Kapitola 35
Otec kapitán de Soya používá papežský odznak, jak by ho nikdy předtím nenapadlo. Středomořská stanice Třidvacetšest na Maře Infinitus, kde byl objeven hawkingův koberec, je prohlášena za zónu zločinu pod stanným právem. Když protestuje vládnoucí prelát, biskup Melandriano ze Svaté Terezy, a zpochybňuje hranice papežského odznaku, de Soya se obrátí k planetární guvernérce, arcibiskupovi Jane Kelleyové. Arcibiskup se papežskému odznaku pokloní a umlčí Melandriana hrozbou vyloučení z Církve.
De Soya jmenuje mladého velitele Sproula na dobu vyšetřování svým adjutantem a ze Svaté Terezy a velkých městských plošin povolá soudní znalce a nejlepší vyšetřovatele Paxu, aby provedli studie místa zločinu. Kapitán C. Dobbs Powl, další členové někdejší posádky Paxu a všichni při akci přítomní rybáři jsou vyslýcháni (zavření ve staničním vězení) pod Pravdomluvem a dalšími drogami.
Během několika dnů už je jasné, že kapitán Powl, zesnulý velitel Belius a mnoho dalších vojáků na této vzdálené plošině spolupracovali s místními pytláky, povolili jim ilegální lov místních ryb, krádeže vybavení Paxu včetně jedné ponorky, která se údajně potopila pod palbou rebelů – a vymáhání peněz od rybařících hostů. Nic z toho Otce kapitána de Soyu nezajímá. Chce vědět, co se přesně stalo ten večer dva standardní měsíce nazpět.
Soudní důkazy se množí. Je proveden test DNA z krve a tkáně na hawkingově koberci, vzorky odeslány do databáze ve Svaté Tereze a na orbitální základnu Paxu. Jsou nalezeny dva typy krve. Ten hlavní je pozitivně identifikován jako vzor DNA velitele Belia. Druhý se podle záznamů Paxu na Maře Infinitus identifikovat nedá, přestože jsou v záznamech všichni občané Paxu, kteří na tomto vodním světě žijí.
, Jak tedy Beliova krev skončila na létajícím koberci?“ ptá se seržant Gregorius. „Podle výpovědi všech svědků pod Pravdomluvem, spadl Belius do pití dávno předtím, než se chlapík, kterého chytili, pokusil na koberci uniknout.“
De Soya přikývne a spojí prsty pod bradou. Kancelář bývalého ředitele změnil ve velení, na plošině se tísní trojnásobek někdejšího osazenstva. Poblíž plošiny kotví tři velké fregaty Námořnictva Paxu, dvě z nich patří k bojovým ponorkám. Na přistávací palubě pro skimmery se tísní letouny Paxu, inženýři museli plošinu opravit a rozšířit plochu pro thoptéry. De Soya dnes ráno povolal do oblasti další tři lodě. Biskup Melandriano posílá proti zvyšujícím se nákladům (nejméně dvakrát denně) písemné protesty, Otec kapitán de Soya je ignoruje.
„Myslím, že náš neznámý zastavil, aby velitele vylovil z… jaké slovo jste použil, seržante?… z pití. Bojovali. Neznámý byl zraněn či zabit. Belius se pokusil vrátit zpět na stanici. Powl a ostatní si ho spletli a zabili.“
„Jo,“ souhlasí Gregorius, „to je nejlepší scénář, co jsem zatím slyšel. V hodinách od chvíle, kdy poslali ze Svaté Terezy výsledky DNA, se jich vytvořilo mnoho spojení s pytláky, spiknutí mezi neznámým a velitelem Beliem, kapitán Powl zavraždil bývalé spoluspiklence. Tato teorie je nejjednodušší.“
„To znamená, že náš neznámý patří k lidem, kteří cestují s dívkou,“ pokračuje de Soya. „A je milosrdný a hloupý.“
„Nebo to mohl být nějaký pytlák,“ podotkne Gregorius. „To se nikdy nedozvíme.“
De Soya zaťuká prsty a vzhlédne. „Proč ne, seržante?“
„No, kapitáne, všechny důkazy jsou dole, nebo ne, pane?“ dodá a namíří palec k pěnícímu fialovému moři za okny. „Kluci od námořníků říkají, že je hluboké deset tisíc sáhů, možná víc. To znamená téměř dvacet tisíc metrů vody, pane. Všechna těla tam sežerou ryby, pane. A jestli to byl pirát… no, to se nikdy nedozvíme. A jestli byl z jiného světa… pak žádné centrální záznamy DNA neexistujou… museli bychom zkontrolovat knihovny na několika stech planetách. Nikdy ho nenajdeme.“
Otec kapitán de Soya spustí ruce a mírně se usměje. „Toto je jedna ze vzácných chvilek, kdy se pletete, seržante. Jen počkejte.“
Příští týden dá de Soya chytit a pod Pravdomluvem vyslýchat všechny pytláky v okruhu tisíce kilometrů.…
