zfilmováno

Velký útěk / Když Líza příštího rána zazvonila u dveří žlutého domku, otevřela jí Bulíkova sestra Eva. Ta se na Lízu podívala malýma, docela zlostnýma očima, které pukaly vztekem stejně jako dva nové beďary na její tváři, a posměšně ji upištěným hlasem odbyla: „Bulík není doma, Prdolízo.“ / „Já vím. Je ve vězení.“ / Evě málem vypadly oči z důlků: „Ve vězení?“ / „Ano. V Cele smrti.“ / „Mami!“ křičela Eva přes rameno. „Bulík je ve vězení!“ / Zaslechly, jak se někdo …

Více
  • 13. 5. 2023

První časné hlasy ranních ptáků vzbudily Teasla do šera. Ležel u zbytků ohně, zabalený do deky, kterou si přinesl z auta. Nad vršky stromů blikalo ještě pár posledních hvězd. Už dávno takhle nespal venku, v lese. Naposled před dvaceti lety, uvažoval. Vlastně ne, ještě pak v Korei, ale to raději nepočítal. Bylo to tehdy taky s Orvalem. / Využili prvního teplejšího víkendu v tom roce a vyrazili si. Teď byl celý ztuhlý ze spánku na tvrdé a nerovné zemi…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň / Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: „Jak se sem dostali?“, Kryštůfek Robin řekl: „Obvyklým způsobem, jestli víš, jak to myslím, Pú,“ a Pú, který to nevěděl, řekl: „Aha!“ Pak dvakrát kývl hlavou a řekl: „Obvyklým způsobem. Ach tak!“ – A pak šel navštívit své milé Prasátko, aby se dověděl, co si o…

Více
  • 13. 5. 2023

Uzavřít manželství je nejdražší metoda, jak si dávat prát prádlo zadarmo. / F. Jones /   / „Hynek se chce oženit,“ sdělila Alžběta své přítelkyni Marii tónem zdrcených matek šesti dětí, jež manžel opustil kvůli nezletilé nymfomance. / „No, co? Vždyť už mu taky bude aspoň čtyřicet, ne?“ bez valného zájmu opáčila Marie. Měla tři děti, čtyři vnoučata a na cestě bylo dokonce pravnouče, nemohla chápat, jaké to je, ztrácet jediného syna. A přesto jí to měla A…

Více
  • 13. 5. 2023

V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiago Nasar v 5.30 ráno, aby stihl příjezd lodi, která přivážela biskupa. Zdálo se mu, že jde lesem obrovských fíkusů, kde drobně mrholilo, a na chvíli byl ve snu šťastný, ale když se probouzel, měl pocit, že je celý pokálený ptačím trusem. „Vždycky se mu zdávalo o stromech,“ řekla mi jeho matka Plácida Linerová, když si po 27 letech vzpomínala na podrobnosti toho neblahého pondělka. „Týden předtím se mu zdálo, …

Více
  • 13. 5. 2023

Poměr se Sarou Noriegovou patřil k jeho nejdelším a nejustálenějším vztahům, ačkoli nebyl v těch pěti letech jediný. Když pochopil, že je mu s ní dobře, hlavně v posteli, ale že mu nikdy nedokáže nahradit Ferminu Dazovou, propukly jeho noční výpady osamělého lovce s novou silou a zařizoval si to tak, aby rozděloval čas a síly, seč mu stačily. Saře Noriegové se nicméně podařil ten zázrak, že mu poskytla dočasnou úlevu. Přinejmenším dokázal žít, an…

Více
  • 13. 5. 2023

kdy Emil vytáhl Idičku na vlajkový stožár /   /   / V neděli 10. června měli mít na Kočindě hostinu. Z Javorova i odjinud čekali spoustu hostí. Emilova maminka už několik dní předem vařila, pekla a smažila. / „Tohle nás přijde zpropadeně draho,“ říkal tatínek. „Ale když se má slavit, tak pořádně. Žádné škudlení. Ačkoliv ty karbanátky by snad mohly být trochu menší.“ / „Dělám je takové, jaké mají být. Akorát velké, akorát kulaté a akorát usmažené,“ ned…

Více
  • 13. 5. 2023

Už brzo budou z ostrova pryč. Za několik okamžiků odjedou a nikdy jej už nespatří. Než Kalle skočil do člunu, na chvilku zaváhal. Ohlédl se za místem, které jim bylo domovem po několik neklidných dnů a nocí. Tady je jejich skála, kde se koupali, a v ranním slunci vypadá velmi lákavě, v prohlubni za ní měli svou chýšku. Nebylo ji odtud pochopitelně vidět, ale Kalle věděl, že tam je a že je prázdná a opuštěná a že jim už nikdy nebude domovem. / „Půjde…

Více
  • 13. 5. 2023

Jsou dvě věci které, závidím Brittě a Anně. Zaprvé je to dědeček. Dědeček říká, že když je nás dětí tady v Bullerbynu tak málo, tak že může docela dobře být dědečkem nás všech. Ale / Anna pokaždé říká: / „Ano, je to možné. Ale doopravdy, doopravdy jsi jenom můj dědeček. A taky Brittin, samozřejmě!“ / A když jsme u dědečka a čteme mu noviny, tak mu vždycky / Anna sedí na klíně a on jí říká pořád jenom „děvenko“. / Nechápu, jak to dokáže, rozeznat Annu od nás ost…

Více
  • 13. 5. 2023

Motorová loďka se divoce kymácela ve tmě a v přívalech deště. Dvoučlenná posádka vylévala vodu, jež nepřetržitě šplíchala přes okraje. Šedovlasý kapitán, napůl Číňan, napůl Portugalec, mžoural velkými okny kabiny a pomalu kormidloval směrem k černým obrysům ostrova. Bourne s d’Anjouem stáli vedle něj. Francouz zvýšil hlas, aby ho bylo v lijáku slyšet. „Jak daleko je to podle vás k pláži?“ / „Dvě stě metrů, plus minus deset nebo dvacet,“ řekl kapitán…

Více
  • 13. 5. 2023

Spěšně jsem složil Gibarianovy poznámky a strčil si je do kapsy. Přistoupil jsem pomalu ke skříni a nahlédl dovnitř – kombinézy a šatstvo byly namačkány do jednoho kouta, jako kdyby byl ve skříni někdo stál. Zpod hromady papíru na dně čouhal růžek obálky. Zvedl jsem ji. Byla adresována mně. Se sevřeným hrdlem jsem obálku roztrhl a musel jsem se přemoci, abych rozložil malý lístek, který byl uvnitř. / Gibarian na, něj napsal svým pravidelným, neobyče…

Více
  • 13. 5. 2023

Jednoho dne v srpnu téhož roku shlíželo na pobřežní silnici vedoucí z York Harboru do Ogunquitu zamžené slunce. Nebylo to žhoucí slunce z Marseille ani chladné, ostře poblikávající sluníčko, typické pro větší část mainského pobřeží v této roční době. Tohle byl sluneční svit přinášející stejně bezútěšné parno jako v St. Cloud’s. Melony, která právě nasedla do mlékařského náklaďáku směřujícího do vnitrozemí, byla nevrla a zpocená. / Věděla, že se nach…

Více
  • 13. 5. 2023

„Naděnká!“ slyším v duchu trumpetovitý hlas Anči, „láska moja!“ / Anča byla lesba, svérázná mladá žena od Košic, bylo jí kolem / pětadvaceti let a po nepříliš zdařeném začátku života přijela ochutnat / svět do Prahy; Naděnka překročila šestatřicet. „Naděnká!“ / vykřikovala Anča na plná ústa, rozmarně výhrůžná, „já ťa!“ / Smyslné choutky přepadaly Anču s večerem, s rozestýláním / postelí. Naděnka měla postel při jedné boční stěně cely, Naděnka při / stěně protilehlé a…

Více
  • 13. 5. 2023

Dost mě udivilo, že se na to pamatuju. Bylo to prvně za celá staletí, jak se mi aspoň zdalo, co jsem si vzpomněl na něco ze svého dětství. Okouzlovalo mé, že to pořád ještě dokážu. Ležel jsem v posteli a vzpomínal na další příhody, a právě v tu chvíli, když se mi už zasnívalo, ozval se pod mou postelí nějaký šramot, jako by si tam nějaká myš hrála s ořechem. Naklonil jsem se přes okraj postele a zahlídnul lesk něčeho kovového, co tam okousávalo p…

Více
  • 13. 5. 2023

„Od té doby, co zemřel Walt,“ napsal T. S. Garp, „mi připadal můj život jako epilog.“ / Když zemřela Jenny Fieldsová, musel Garp cítit, že jeho zděšení vzrostlo – ten pocit, že život postupuje podle určitého plánu. Ale jaký je to plán? / Garp seděl u Johna Wolfa v newyorské redakci a snažil se pochopit tu pestrou škálu plánu kolem matčina pohřbu. / „Já jsem k pohřbu žádné svolení nedal,“ pravil Garp. „Jak se může vůbec nějaký pohřeb konat? Kde je tělo, Ro…

Více
  • 13. 5. 2023