncesi v londýnské čtvrti Paddington. Starý doktor Farquhar, po němž jsem ji převzal, býval kdysi vyhlášeným praktickým lékařem, ale pokročilý věk a choroba, jíž trpěl - cosi jako záchvaty tance svatého Víta - připravily ho o většinu pacientů. Lidé celkem přirozeně vycházejí ze zásady, že ten, kdo chce léčit jiné, měl by být zdravý sám, a dívají se spatra na lékařské schopnosti člověka, který svými medikamenty nedokáže vykurýrovat sám sebe. A tak jak sil mého předchůdce ubývalo, zužoval se i okruh jeho pacientů, a když jsem po něm praxi přebíral, nevynášela už ročně někdejších dvanáct set liber, ale něco málo přes tři sta. Důvěřoval jsem však svému mládí a energii a byl jsem přesvědčen, že ji za pár let povznesu k věhlasu a prosperitě jejích počátků.

Po převzetí ordinace měl jsem první tři měsíce práce nad hlavu a svého přítele Sherlocka Holmese jsem vídal jen málokdy, neboť jsem byl příliš zaneprázdněn, než abych mohl občas zaskočit do Baker Street na návštěvu, a on sám jen zřídka někam chodíval, pokud ho tam nepřivedla jeho profese. Překvapilo mě proto, když jsem jednoho červnového rána - byl jsem už po snídani a seděl jsem a pročítal British Medical Journal - uslyšel zařinčení zvonku a vzápětí silný, poněkud rezavý hlas mého starého přítele.

"Ach milý Watsone," řekl, když vešel do místnosti, "to jsem rád, že vás zas jednou vidím. Doufám, že se paní Watsonová už dostatečně zotavila ze všech těch rozčilujících lapálií, spojených s naším dobrodružstvím v případě Podpisu čtyř?"

"Děkuji za optání, daří se nám oběma dobře," řekl jsem a srdečně jsem si s ním potřásl rukou.

"A doufám také," pokračoval, sedaje si do houpacího křesla, "že starosti s lékařskou praxí ve vás dočista neumrtvily zájem, který jste míval o naše drobné dedukční problémy."

"Naopak," odpověděl jsem, "právě včera večer jsem listoval ve svých starých poznámkách a hodnotil jsem některé výsledky, jichž jsme dosáhli."

"Doufám, že svou sbírku nepokládáte za uzavřenou?"

"Ani nápad! Nic bych si nepřál víc než pár dalších podobných zážitků."

"Například dnes?"

"Proč ne, třeba hned dnes."

"A jel byste až do Birminghamu?"

"Přejete-li si to - ovšem."

"A co vaše praxe?"

"Zaskakuji i za souseda, když někam odjede, a na oplátku je kdykoli ochoten převzít ordinaci za mne."

"Ha! Nic lepšího si nelze přát!" řekl Holmes, zvrátil se na opěradlo houpacího křesla a pátravě se na mě díval zpod přimhouřených víček. "Vidím, že jste nedávno trochu marodil. Tahle letní nachlazení bývají vždycky dost nepříjemná."

"Minulý týden jsem ošklivě nastydl a musel jsem zůstat tři dny doma. Měl jsem ale dojem, že už jsem z toho dočista venku."

"Také že jste. Vypadáte náramně zdravě."

"Jak jste to tedy mohl poznat?"

"Milý příteli, znáte přece moje metody."

"Vydedukoval jste to?"

"Ovšem."

"A z čeho?"

"Z vašich střevíců."

Podíval jsem se na nové lakýrky, které jsem měl na nohou. "Jak proboha -?" zvolal jsem, ale H…