Kapitola 22
Seržant Gregorius čeká se svými vojáky u otevřené přechodové komory Raphaela, loď archanděl se blíží k neidentifikovatelnému plavidlu, které se právě vynořilo z Cplus. Mají neohrabané vesmírné brnění a s bezreakčními puškami a energozbraněmi přes rameno zabírají celou komoru. Naklánějí se do vesmíru, na zlatém hledí se jim třpytí slunce Parvati.
„Mám ji v sevření,“ ozve se jim ve sluchátkách hlas Otce kapitána de Soyi. „Vzdálenost sto metrů a klesá.“ Obě lodě se blíží, pole jejich vidění zabírá plavidlo tvaru jehly s ploutvemi na zádi. Mezi loděmi praská obranné silové pole, jež rozpustí lasery s vysokou energií i útoky kopí rychleji, než stačí postřehnout oko. Gregoriovi ztmavne hledí, projasní se a znovu ztmavne v plamenech blízké bitvy.
„V pořádku, uvnitř minimálního dostřelu jejich kopí,“ promluví de Soya z místa na pohovce Bojového kontrolního centra. „Do toho!“
Gregorius dá rukou signál a muži se odrazí nohama ve stejnou chvíli jako on. Jehlové trysky v reakčních batozích vystřelují nepatrné modré plamínky a muži kontrolují oblouk letu.
„Narušení pole… teď!“ vykřikne de Soya.
Silová pole do sebe narazí a na několik vteřin se navzájem vygumují. To stačí. Gregorius, Kee a Rettig pronikají do ochranného vejce druhé lodě.
„Kee,“ promluví Gregorius úzkým paprskem a menší postava vyrazí na příď zpomalující lodě. „Rettigu.“ Druhé bojové brnění zrychlí k dolní třetině lodě. Gregorius čeká až do poslední chvíle, udělá salto vpřed, použije trysky na plný tah a na místě se zastaví. Ucítí, jak se těžké podrážky tvrdě dotknou povrchu pláště. Aktivuje magnetické spony na botách, ucítí spojení, rozkročí se a na jediné podrážce se přikrčí.
„Na místě,“ ozve se úzkým paprskem hlas desátníka Kee.
„Na místě,“ přidá se vteřinu později Rettig.
Seržant Gregorius uvolní od pasu přistávací límec, přiloží ho na povrch, aktivuje zámek a poklekne. Ocitne se v černém pytli jeden a půl metr v průměru.
„Až napočítám tři,“ oznámí do mikrofonu. „Tři… dva… jedna… spustit.“ Dotkne se kontrolky na zápěstí a zamrká. Mikrotenká látka molekulárního polymeru se zvedne, stoupne mu nad hlavu a pokračuje dál. Za deset vteřin se krčí ve dvacetimetrovém průhledném pytli jako postava v bojovém brnění uprostřed obrovského kondomu.
„Připraven,“ hlásí Kee. Rettig ho napodobí.
„Připravit,“ vyzve je Gregorius, přitiskne k povrchu nálož a položí prst v rukavici na druhé zápěstí. „Od pěti k nule…“ Loď pod nimi rotuje, trysky vystřelují téměř namátkou. Ale Raphael ji sevřel smrtícím stiskem silového pole, takže muži zůstanou na povrchu a neodletí. „Pět… čtyři… tři… dva… jedna… teď!“
Detonace není samozřejmě slyšet, neobjeví se záblesk ani zpětný náraz. Dovnitř odletí stodvaceticentimetrový kruh trupu. Gregorius spatří za křivkou trupu pouze záblesk Keeova pytle, spatří, jak se od něj ve chvíli, kdy se rozpíná, odráží sluneční světlo. Trhlinou uniká atmosféra, plní prostor kolem a Gregoriův pytel se mění v obrovský balón. Vnějšími mikrofony slyší pět vteřin dlouhé vřeštění hurikánu, pak se rozhostí ticho vesmíru. Pytel je podle údajů v jeho přilbě plný kyslíku a dusíku – plný prachu a střepin vystřelených během krátkého rozdílu tlaku.
„Dovnitř… teď!“ zařve Gregorius, kopáním vpluje dovnitř a sundá si bezreakční plasmovou pušku.
„Žádná gravitace. To je překvapení.“ Udeří do paluby, ale během několika vteřin a kroužení se přizpůsobí.
Nějaká společenská místnost. Gregorius rozezná polš (áře na sezení, starodávnou videoobrazovku, knihovnu se skutečnými knihamiProstřední šachtou se vznáší nějaký člověk.
„Stát!“ vykřikne Gregorius na běžné rádiové frekvenci a pomocí reproduktoru na přilbě. Postava – nejasná silueta – nezastaví. Muž má něco v ruce.
Gregorius vystřelí od boku. Plasmová kulka udělá do muže deset centimetrů širokou díru. Z padající postavy vystříkne krev a tkáň, několik kapek exploduje Gregoriovi na hledí a obrněném hrudníku. Mrtvému muži vypadne z ruky nějaký předmět. Gregorius se odrazí ke schodišti a podívá se na něj. Kniha…
