Endymion (Dan Simmons)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 53

 

Otce kapitána de Soyu probudí křik. Než zjistí, že křičí jeho vlastní hlas, mu trvá několik minut.

Palcem otevře západku víka rakve a posadí se v boxu. Na monitorovacím panelu blikají rudé a oranžové kontrolky, ale důležité funkce jsou zelené. De Soya zasténá bolestí a zmatkem a vyleze ven. Tělo se vznáší nad otevřeným boxem, volné ruce nenalézají žádnou oporu. Všimne si, jak se jeho ruce a paže rudě blýskají. Třpytí se růžově, jako by mu spálily kůži.

„Drahá Matko Marie… kde to jsem?“ pláče. Slzy se mu vznášejí kolem očí jako korálky. „Nulag… kde to jsem? Baltazar? Co se stalo…? Vesmírná bitva? Popáleniny?“

Ne. Je na palubě Raphaela. Vykolejené mozkové závity začínají pomalu fungovat. Vznáší se v přístroji v osvětlené tmě. Raphael. Měl by viset na orbitu kolem Božího sadu. Připravil oživovací cykly pro Gregoria, Kea a pro sebe na nebezpečných šest hodin. Přeskočil obvyklé tři dny. Vzpomíná, jak ho napadlo: Rozhoduješ o životech vojáků jako Bůh. Šance na neúspěšné vzkříšení je vysoká. De Soya vzpomíná na druhého kurýra, který mu přivezl na Baltazara příkazy. Vzpomíná na Otce Gavronskiho. Jako by se to přihodilo před celými desetiletími. Vzkříšení nebylo úspěšné… kaplan na Baltazarovi… jak se ten starý blbec jmenoval? Otec Sapieha… prohlásil, že bude po počátečním neúspěchu vzkříšení Otci Gavronskimu trvat týdny či měsíce… Pomalý, bolestný proces, kaplan to vyslovil a vinil jeho…

Otec kapitán de Soya se vznáší nad boxem, pročistí se mu mozek. Visí v nulové gravitaci, jak naprogramoval loď. Napadne ho, že při jednomg možná nedokáže chodit. Určitě ne.

Odrazí se k převlékáme a podívá se do zrcadla. Tělo se mu rudě třpytí. Působí jako oběť požáru. Z růžového, syrového masa vystupuje namodralý svár kruciformu.

De Soya zavře oči, natáhne si spodní prádlo a obleče sutanu. Bavlna zraňuje odhalenou pokožku, ale kněz bolest ignoruje. Káva se vylouhuje přesně podle programu. Zvedne baňku ze stolu a odrazí se ke společenské místnosti.

U boxu desátníka Kea září zelené kontrolky, poslední vteřiny oživení. Na Gregoriově boxu blikají varovná světla. De Soya tiše zakleje a přitáhne se k seržantovu panelu. Cyklus vzkříšení byl ukončen. Spěšné oživení selhalo.

„Bože můj, sakra,“ zašeptá de Soya a odříká otčenáš, protože bral Slovo Boží nadarmo. Gregoria potřeboval.

Ale Kee je bezpečně oživen. Cítí jen zmatek a bolest. De Soya ho zvedne, odnese do převlékárny, houbou mu opláchne hořící pokožku a nabídne mu pomerančový džus. Kee po několika minutách začíná rozumět.

„Něco se pokazilo,“ vysvětluje de Soya. „Musel jsem takhle riskovat, abych zjistil, o co desátnici Nemes jde.“

Kee chápavě přikývne. Přestože je oblečený a v kabině je nastavená vysoká teplota, silně se třese.

De Soya je vede k velitelské jednotce. U boxu seržanta Gregoria svítí samé žluté kontrolky, cyklus vrátil velkého muže zpět. Je mrtvý. Na panelu oživovacího tanku desátnice Rhadamanth Nemes svítí zelené kontrolky – znamení třídenního běžného vzkříšení. Monitor přináší její obraz. Leží bez života uvnitř a dostává tajnou svátost vzkříšení. De Soya naťuká kód, který uvolní dveře.

Zablikají varovné kontrolky. „Otevření boxu není během cyklu vzkříšení možné,“ upozorní ho Raphaelův emocí zbavený hlas. „Jakýkoliv pokus o otevření boxu může přivodit skutečnou smrt.“

De Soya ignoruje kontrolky i varovné zvonky a zatáhne za víko. Víko zůstane na místě. „Dejte mi páčidlo,“ vyzve vojáka Kea.

Desátník hodí páčidlo beztížným prostorem. De Soya najde skulinu, nasadí páčidlo, odříká tichou modlitbu (doufá, že není paranoidní a nemýlí se) a víko vypáčí. Loď pohltí zvuk poplašných zvonků.

Box je prázdný.

„Kde je desátnice Nemes?“ zeptá se de Soya lodi.

„Všechny přístroje a senzory ukazují, že je ve svém boxu,“ odvětí lodní počítač.

„To jo,“ vydechne de Soya a odhodí páčidlo. Železo pomalu odpluje nulovou gravitací do rohu. „Pojďte,“ osloví desátníka a oba zamíří do převlékárny. Sprchaje prázdná. Ve společenské místnosti se není kam ukrýt. De Soya zamíří k velitelské židli, Kee se odrazí ke spojovací chodbě. Kontrolky ukazují geosynchronní orbit ve výšce třicet tisíc kilometrů. De Soya se podívá z okna a spatří planetu zvířených mraků. Výjimkou je široký pruh kolem rovníku, kde zelený a hnědý terén prořezávají nápadné rýhy. Kontrolky hlásí, že je modul na místě a má vypnutou energii. Loď na dotaz potvrdí, že je přistávací modul na místě, že přechodovou komoru od chvíle skoku nikdo neotevřel. „Desátníku Kee?“ promluví de Soya do interkomu. Musí se snažit, aby mu necvakaly zuby. Bolest je víc než skutečná. Jako by měl kůži v plamenech. Cítí nepřekonatelnou touhu zavřít oči a spát. „Podejte hlášení,“ dodá.

„Modul je pryč, kapitáne,“ ohlásí Kee z přístupového tunelu. „Všechny spojovací kontrolky svítí zeleně, ale kdybych komoru otevřel, dýchám vakuum. Okýnkem vidím, že je modul v čudu.“

‚Merde,“ zašeptá de Soya. „Dobrá, vraťte se zpět.“ Zatímco čeká, kontroluje všechny přístroje. V záznamu najde stejný dvojitý zážeh… asi před třemi hodinami. Vyvolá mapu rovníkové oblasti Božího sadu, zamíří dalekohled a vyžádá si hloubkový radarový průzkum řeky kolem pařezu Světového stromu. „Najdi první bránu přenašeče a ukaž celý úsek řeky mezi. Zaměř transpondér přistávacího modulu.“

„Přístroje ukazují přistávací modul připojený k velitelské kabině,“ ohlásí loď. „Potvrzuje to i přenosové zařízení.“

„Dobrá,“ připustí de Soya a představí si, jak chroupe silikonové čipy mezi zuby. „Ignoruj jeho maják. Prostě začni území kontrolovat dalekohledem a hlubokým radarem. Nahlas jakékoliv formy života či artefakty. Všechna data na hlavní monitory.“

„Potvrzuji,“ odpoví počítač. De Soya pozoruje, jak začíná dalekohled zaostřovat. Jako by k němu poskočila obrazovka. Dívá se na bránu přenašeče z dálky pouhých sto metrů. „Jeďpo proudu,“ prohlásí.

„Potvrzuji.“

Desátník Kee vklouzne na sedadlo druhého pilota a připoutá se. „Když máme pryč modul,“ promluví, „dolů se nedostaneme.“

„Bojové obleky,“ opraví ho de Soya mezi vlnami bolesti, které mu lomcují tělem. „Mají povrchový štít… stovky mikrovrstev barevného štítu pro případ přímé palby, je to tak?“

„Správně,“ souhlasí desátník Kee, „ale“

„Chtěl jsem, abyste vy a seržant Gregorius použili štíty ke vstupu,“ pokračuje de Soya. „Dostal bych Raphaela na nejnižší možný orbit. Vy použijete pomocný reakční batoh. Obleky takový vstup překonají, nebo ne?“

„Možná,“ řekne Kee, „ale“

„Pak se přepnete na EM repulsory a najdete tu ženskou,“ pokračuje de Soya, „najdete ji a zastavíte. Pak použijete modul a vrátíte se zpět.“

Desátník Kee si mne oči. „Ano, pane. Ale já obleky kontroloval. Všechny mají chybu integrity…“

„Integrity…“ zopakuje de Soya hloupě.

„Někdo brnění se štítem prořízl,“ doplní Kee. „Okem to nepoznáte, ale provedl jsem diagnózu integrity číslo tři. Před výpadkem ionizace je po nás.“

„Všechny obleky?“ naléhá de Soya zničeně.

„Všechny, pane.“

Knězkapitán překoná nutkání a nezakleje. „Stejně loď svezu dolů, desátníku.“

„Proč, pane?“ zeptá se Kee. „Ať se dole stane cokoliv, pořád je to několik set klicků daleko. Nemůžeme s tím vůbec nic dělat.“

De Soya přikývne a naťuká parametry pro navigaci. Jeho zmatený mozek udělá několik chyb (alespoň jedna z nich by loď spálila v atmosféře Božího sadu), ale loď je zachytí. De Soya parametry vynuluje.

„Radím tak nízký orbit neriskovat,“ prohlásí bezpohlavní lodní hlas. „Boží sad má těkavé horní vrstvy atmosféry. Tři sta kilometrů nevyhovuje bezpečnému odstupu uvedenému v“

„Buď zticha a proveď to!“ vyštěkne Otec kapitán de Soya.

Zažehnou se hlavní trysky a kapitán zavře oči. Návrat váhy rozdmýchá bolest v jeho těle. Zaslechne, jak Kee zasténá v lehátku druhého pilota.

„Nepříjemné pocity zpomalení při čtyřechg utiší spuštění vnitřního silového pole,“ oznámí loď.

„Ne,“ odmítne de Soya. Budem šetřit energii.

Hluk, vibrace i bolest pokračují. Polokoule Božího sadu roste, až pohltí celou obrazovku.

Co když ta… zrádkyně… naprogramovala loď, aby se, pokud se probudíme a pokusíme se o nějaké manévry, ponořila do atmosféry? napadne ho náhle. I přes nepříjemné přetížení se zašklebí. Pak se nedostane domů ani ona. Utrpení pokračuje.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024