18
Když Johnson navlékal pouta Marjorie Clunové, popadl ho Perry Mason za rameno.
„Vy mizero, tohle není nutné.“
Johnson se prudce otočil a v očích mu zajiskřilo nenávistí.
„Myslíte si, že když jste advokát, tak že si můžete k sakru dělat, co chcete? Říkal jste před chvíli, že vás nemůžeme zatknout, a přisámbůh, měl jste pravdu. Věděli jsme, že nemůžeme. Neměli jsme totiž proti vám dostatek důkazů. Ale teď se situace změnila. Teď už vás můžeme zatknout bez obtíží.“
„Byl byste tak laskav a na okamžik mě vyslechl?“ řekl Perry Mason.
„Aha, teď byste rád mluvil, co?“ poznamenal Riker. „Ale situace je trochu jiná. To věřím, že byste hrozně rád mluvil.“
Do soukromé pracovny vstoupila Della Streetová, a když zachytila Masonův pohled, řekla:
„Policejní komisařství.“
„Řekněte seržantovi od kriminálky O’Malleymu, že jestli sem přijde během deseti minut, dostane ode mne několik důvěrných informací ohledně Pattonovy vraždy,“ řekl Mason.
Della Streetová přikývla.
„Nebude tady za deset minut,“ řekl Johnson. „Řekněte O’Malleymu, aby čekal na komisařství.“
Della Streetová mu nevěnovala pozornost a vrátila se do přijímací kanceláře.
J. R. Bradbury vytáhl s triumfálním úsměvem z kapsy doutník, ukrojil špičku a zapálil si.
„Tenhle člověk,“ řekl Mason a ukázal na Bradburyho, „si mě najal, abych zastupoval Marjorie Clunovou. To on mi řekl, abych doběhl policii a Marjorie z toho vysekal.“
„Nic takového jsem neučinil,“ prohlásil Bradbury.
„To on mi řekl, abych zastupoval dr. Roberta Doraye.“
„Nic takového jsem neučinil,“ opakoval Bradbury.
„Kašlem na to, co jeden nebo druhý z vás udělal,“ řekl Riker. „Dostali jsme vás a dostali jsme tu ženskou. Je stíhána pro vraždu. Věděl jste o tom. Bylo to v novinách. Byla u vás v kanceláři a schovával jste ji. Prakticky jste spoluviníkem. Je to těžký zločin a my nepotřebujeme zatykač, abychom vás mohli zatknout. Dokázali jsme vám to. Je to těžký zločin, který byl spáchán v naší přítomnosti, podotýkám, ačkoliv v případě těžkého zločinu to nehraje žádnou roli.“
„Když mě vyslechnete,“ řekl Perry Mason, „tak vám celou situaci vysvětlím.“
„To si vysvětlete soudci,“ řekl Johnson. „Už po vás pasu delší dobu, Masone. Dělal jste si z nás šoufky a dlouho jste nám unikal. Teď půjdete s námi. Dej mu náramky, Rikere.“
Perry Mason pohlédl oběma detektivům do očí.
„Chci mluvit,“ řekl.
„Mě čerta starého zajímá, co chcete,“ odsekl Johnson.
„Až přijdeme na policii,“ řekl Perry Mason, „budou se mě ptát, jestli chci něco podotknout. Řeknu, že jsem užuž chtěl učinit úplné doznání, ale že tihle dva pitomí fízlové mě nenechali mluvit. Řeknu, že celá žaloba teď může jít k čertu, a ať se někdo pokusí dokázat mi vinu.“
Johnson se otočil k Rikerovi.
„Zamkni ty dveře,“ řekl. „Když se ten chlap chce přiznat, tak to je něco jiného. Chcete se přiznat?“
„Ano,“ řekl Perry Mason.
„K čemu?“
„K věcem, které nastíním ve svém doznání.“
Riker otevřel dveře do přijímací kanceláře.
„Vy,“ řekl Delle Streetové, „půjdete sem a budete stenografovat, co nám tenhle chlapík řekne.“
„Je to jeho stenografka,“ namítl Johsnon.
„To nevadí. Zapíše to, když jí to přikáže,“ řekl Riker. „A když jí to nepřikáže, tak nebude smět mluvit.“
Mason se zasmál.
„Nemyslete si, že mi naženete strach,“ řekl, „ale náhodou si přeji, aby to zaznamenala. Dello, prosím vás, zapište každé slovo, které bude v této místnosti proneseno. Chci mít úplný zápis toho, co bude řečeno a kdo to řekl.“
„Tak spusťte,“ poznamenal Johnson a posměšně se usmál.
„Poprvé jsem se seznámil s tímto případem,“ řekl Mason, „když si mě najal J. R. Bradbury – ten pán, co tamhle stojí. Bylo to v kanceláři státního zástupce. Nemohli mu tehdy vyhovět. Chtěl, abych našel Franka Pattona a pohnal ho před soud. Navrhl jsem mu, aby si najal Paula Drakea a jeho detektivní kancelář, a ti že Pattona najdou.“
„To nevypadá jako přiznání,“ řekl Riker.
Perry Mason se na něho chladně podíval.
„Chcete poslouchat, nebo chcete, abych byl zticha?“ řekl.
„Nepřerušuj ho, Rikere,“ p…
