Podpis čtyř

XI
Velký poklad z Agry

Náš zajatec seděl v kajutě před železnou truhlou, pro kterou podstoupil tolik námahy a na niž tak dlouho čekal, než ji získal. Byl to opálený člověk s bezstarostnýma očima a se sítí vrásek a rýh, rozprostřenou po celé mahagonové tváři, která svědčila o tvrdém životě pod širým nebem. Zarostlá brada mu neobyčejně vystupovala kupředu, což bývá znak lidí, kteří energicky prosazují své záměry. Mohlo mu být asi tak padesát let, neboť měl černé kudrnaté vlasy už hustě prokvetlé stříbrem. Když byla jeho tvář v klidu, nepůsobila nepříjemným dojmem, ale huňaté obočí a vystouplá brada jí propůjčovaly hrozivý výraz, jakmile se rozzlobil. Toho jsem si však povšiml až později. Teď seděl se spoutanýma rukama na klíně, s hlavou skloněnou na prsa, a pichlavýma, pomrkávajícíma očima zíral na truhlu, která byla příčinou všech jeho hanebných činů. Zdálo se mi, že v jeho upjatém a zdrženlivém chování je víc lítosti než zloby. Jednu chvíli se na mě podíval, a v očích se mu dokonce objevilo cosi jako záblesk humoru.

„No tak, Jonathaue Smalle,“ řekl Holmes, zapaluje si doutník, „je mi líto, že to takhle dopadlo.“

„Mně taky,“ odpověděl upřímně. „A nevěřím, že se z téhle polízanice tak snadno dostanu. Odpřisáhnu vám na bibli, že jsem na Sholta nevztáhl ruku. Udělal to ten ďábelský skrček Tonga, zabil ho tím svým otráveným trnem. Já se na tom nepodílel, věřte mi. Trápilo mě to tak, jako by šlo o mého bratra. Zmrskal jsem toho mrňavého ďábla koncem lana, ale jednou už se stalo a napravit jsem tím nemohl nic.“

„Vemte si doutník,“ řekl Holmes, „a lokněte si z mé láhve, vždyť jste celý promočený. Jak jste mohl čekat, že takový malý a slabý človíček jako ten černý spratek přemůže Bartholomewa Sholta a udrží ho v šachu do té doby, než vylezete po laně vy?“

„Tak se mi zdá, že o tom víte tolik, jako byste byl při tom. Pravda je taková, že – no, doufal jsem, že pokoj bude prázdný. Znal jsem dobře, jak to v domě chodí, a byla právě doba, kdy Sholto obvykle odcházel dolů k večeři. Nebudu vám nic zapírat. Má nejlepší obhajoba je holá pravda. Víte, kdyby šlo o starého majora, s tím bych si byl těžkou hlavu nedělal. Podřízl bych ho stejně klidně, jako teď kouřím tenhle doutník. Vzteká mě jedině to, že mě zavřou kvůli mladému Sholtovi, se kterým jsem nikdy neměl sebemenší nedorozumění.“

„Zatkl vás pan Athelney Jones ze Scotland Yardu. Dopraví vás do mého domu a já vás požádám o pravdivou zprávu o celém případu. Nesmíte mi ale nic zamlčet, poněvadž jedině tak pro vás budu moci něco udělat, aspoň doufám. Podaří se mi snad dokázat, že jed působí tak rychle, že Sholto byl mrtev dřív, než vy jste se vůbec dostal do pokoje.“

„A to také byl. V životě se mnou nic tak neotřáslo jako tehdy ten pohled na něho. Vlezl jsem do okna a uviděl jsem, jak se na mě šklebí a hlava mu leží na rameně. Byl to pro mne opravdu šok a byl bych Tongu snad přizabil, kdyby byl přede mnou neutekl. Proto tam zapomněl hůl a také pár trnů, jak mi řekl později. Právě ty vás – aspoň si…