Vzpomínky na Sherlocka Holmese

Domácí pacient

Když přehlížím tu řádku poněkud nesouvislých vzpomínek, v nichž jsem se pokusil ilustrovat některé intelektuální zvláštnosti svého přítele Sherlocka Holmese, zaráží mě, jak obtížné bylo vybrat příklady, které ve všech ohledech vyhovovaly mému záměru. V případech, kde Holmes předvedl jistou tour de force^[12] analytického uvažování a demonstroval hodnotu svých speciálních pátracích metod, byla totiž fakta sama často tak nicotná a všední, že jsem se necítil oprávněn předložit je veřejnosti. Jindy se naopak stávalo, že se podjal nějakého pátrání, při němž narazil na fakta mimořádně pozoruhodná a dramatická, ale podíl, jímž přispěl k vysvětlení jejich příčin, nebyl tak významný, jak bych si byl já, jakožto jeho životopisec, přál. Drobný případ, který jsem zpracoval pod názvem Studie v šarlatové, a pozdější, související se zkázou lodi Gloria Scottová, mohou dobře posloužit za ukázky této Scylly a Charybdy, které jejich kronikáři neustále hrozí. Je možné, že v záležitosti, o níž se chystám psát nyní, není role mého přítele dostatečně zdůrazněna; celkový spád událostí je však natolik pozoruhodný, že se nedokážu přinutit k tomu, abych ji z tohoto seriálu nadobro vypustil.

Byl ponurý, deštivý říjnový den. Záclony jsme měli napůl zatažené a Holmes se choulil na pohovce a znova a znova pročítal dopis, který mu došel ranní poštou. Pokud jde o mne, v době, kdy jsem sloužil v Indii, naučil jsem se lépe snášet horko než zimu a přetopený pokoj, v němž teploměr ukazoval dvaatřicet stupňů, nepůsobil mi pražádné obtíže. V novinách nebylo nic zajímavého. Parlament přerušil zasedání. Kdekdo byl mimo Londýn a mně se zastesklo po lesních pasekách New Forestu a po oblázkových plážích v Southsea. Splasklé bankovní konto mě donutilo odložit dovolenou a mého přítele venkov či moře nelákaly ani v nejmenším. Nejraději se povaloval uprostřed pěti miliónů lidí, rozhazoval své sítě, prohlížel, co v nich uvízlo, a citlivě reagoval na každé sebemenší podezření či zmínku o nějakém nevyřešeném zločinu. Láska k přírodě mezi jeho početné vlohy nepatřila a Londýn opouštěl pouze tehdy, když momentálně odvrátil pozornost od městského zlosyna a vyrazil po stopách nějakého jeho provinciálního kolegy na venkov.

Viděl jsem, že Holmes je příliš zahloubán a není mu právě dvakrát do řeči. Odložil jsem proto nudné noviny, zabořil jsem se do křesla a oddal jsem se melancholickým úvahám. Hlas mého přítele mě pojednou vyrušil ze zamyšlení.

"Máte pravdu, Watsone," řekl. "To je opravdu velice absurdní způsob, jak si vyřizovat spory."

"Naprosto absurdní!" zvolal jsem, ale pak jsem si náhle uvědomil, že vlastně zareagoval na moje nejskrytější myšlenky. Narovnal jsem se v křesle a vytřeštil jsem na něho oči v naprostém údivu.

"Co zas je tohle, Holmesi?" zvolal jsem. "To už tedy přesahuje všechny meze mé fantazie."

Srdečně se zasmál mým rozpakům.

"Jistě si vzpomínáte," řekl, "že jsem vám nedávno četl pasáž z jedné Poeovy povídky, v níž jakýsi důvtipný muž sleduje nevyřčené …