Celá e-kniha Děti z Bullerbynu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Když je v Bullerbynu svatojanský večer
Snad má Anna přece jen pravdu, že nejzábavnější je to v létě. Ačkoli já chodím do školy ráda, a když nám paní učitelka dává na slavnosti po zkouškách sbohem, tak se div nerozbrečím, protože vím, že ji tak dlouho neuvidím. Ale zase na to rychle zapomenu, protože o prázdninách je to přece jen báječné.
Ten večer, co nám začínají prázdniny, chodíváme dolů k norrgaerdenskému jezeru a chytáme ryby. Není skoro nic, co by člověku připadalo tak letní jako chytání ryb. Udělali jsme si všichni rybářské pruty. Jsou to jen dlouhé lískové pruty. Ale máme zato opravdické rybářské šňůry a splávky a olůvka a háčky, které jsme si koupili v obchodě ve Storbynu. Lasse říká tomu večeru, kdy nám končí škola, Velký rybářský večer. U jezera máme malou šikovnou skalku a na té sedáváme, když chytáme. Říkáme jí skalka okounů. Jmenuje se tak jenom proto, že tam nikdy žádného okouna neulovíme, říká Anna. Jediné, co tam ulovíme, jsou komáří štípance, říká. Ale Bosse tam přece jen vytáhl velkého okouna, když jsme tam teď posledně byli, a Britta dvě plotičky.
Anna a já jsme potom seděly na našich schodech ke kuchyni a počítaly jsme si komáří štípnutí. Já jsem jich měla čtrnáct na pravé noze a pět na levé. Anna jich měla devět na každé noze.
„Z toho by člověk málem udělal početní příklad,“ řekla Anna. „Napíšeme to na kus papíru pro paní učitelku. Má-li Lisa čtrnáct komářích štípnutí na jedné noze a pět na druhé a Anna devět na každé noze, která z nich má víc a kolik jich mají obě dohromady?“
Ale pak jsme si vzpomněly, že máme prázdniny. A že je tedy hloupé zabývat se počítáním. Tak jsme si komáří štípnutí jen podrbaly a hověly jsme si, dokud nebyl čas jít spát. Ach, jak je to báječné o letních prázdninách!
A teď budu vyprávět, co jsme dělaly, když přišel svátek slunovratu. Májku jsme měli postavenou na sörgaerdenské louce.
Všichni z celého Bullerbynu jsme ji pomáhali strojit. Nejdřív jsme jeli na našem žebřiňáku daleko do lesa pro zelené větve, které jsme potřebovali na májku. Tatínek kočíroval. Dokonce i Kerstin směla jet s námi. Smála se a měla z toho moc velkou radost. Olle jí dal do ruky malé košťátko z větviček a tím celou cestu mávala. A Olle jí zpíval starou písničku:
„Kerstin na zlatém vozíčku a se zlatým bičíkem jela, navštívit kdejakou tetičku a příbuzenstvo chtěla. Ostatně jsme zpívali všichni. Agda s námi jela taky a lámala větvičky a zpívala:
„Máme zas léto a slunce zas a květy zas v zahradě“. Ale Lasse to zpíval takhle:
„Máme zas léto a slunce zas a kravince v ohradě.“ To měl ostatně pravdu, že jsou v ohradě kravince. Ale zrovna o tom zpívat není snad potřeba.
Když jsme přijeli domů z lesa, šly jsme, Agda a Britta a Anna a já a natrhaly jsme spoustu šeříku, který roste za naším dřevníkem. Pak jsme s ním šly na sörgaerdenskou louku. A tam už Oskar a Kalle přisekali májku. Kalle je čeledínem v Norrgaerdenu. Májku jsme ovinuli zelenými větvičkami a na příčku jsme přivázali dva velké věnce z šeříku. A pak jsme májku postavili a tančili kolem ní. Strýček Erik, Annin tatínek, umí moc pěkně hrát na tahací harmoniku. Hrál nám samé veselé písně a my jsme přitom všichni tancovali. Kromě dědečka a Kerstin. Dědeček seděl na židli a poslouchal. A Kerstin mu samozřejmě seděla na klíně. Ale nedalo jí to a tahala ho za vousy, a tak její tatínek přišel, vzal ji a posadil si ji na ramena. A vlastně i ona tancovala s námi. Ale chudák dědeček, ten tancovat nemohl. Ačkoliv nemyslím, že ho to mrzelo. Jenom říkal:
„Achjojo, to nebylo včera, kdy člověk taky tancoval kolem májky!“
Pak jsme se všichni sesedli na louce a pili jsme kávu, kterou maminka a teta Greta a teta Lisa uvařily. Taky žemle a koláče jsme dostali. Dědeček vypil tři šálky kávy. Protože kávu on moc rád.
„Heleď, kávu, tu já rozhodně mít musím,“ říká dědeček.
Já zas o kávu vůbec nestojím. Ale když se pije na trávníku a je slunovrat, tak chutná mnohem líp než jindy.
Zatímco jsme pili kávu, zpíval v lese rozkošně nějaký ptáček. Bosse říkal, že j…
