20
Velvyslanec Havilland stihl do poledne načrtnout užaslé Catherine Staplesové hrubé obrysy Šengova spiknutí s kořeny v Kuomintangu. To byl Kchaj Tchak ještě obyčejným letištěm a nikoli dějištěm atentátu. Podstata plánu: účelové společenství taipanů s ústředním vůdcem, jehož syn Šeng přebírá moc nad Hongkongem a postupně mění kolonii na své vlastní finanční impérium. Nevyhnutelný důsledek: spiknutí zkrachuje a rozzuřený obr, tedy Lidová republika, vpochoduje do Hongkongu, roztrhá dohody a uvrhne Dálný východ do chaosu. Catherine tomu nevěřila, a tak si vyžádala důkazy. Do 14.15 si dvakrát přečetla obsáhlou supertajnou dokumentaci o Šeng Čchou Jangovi, ale nepřestala mít námitky, protože přesnost materiálů se nedala ověřit. V 15.30 ji zavedli do vysílací místnosti, kde jí díky utajenému satelitnímu přenosu jakýsi Reilly z Národní bezpečnostní rady ve Washingtonu předložil řadu »faktů«.
„Pro mě jste jen hlas, pane Reilly,“ řekla Staplesová. „Jak můžu vědět, že zrovna nestojíte dole ve Wan-čchaji?“
V tom okamžiku se na lince ozvalo hlasité cvaknutí a poté k ní promluvil hlas, který Catherine velice dobře znala a s ní i celý svět. „Tady prezident Spojených států amerických, paní Staplesová. Pokud máte pochybnosti, doporučuji vám zavolat na váš konzulát. Řekněte jim, ať se spojí diplomatickým telefonem s Bílým domem a vyžádají si potvrzení našeho přenosu. Já počkám. Sama se přesvědčíte. V této chvíli nemůžu udělat nic lepšího - nic důležitějšího.“
Catherine zatřásla hlavou, krátce zavřela oči a tiše odpověděla: „Věřím vám, pane prezidente.“
„Na mě zapomeňte. Věřte tomu, co jste slyšela. Je to pravda.“
„Je to všechno tak neuvěřitelné - a nepochopitelné.“
„Já nejsem žádný odborník, paní Staplesová, a nikdy jsem to o sobě netvrdil, ale trojský kůň byl taky dost neuvěřitelná věc. Třeba je to jen legenda a Meneláovu ženu si možná vybájil nějaký vypravěč u ohně, ale ten pojem platí - stal se z něj symbol nepřítele, jenž ničí svého protivníka zevnitř.“
„Meneláova...?“
„Nevěřte médiím, paní Staplesová, věřte našim lidem. Potřebujeme vás. Jestli bude třeba, zavolám vašemu premiérovi, ale to bych dost nerad. Možná by se chtěl poradit s jinými lidmi.“
„Ne, pane prezidente. Utajení především. Začínám chápat velvyslance Havillanda.“
„Tak to jste lepší než já. Já ho totiž občas nechápu.“
„Možná je to tak lepší, pane.“
V 15.58 přijal sterilní dům na Victoria Peaku naléhavý telefonát. Nebyl pro velvyslance, ani pro náměstka ministra zahraničí McAllistera, nýbrž pro majora Lina Wen-cua. Tak začaly čtyři hodiny plné děsu. Úsečné informace byly tak alarmující, že se všichni soustředili jen a pouze na řešení nastalé krize. Catherine Staplesová zavolala na svůj konzulát a sdělila vysokému komisaři, že jí není dobře, a tak se odpoledne nezúčastní strategického jednání s Američany. Musela do sterilního domu. Velvyslanec Havilland jí chtěl vysvětlit, jak blízko má Dálný východ ke společenskému otřesu. Šeng nebo jeho vrah jistě udělají nějakou chybu a ta by mohla spustit strašlivou lavinu. Vojska Lidové republiky během pár hodin obsadí Hongkong, což by znamenalo nejen zastavení veškerého obchodu kolonie se světem, ale také velké lidské utrpení. Nastane barbarské řádění. Levicové i pravicové eskadry smrti budou mezi lidmi jitřit nenávist starou čtyřicet let, rasové a provinční frakce budou bojovat proti sobě i proti vojenským silám. Na ulicích i v přístavu poteče krev, a jelikož to všechno nutně zasáhne země po celém světě, bude velice reálně hrozit globální válka. Zatímco Havilland takto promlouval ke Catherine Staplesové, Lin vykřikoval do telefonu rozkazy a koordinoval své lidi s hongkongskou policií i bezpečnostními složkami na letišti.
Všechno to začalo tak, že major z MI6 zakryl telefon a tichým hlasem řekl: „Kchaj Tchak. Dnes večer. Čínská a britská delegace. Atentát. Terčem je guvernér. Podle nich to má na svědomí Jason Bourne.“
„To nechápu!“ zaprotestoval McAllister a vyskočil z pohovky. „Je to moc brzy. Šeng ještě není p…
