87. revír se představuje (Ed McBain)

Blížilo se ke druhé hodině odpolední, ve služební místnosti bylo velmi ticho. Copek listoval v kartotéce pouličních lupičů a hledal děvče jménem Belinda. Právě se dostavil Carella, sedl si s Brownem ke dlouhému stolu u okna a odsunul zařízení ke snímání otisků prstů. Dali se do oběda - sendvičů s tuňákem a kávy v papírových kelímcích. U jídla Brown zasvětil Carellu do celé záležitosti. Marshall Davis si vzal Sněhurčinu masku do parády skutečně hned, jak ji dostal a před půlhodinou poslal závěr. Dokázal identifikovat pouze jediný jasný otisk palce, zanechaný na vnitřní straně masky. Okamžitě jej odeslal na identifikaci. Tamní chlapci se pohrabali v katalogu a když zvládli bludiště oblouků, smyček, kruhů a jizev, vytáhli kartu se jménem Bernarda Goldentala.

Žlutá karta byla dodána na okrsek a ležela teď na stole před Brownem. Oba detektivové ji pozorné zkoumali. „Žlutá“ se karta jmenovala proto, že kopie evidenčního listu se zhotovovaly na žlutém papíru. Možná neupoutávala čtenáře na způsob dobrého románu, ale měla svého druhu vyprávěti moc, vyjádřenou čísly a zkratkami. Zkrátka Goldentalova karta se četla se zájmem. Blížilo se rozuzlení.

Poprvé byl zatčen ve věku šestnácti let za loupež a jako neplnoletý poslán do Židovské kolonie pro nezletilé pachatele. Neuplynul ani rok od jeho prvního zatčení, a už byl zase chycen při loupeži. Tady zápis nebyl úplný, ale soud zřejmé přihlédl k mladistvému věku - právě mu bylo sedmnáct, - a vynesl podmíněný rozsudek. Za rok chlapec vyrostl pro větší a vážnější věci. Nejdříve byl zatčen za loupež, pak za loupež s použitím zbraně. A opět se porotci slitovali a neposlali ho za mříže. To mu dodalo naděje a zanícení, zkusil tedy krádež za přitěžujících okolností 1. třídy a loupež 3. třídy, znovu ho čapli a tentokrát putoval do vězení. Dostal trest podle obou článků, ale začátkem roku 1959 byl podmínečně propuštěn. Rozhodl se tedy přepadnout nákladní auto, které jelo za hranice státu, a tím k sobě přivábil pozornost Federálního vyšetřovacího úřadu. Carella s Brownem to pochopili tak, že „3 r. věz.“ byly tři roky, zbylé z jeho prvního odsouzení, porotci opět prokázali velkorysost.

Trestné činy, ze kterých byl Goldental obviňován po svém druhém propuštění, nebyly zas tak moc vážné v porovnání s předešlými. Článek 974 Trestního řádu zněl „provozování herny nebo peněžní transakce při hazardních hrách“. Článek 974-a - „organizace hráčského byznysu“. Goldental zřejmě dočasně vyměnil profesi lupiče za více váženou, zabýval se hazardními hrami. Mnoho ctihodných občanů to pokládalo za nevinnou zábavu, příliš tvrdě postihovanou zákonem. Zákon však nebyl příliš tvrdý vůči samotnému panu Goldentalovi. Mohl vyfasovat pět let za své poslední menší dobrodružství, ale dostal se z toho s pokutou sto padesáti dolarů za nezákonné přechovávání pomůcek k hazardním hrám.

Tímto se potvrzuje, že otisky prstů výše uvedené osoby jsou identifikovány.

PŘÍLOHA : kopie otisků prstů.