Celá e-kniha Případ šťastných nožek ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7
J. R. Bradbury právě seděl v hale hotelu Mapleton, když Perry Mason vstupoval.
Bradbury se tvářil klidně, odhodlaně a směle. Na sobě měl oblek z šedého tvídu, který se dobře hodil k šedi jeho očí, šedou košili, šedou kravatu s červenými puntíky, šedé vlněné ponožky, černobílé sportovní polobotky. Zamyšleně bafal z doutníku, když tu jeho bystré oči zahlédly Perryho Masona.
Vyskočil a zamířil k němu.
„Tak povídejte,“ řekl rychle a dychtivě. „Co se děje? Našel jste Marjorie? Co můžete pro ni udělat? Co –“
„Uklidněte se,“ řekl Perry Mason. „Pojďme někam, kde budeme moci mluvit. Co takhle ve vašem pokoji?“
Bradbury přisvědčil, zamířil k výtahu, pak se náhle zastavil a řekl:
„Tady za rohem je prima vinárnička, kde se čepují lihoviny. Můžeme tam dostat něco k jídlu a můžeme se tam něčeho napít. V pokoji totiž nic k pití nemám.“
„Tak mě tam zaveďte,“ řekl Perry Mason.
Bradbury prošel létacími dveřmi v hale, počkal na Masona na chodníku, chytl ho pod paží a řekl:
„Tak tedy všechny stopy vedou k Marjorie, co?“
„Buďte zticha,“ řekl Perry Mason, „a počkejte, až budeme tam, kde budeme moci mluvit, a jestli v té vinárničce nebudeme mít kousek soukromí, tak o ničem mluvit nebudeme.“
„Buďte bez starosti,“ řekl Bradbury, „my už si nějaké klidné místečko najdeme. Mám doporučení od hotelového vrátného.“
Zahnul za roh, chvilku postál přede dveřmi a pak stiskl knoflík. Odsunula se výplň, dvě jiskrné černé oči si ho prohlédly, pak obličej zmizel. Ozvalo se cvaknutí zástrčky a dveře se otevřely.
„Přímo po schodech nahoru,“ řekl Bradbury.
Perry Mason kráčel po schodech pokrytých koberci. Vrchní číšník ho uvítal úklonou.
„Chceme separé,“ řekl Mason.
„Jen pro vás dva?“ zeptal se číšník.
Mason přisvědčil.
Číšník chvíli přemýšlel. Potom, stále sledován Masonovým pohledem, se otočil a vedl je malou jídelnou, plnou stolků, přes malý navoskovaný taneční parket a chodbou pokrytou kobercem. Pak odhrnul závěs. Perry Mason vstoupil a posadil se ke stolu. Bradbury si sedl naproti němu.
„Přineste mi nějaké dobré červené víno, několik horkých žemlí a velkou porci másla,“ řekl Perry Mason. „To je vše.“
„Já si dám žitnou se sodou,“ řekl číšníkovi Bradbury. „Vlastně byste měl přinést celou pintu žitné, trochu ledu a dvě láhve zázvorového piva. Pan Mason si možná také dá žitnou, až dopije víno.“
„Ne,“ řekl Mason, „jen víno a žemle, víc nic.“
„Tak tedy přineste jen jednu láhev piva,“ řekl Bradbury číšníkovi.
Když závěs opět zapadl na své místo, Bradbury se podíval na Masona a zvedl tázavě obočí.
Perry Mason se opřel lokty o stůl a začal mluvit tiše, důvěrně, ale přesto rychle:
„Zjistil jsem, kde se zdržuje Marjorie Clunová, a zašel jsem tam. Je do toho zapletená, jenže nevím, do jaké míry. Byla tam její přítelkyně, dívka jménem Thelma Bellová. Ta je v pořádku. Má alibi a chce Marjorie pomoci. Marjorie mi neřekla všechno, co ví. Vím jen to, co mi řekla, ale to není všechno. Nepokoušel jsem se jí vyptávat před Thelmou Bellovou a nepokoušel jsem se jít s Marjorie Clunovou do vedlejšího pokoje a promluvit si tam s ní, protože jsem se obával, že by si Thelma myslela, že to chceme hrát na obě strany. Thelma to chce s Marjorie hrát poctivě. Nemohu vám sdělit všechny podrobnosti. V takovýchto případech je lépe, když toho člověk ví méně.“
„Ale s Margy je to v pořádku, ne?“ zeptal se Bradbury. „Můžete mi slíbit, že ji z toho vysekáte?“
„Nemohu slíbit nic,“ řekl Perry Mason. „Udělal jsem, co jsem mohl, a dostal jsem se k ní dřív než policie.“
„Řekněte mi, jak se přihodila ta věc s Frankem Pattonem?“ zeptal se Bradbury.
„Jak se to stalo, to nevím,“ odpověděl Mason. „Zjistil jsem, kde bydlí, a šel jsem tam.“
„Jak jste to zjistil?“
„Pomocí detektiva, kterého jste si najal.“
„Kdy jste to zjistil?“
„Dnes večer.“
„Pak jste tedy věděl, kde bydlí, už když jste večer odcházel z kanceláře.“
„Ano.“
„Proč jste mě nevzal s sebou?“
„Protože jsem nechtěl. Chtěl jsem se pokusit dostat z Pattona nějaké přiznání nebo aspoň aby připustil, že je vin…
