Celá e-kniha Medvídek Pú ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 10
ve které dává Kryštůfek Robin večírek na počest Púovu a my se rozloučíme
Jednoho dne, když se slunce vrátilo nad Les se všemi vůněmi máje, kdy všechny potůčky v Lese si vesele bublaly, že zas mají svou pěknou podobu, a malé tůně snily o tom, co viděly a zažily, a v teplém klidu Lesa zkoušela zas kukačka svůj hlas, zda s ním může být ještě spokojena, a líní holubi rousňáci si mírně stěžovali, že to ten druhý za to může, ale že na tom stejně nesejde; v takový den Kryštůfek zapískal svým známým způsobem a hned přilétla Sova ze Stokorcového lesa zeptat se, co si přeje.
„Sovo," řekl Kryštůfek Robin, „chci pořádat večírek."
„Vážně?" řekla Sova.
„A sice docela zvláštní večírek, protože to bude na počest Púovu za to, co vykonal, aby zachránil Prasátko při povodni."
„To jo!" řekla Sova.
„Tak prosím tě, řekla bys to Púovi a všem ostatním co nejrychleji, protože to bude už zítra?"
„Tak tedy zítra, že?" řekla Sova stále tak horlivě.
„Řekneš jim to, Sovo?"
Sova si honem chtěla vymyslet něco duchaplného, ale nic ji nenapadlo, odletěla tedy za ostatními. A ze všech nejdříve to řekla Púovi.
„Pú," řekla, „Kryštůfek Robin pořádá večírek."
„A," řekl Pú. A když viděl, že Sova očekává, že něco řekne, zeptal se: „Budou tam ty malé koláčky s růžovou polevou?"
Sově připadalo, že je pod její důstojnost mluvit o koláčcích s růžovou polevou, a řekla tedy Púovi doslova to, co řekl Kryštůfek Robin, a odlétla za Ijáčkem.Večírek pro mne myslil si Pú. To je báječné! A začal přemítat, zda to budou všichni ostatní vědět, že je to výhradně Púův večírek, a jestli jim Kryštůfek Robin pověděl o Plujícím Medvědu a Moudrém Púovi a o všech těch znamenitých lodích, které vynašel a řídil, a jak by to bylo hrozné, kdyby na to všichni zapomněli a nikdo nevěděl, proč vlastně večírek pořádá; a čím déle na to myslil, tím mu to všechno připadalo zašmodrchanější, jako ve snu, ve kterém se nic nedaří. A sen dostával v jeho myšlenkách nápěv, až z něho byla jakási písnička. Byla to:
PÚOVA PÍSEŇ ÚZKOSTI
Třikrát sláva Púovi! (Pánovi?)
Púovi (Co udělal, ten váš Pú ?)
Vždyť pomohl Prasátku z vody.
Třikrát sláva Medvědu!(Co vedu?)
Medvědu
Neuměl sic plavat sám,
Prasátko zachránil nám!
(Zachránil co?) Ty popleto!
Mluvíme přec o Púovi.
(O pánovi?) O Púovi!
(Já jsem zas, odpusť, zapomněl.)
Pú Medvěd velmi moudrý byl
(Že hloupý byl?) On moudrý byl
(Že mnoho pil?) A mnoho jed.
On plavat sice nedoved,
však k Prasátku přec dostal se
na jakési kocábce.
(Na jakési skořápce?)
No, na takové nádobě
Zvolejme Sláva! třikrát po sobě.
(Zvolejme Sláva! třikrát potopě.)
Ať žije mezi námi dlouhá léta,
oplývá zdravím a bohatstvím světa!
Třikrát sláva Púovi (Pánovi?) Púovi
Třikrát sláva Medvědu!
(Co vedu ?) Medvědu
Ať žije náš milý a rozumný Medvěd!
(Prosím vás, povězte - co vlastně vyved?)
Zatímco si tohle vymýšlel a skládal, Sova mluvila s Ijáčkem.
„Ijáčku," řekla Sova, „Kryštůfek Robin dává večírek."
„To je zajímavé," řekl Ijáček. „To mi asi pošlou zbytky, které jim upadnou na zem. Jak laskavé a ohleduplné! Ne, ne, nemluv o tom!"
„Nesu ti pozvání."
„Co to je?"
„Pozvání!"
„Ano, rozuměl jsem. Někdo to upustil?"
„To není nic k jídlu. To je pozvání, abys přišel na večírek. Zítra." Ijáček zvolna zavrtěl hlavou.
„Myslíš asi Prasátko. To malé zvířátko se vztyčenýma ušima. To je Prasátko. Řeknu mu to."
„Ne, ne!" řekla Sova všecka načepýřená. „To patří tobě."
„Víš to jistě?"
„Toť se ví. Kryštůfek Robin řekl: Všem! Řekni všem!"
„Všem kromě Ijáčka?"
„Všem," řekla Sova nadurděně.
„A!" řekl Ijáček. „To bude bezpochyby omyl, ale přijdu přece. Ale bude-li pršet, nesvalujte to na mne."
Ale nepršelo. Kryštůfek Robin udělal z dlouhých prkýnek dlouhý stůl a všichni zasedli kolem. Kryštůfek Robin seděl na jednom konci, Pú na druhém a mezi nimi seděla po jedné straně Sova, Ijáček a Prasátko a na druhé straně Králíček, Klokánek a Klokanice. A všichni Králíčkovi přátelé a příbuzní se usadili kolem na trávě a dychtivě čekali, až na ně někdo promluví nebo něco upustí …
