Pes baskervillský

KAPITOLA II
KLETBA RODU BASKERVILLů

„Mám v kapse rukopis,“ řekl doktor Jakub Mortimer.

„Zpozoroval jsem to, jakmile jste vstoupil do místnosti,“ řekl Holmes.

,Je to starý rukopis.“

„Začátek osmnáctého století, leč by to byl padělek.“

„Jak to můžete říci, pane?“

„Po celou dobu, co jste hovořil, jste mi umožňoval studovat část papíru, vyčnívajícího na dva prsty z vaší kapsy. Byl by věru špatným odborníkem, kdo by nemohl určit stáří listiny s přesností zhruba na desítiletí. Možná že jste četl mou monografii o této otázce. Kladu váš rukopis do roku 1730.“

„Přesné datum je sedmnáct set dvaačtyřicet.“ Doktor Mortimer vytáhl papír z náprsní kapsy. „Tento rodinný dokument mi svého času svěřil sir Charles Baskerville, jehož náhlá a tragická smrt vyvolala před třemi měsíci v Devonském hrabství tolik rozruchu. Mohu směle říci, že jsem byl nejen jeho lékařem, ale i jeho osobním přítelem. Sir Charles byl muž bystrého rozumu, pane, člověk chytrý, znalý světa, a měl k blouznění a k obrazotvornosti tak daleko jako já sám. A přece bral tento dokument velmi vážně a jeho mysl byla připravena přesně na takový konec, jaký potom vzal.“

Holmes vztáhl po listině ruku a rozložil a uhladil ji na svém koleně.

„Vidíte, Watsone, že písař užíval střídavě dlouhého a krátkého s . Je to jeden z četných znaků, které mi umožnily určit datum.“

Díval jsem se přes jeho rameno na zažloutlý papír a na vybledlé písmo. V záhlaví bylo napsáno: „Zámek Baskerville“ a pod tím velkými načmáranými číslovkami: „1742“.

 „Vypadá to jako nějaký záznam.“

„Ano, je to záznam o jisté pověsti, která se traduje v rodu Baskervillů.“

„Domnívám se však, že si přejete mé rady ve věci modernější a praktičtější?“

„Ano, jde o věc krajně praktickou a naléhavou, jež musí být rozřešena do dvacíti čtyř hodin. Leč rukopis je krátký a těsně souvisí s věcí. Dovolíte-li, přečtu vám jej.“

Holmes se opřel o lenoch své židle, sepjal ruce svým způsobem, to jest tak, že se dotýkaly konečky prstů, a zavřel oči s výrazem člověka odevzdaného osudu. Doktor Mortimer otočil rukopis ke světlu a přečetl vysokým, nemelodickým hlasem následující podivné starosvětské vyprávění:

„O původu psa rodu Baskervillů bylo jest mnoho lícní. An však v přímé posloupností pocházím od Huga Baskervilla a an jsem tento příběh slyšel od svého otce, který ho rovněž slyšel od svého otce, sepsal jsem toto v pevné víře, že věc se zběhla veskrze tak, jak zde psáno. A přeji sobě, abyste věřili, synové moji, že táž Spravedlnost, která hříchy tresce, i odpustiti je může nejmilostivěji a že žádná kletba není tak těžká, aby ji modlitba a pokání sejmouti nemohly. Nech ať vám tedy příběh tento pomůže nebáti se plodů minulosti, ale spíše v budoucnu s obezřelostí sobě hleděti, aby podlé vášně, pro kteréž rodina naše tak zle trpěla, nepropukly znovu k záhubě naší.

Věztež tedy, že v době Veliké rebelie (jejíž dějiny, učeným lordem Clarendonem sepsané, pozornosti vaší co nejdůtklivěji poroučím) na tomto zboží Baskervillském sezením byl Hugo …