Návrat Sherlocka Holmese

Osamělá cyklistka

Od roku 1894 do roku 1901 byl Sherlock Holmes velmi zaneprázdněný muž. Lze bezpečně říci, že během těchto osmi let se nenašel obtížnější veřejný případ, v němž by nebyl dotázán o radu, a v stovkách soukromých případů, z nichž některé byly velmi složité a neobyčejné, sehrál význačnou roli. Toto dlouhé údobí neustálé práce mu přineslo řadu překvapujících úspěchů a několik nevyhnutelných nezdarů. Ježto jsem si uchoval úplné záznamy o všech těchto případech a na mnohých z nich jsem se osobně podílel, lze si představit, že není snadnou úlohou rozhodnout, který z nich vybrat, abych jej předložil veřejnosti. Budu se řídit svým dřívějším pravidlem a dám přednost případům, které nejsou ani tak pozoruhodné z hlediska brutálního provedení zločinu jako spíše svým důvtipným a dramatickým rozuzlením. Z tohoto důvodu předkládám nyní čtenáři fakta týkající se případu slečny Violety Smithové, osamělé cyklistky z Charlingtonu, a podivného závěru našeho pátrání, které vyvrcholilo neočekávanou tragédií. Je pravda, že okolnosti tu nedovolily nijak překvapující osvědčení oněch schopností mého přítele, které mu získaly věhlas, na druhé straně však tento případ některými rysy vyniká nad všechny z těch dlouhých análů zločinů, z nichž čerpám látku pro tyto krátké příběhy.

Když jsem nahlédl do svého zápisníku z roku 1895, shledávám, že o slečně Violetě Smithové jsme poprvé slyšeli v sobotu 23. dubna. Vzpomínám si, že její návštěva přišla pro Holmese v nanejvýš nepříhodnou chvíli, protože se právě intenzívně zabýval velmi temným a složitým problémem, a to podivným pronásledováním známého milionáře Johna Vincenta Hardena, jenž zbohatl obchodem s tabákem. Můj přítel, který měl nadevšecko rád přesné a soustředěné přemýšlení, byl velmi nedůtklivý, když byl vyrušen z případu, kterým se právě zabýval. Ale nechtěl-li příchozí drsně odmrštit, což bylo jeho povaze cizí, musel vyslechnout příběh mladé ženy, jež byla sličná, vysoká, půvabné postavy a královského držení těla. Objevila se u nás v Baker Street pozdě večer, aby ho požádala o radu a pomoc. Námitka, že Holmes je časově už plně vytížen jiným případem, vyzněla naplano, neboť mladá dáma se dostavila s odhodláním, že nám vypoví svůj příběh, a dala nám jasně najevo, že pokud ji nevyslechneme, dostaneme ji z pokoje jenom násilím. S rezignovaným výrazem a poněkud nuceným úsměvem požádal Holmes krásnou vetřelkyni, aby usedla a sdělila nám, co ji tíží.

„Jistě to nebude váš zdravotní stav,“ řekl Holmes, když ji přelétl bystrým pohledem, „neboť tak horlivá cyklistka jako vy energií nepochybně překypuje.“

Překvapeně se podívala na nohy a já si všiml, že má lehké odřeniny na boku botky, způsobené třením o hranu šlapky.

„Ano, pane Holmesi, jezdím hodně na bicyklu, a to poněkud souvisí i s mou dnešní návštěvou.“

Můj přítel uchopil dámu za ruku, na které neměla rukavičku, a zkoumal ji s napjatou pozorností, ale bez sebemenšího citového záchvěvu, tak jako učenec zkoumá vzorek.

„Doufám, že mi prominete. Patří…