V 89. oddělení pracovalo 186 hlídek a v jejich rozvrhu služeb by se mohl vyznat leda profesor arabské literatury. Šest hlídek pracovalo od 8.00 do 16.00 hodin od pondělí do pátku, dva z nich byli k dispozici kapitánovi jako kancelářské síly, dva konali službu na dálnici a zbylí dva odpovídali za styk s veřejností a posly.
Zbylých 180 hlídek je rozděleno na dvanáct skupin po devíti osobách v každé. Pracovní rozvrh vypadal následovně.
- 1 - Pracovní rozvrh hlídek
- 2 - leden
- 3 - únor
- 4 - březen
- 5 - duben
- 6 - květen
- 7- červen
- 8 - srpen
- 8 - září
- 10 - říjen
- 11 - listop.
- 12 - prosin.
- 13 - ZSVO
- 14 - SMĚNY
- 15 - ODDĚLENÍ
- 18 - Den na tab.
- 17 - * u čísla znamená náhradní volno, pokud se nekryje s * u čísla, znamená soboty a neděle.
- ZSVO - pouze pro pracovníky úseku záchranné služby vyšetřovacího oddělení.
- 18 - Náčelník úseku GARBOR
Znamenalo to, že hlídky pracovaly na pět směn ve čtyřicetihodinovém týdnu, pak měly 56 hodin volno, pokud nebyly ve směně, která hlídkovala od půlnoci do rána, - v takovém případě pracovaly pouze ve čtyřech směnách a měly volno osmdesát hodin. Pokud, ovšem, pátá noční služba nepřipadala na pátek nebo sobotu. V takovém případě.. ale zdá se, že je to všechno jasné?
Podle pravidel se hlídky mají střídat až po skončení pracovní doby a jen poté, kdy nastoupí jejich střídající směna. Většina policistů se pro jistotu soustřeďovala u budovy oddělení už několik minut před skončením pracovního dne. Vteřinu poté, kdy nová směna opouštěla po schodech budovu, stará směna mířila do šatny, kde se převlékala do civilu. Budova oddělení se denně při střídání směn plnila policisty až po okraj. Ani nedělní ráno netvořilo výjimku, o nedělích oddělení hučelo ještě více, protože o sobotách vylézali zloději jako švábi a v neděli se zjišťovaly výsledky jejich činnosti.
Tuto neděli na okrsku vládl ještě větší chaos, než obvykle. Nic nemohlo tak postavit na nohy Policejní správu, jako zpráva o tom, že někdo z jejích pracovníků dostal kulku. Poručík Peter Byrnes, který měl pod sebou šestnáct detektivů z 87. oddělení, usoudil, že je třeba odvolat z dovolené další tři muže, veden patrně myšlenkou, že jeden raněný policista vydá za tři chodící. Ještě ne zcela uspokojený se rozhodl zavolat Stevovi Carellovi domů na Riverhead.
Byrnes seděl u stolu v rohové místnosti na patře a sledoval hlídky, které v párech sestupovaly po schodech okrsku a odcházely, míjejíce pouliční svítilny. Svítilny zářily jako by měly v sobě zamontované slunce. Poručík přemýšlel o tom, že Carellovi právě skončila noční směna. Ale přece jen vytočil číslo a trpělivě poslouchal dlouhé vyzvánění ve sluchátku. Konečně se Carella ozval. Byrnes se zeptal.
„Spíš, Steve?“
„Ne, jen jsem si oblékl pyžamo.“
„Promiň, že tě ruším.“
„To nic. Stalo se něco, Pete?“
„Parker to dostal v lahůdkářství na Ansley.“
„Nepovídej?“
„Ano.“
„Bože!“ vydechl Carella.
„Dva bandité zabili majitele a zranili Parkera do ramene a do nohy. Je v nemocnici Buenovista. Je to s ním zlé.“
„Sakra!“
„Už jsem volal Dee Meovi, Levinovi a Maryuetherovi. Mají dovolenou, Steve, ale musel jsem je odvolat. Nemám rád, když se střílí po našincích.“
„Já taky.“
„Myslel jsem si, že by se ti to mělo říci.“
„Ano, dobře, že jsi zavolal, Pete.“
Ve sluchátku bylo ticho.
„Pete?“
„No, Steve?“
„Tak co, chceš, abych přijel?“
„Vždyť jsi po noční, Steve.“
Sluchátko se znovu odmlčelo.
„Dobře... Co je třeba udělat, Pete?“
„Podle toho, jak na tom jsi,“ odpověděl Byrnes, „vyspi se, odpočiň si a pak sem třeba dorazíš? Mám pro tebe práci, takže se rozhodni sám, Steve.“
„Kolik je vlastně hodin,“ zeptal se Carella.
Byrnes pohlédl na hodiny.
„Devět pryč. Odpočiň si, okay?“
„Okay,“ povzdychl si Carella.
„Ještě ti zavolám.“ Byrnes zavěsil.
Vstal od stolu, zastrčil palce za opasek a přešel k oknu do parku. Poručíkovy vlasy začínaly prokvétat šedí a modré oči vypadaly přísně. Mlčky zíral na list na cestě ozářené sluncem. Jeho tvář neprozrazovala žádné city, pak se prudce otočil, přešel k z…
