Vzpomínky na Sherlocka Holmese

Reigateské panstvo

Trvalo to nějaký čas, než se můj přítel Sherlock Holmes zotavil z vyčerpání, které se dostavilo po nesmírném vypětí sil z jara roku 1887. Celá otázka Nizozemsko-Sumaterské společnosti a kolosálních plánů barona Maupertuise je dosud v živé paměti veřejnosti a souvisí tak úzce s vysokou politikou a financemi, že není vhodným námětem pro tuto sbírku črt. Nepřímo však vedla k ojedinělému a složitému problému, který mému příteli poskytl příležitost demonstrovat hodnotu jisté nové zbraně, jíž vedle mnoha jiných použil ve svém celoživotním boji proti zločinu.

Nahlédnutím do svých poznámek zjišťuji, že to bylo 14. dubna, kdy jsem dostal z Lyonu telegram, který mi oznamoval, že Holmes leží nemocen v hotelu Dulong. Během čtyřiadvaceti hodin jsem byl u jeho lůžka a s úlevou jsem shledal, že jeho zdravotní stav není nikterak na pováženou. Ani jeho železná konstituce však neodolala námaze nesnadného vyšetřování, které trvalo víc než dva měsíce; v té době pracoval nejméně patnáct hodin denně a nejednou, jak mě ujistil, mu okolnosti případu nedovolily, aby si za celých pět dní aspoň na chvilku zdříml. Triumfální výsledek jeho úsilí nemohl odvrátit reakci, která se po tak strašném vypětí sil zákonitě dostavila, a v době, kdy jeho jméno se rozléhalo po celé Evropě a kdy jeho pokoj byl doslova po kotníky zasypán blahopřejnými telegramy, nalezl jsem ho propadlého nejčernější depresi. Dokonce ani vědomí, že měl úspěch tam, kde policie tří zemí selhala, a že ve všech bodech vyzrál na nejprohnanějšího evropského podvodníka, nemohlo zabránit jeho nervovému zhroucení.

O tři dny později už jsme opět byli spolu v Baker Street, ale bylo jasné, že by mému příteli nejvíc prospěla změna prostředí, a pomyšlení na jarní týden strávený na venkově neobyčejně lákalo i mě. Můj starý přítel plukovník Hayter, kterého jsem kdysi v Afganistanu ošetřoval, měl pronajatý dům poblíž Reigate v Surreyi a často mě zval, abych k němu přijel na návštěvu. Při poslední příležitosti dokonce poznamenal, že kdyby můj přítel chtěl přijet se mnou, s radostí by uvítal i jeho. Bylo třeba trochu diplomacie, ale když Holmes uslyšel, že hostitel je starý mládenec a že tam bude mít naprostou volnost, přistoupil na můj plán, a za týden po návratu z Lyonu jsme už byli pod plukovníkovou střechou. Hayter byl dobrosrdečný starý voják, který poznal pěkný kus světa, a brzo zjistil - jak jsem ostatně očekával - že mají s Holmesem mnoho společného.

Ten večer, kdy jsme přijeli, seděli jsme po večeři v plukovníkově síni se zbraněmi; Holmes se natáhl na pohovku, kdežto já s Hayterem jsme si prohlíželi jeho malou sbírku střelných zbraní.

"Mimochodem," pravil pojednou, "vezmu si jednu tu pistoli s sebou nahoru pro případ, že bychom tu měli nějaký poplach."

"Poplach?" řekl jsem.

"Ano, nedávno nás tu pěkně vyděsili. K starému Actonovi - to je jeden z našich zdejších magnátů - se minulé pondělí někdo vloupal. Velkou škodu mu sice nezpůsobili, ale pachatelé jsou dosud na svobodě."

"A mají u…