Opatské sídlo
Jednoho lezavě studeného, ba mrazivého zimního rána roku 1897 mě někdo probudil tím, že mě zatahal za rameno. Nade mnou stál Holmes. Svíčka, kterou držel v ruce, ozařovala netrpělivý výraz jeho skloněné tváře, a okamžitě mi bylo jasné, že se něco stalo.
„Rychle, Watsone, rychle!“ zvolal. „Případ čeká! Teď ani slovo! Oblečte se a pojďte!“
Za deset minut jsme už oba seděli v drožce a uháněli tichými ulicemi k nádraží Charing Cross. První paprsky kalného zimního slunce teprve mdle osvětlovaly pár časných ranních chodců spěchajících do práce – rozmazané a nezřetelné postavy v londýnské mlze. Holmes se mlčky zachumlal do zimníku a já jsem docela rád následoval jeho příkladu, protože mrazivý vzduch štípal do tváří a oba jsme se až do této chvíle postili. Teprve na nádraží, když jsme se napili horkého čaje a zaujali svá místa ve vlaku, roztáli jsme natolik, že Holmes mohl mluvit a já poslouchat. Holmes vytáhl z kapsy dopis a nahlas mi jej přečetl:
3.30 ráno
Opatské sídlo, Marsham, Kent
Milý pane Holmesi, neobyčejně by mé potěšila Vaše okamžitá pomoc v případě, který slibuje být nanejvýš pozoruhodný. Je to něco podle Vašeho gusta. Kromě toho, že jsem propustil lady, ponechávám všechna přesně v tom stavu, v jakém jsem to našel, přesto Vás ale snažně žádám, abyste neztrácel ani okamžik, poněvadž je obtížné mít tu dál sira Eustace.
S úctou Stanley Hopkins
„Hopkins mě žádal o pomoc už sedmkrát a pokaždé byla jeho žádost oprávněná,“ řekl Holmes. „Myslím, že všechny ty případy jsou ve vaší sbírce a musím přiznat, Watsone, že máte jisté schopnosti správného výběru, čímž napravujete mnohé, co vám ve vašem vyprávění zazlívám. Váš osudný zvyk – pohlížet na všechno z hlediska příběhu, a nikoli jako na cvičení důvtipu, znehodnotil leccos, co se mohlo stát poučnou, ba dokonce klasickou sérií vědeckých demonstrací. Přecházíte mlčením práci provedenou nanejvýš delikátně a jemně nebo se o ní pouze letmo zmíníte, abyste se mohl rozepsat o senzačních podrobnostech, které čtenáře možná vzruší, ale rozhodně ho nemohou poučit.“
„Proč tedy o těch případech nenapíšete sám?“ zeptal jsem se poněkud roztrpčeně.
„Udělám to, milý Watsone, udělám. Jak víte, momentálně jsem velice zaneprázdněn, ale na sklonku života se hodlám věnovat sepsání učebnice, v níž bude v jednom svazku shrnuto celé umění detekce. Pokud jde o náš případ, zdá se, že tam byla spáchána vražda.“
„Vy tedy myslíte, že ten sir Eustace je mrtev?“
„Podle všeho ano. Z Hopkinsova písma je patrno, že byl rozčilen, a on není žádný citlivka. Ano, soudím, že byl spáchán násilný čin a mrtvolu že nechali ležet na místě, abychom si ji prohlédli. Pokud jde o propuštění té dámy, mám za to, že v době tragédie byla zamčena ve svém pokoji. Octneme se ve vyšší společnosti, Watsone. Vidíte ten ruční papír, monogram E.B., šlechtický erb a malebnou adresu? Myslím, že náš přítel Hopkins se ukáže hoden své pověsti a že zažijeme zajímavé dopoledne. Ten zločin byl spáchán před půlnocí.“
„Jak t…
Arthur Conan Doyle
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.