Co se ještě stalo na mé narozeniny
Ten den bylo ještě víc legrace. Odpoledne jsem pozvala na hostinu všechny děti z Bullerbynu, no, vždyť je nás přece jenom šest. Všechny jsem posadila kolem toho kulatého stolu ve svém pokoji. Měli jsme malinovou šťávu a každý dostal kus toho koláče, co na něm bylo napsáno „Lisa 7 let“, a pak byly ještě dva jiné koláče, které Agda taky upekla. Já jsem dostala pohádkovou knížku a od Olla čokoládový věneček. Olle seděl vedle mne, a tak mě začali Lasse a Bosse škádlit a křičeli:
„Jé - ženich a nevěsta, ženich a nevěsta!“
To říkají jenom proto, že Olle není takový nafoukanec, který si nikdy nechce hrát s holkama. Když se mu posmívají, tak si toho nevšímá a hraje si stejně i s klukama i s holkama.
Ostatně Lasse a Bosse si taky chtějí hrát s holkama, ale dělají, jako že o to nestojí. Když je ve vesnici jenom šest dětí, musejí si spolu hrát, ať jsou to kluci nebo holky. Skoro všechny hry jsou zábavnější, když je nás šest, než když jsme jenom tři.
Za chvíli se šli kluci podívat na Bossova ptačí vejce a my jsme si s Brittou a Annou hrály s mými panenkami.
Měla jsem v kapse dlouhatánský provázek. Když jsem to zjistila a vytáhla ho a když jsem viděla, jak je dlouhý, napadlo mě, že bychom si s ním mohly pěkně vyhrát. Kdybychom si opatřily ještě jeden stejně dlouhý provázek, stačil by až k oknu Britty a Anny. A mohly bychom si tak posílat dopisy v krabici od doutníků. Jé, to jsme spěchaly to vyzkoušet! A šlo to. Britta a Anna běžely domů a potom jsme si dlouho posílaly dopisy. Bylo to hrozně zábavné, dívat se, jak krabice jede po provaze. Nejdřív jsme si psaly jenom:
„Jak se máš? Já se mám dobře!“ Ale potom jsme si hrály, že jsme princezny a že jsme uvězněné ve dvou zámcích a nemůžeme ven, protože nás hlídají draci, a Britta a Anna mi napsaly:
„Náš drak je hrozně ohavný. Tvůj taky? Princezna Britta a princezna Anna.“
A já jsem napsala:
„Ano, můj drak je taky hrozně ohavný. Kousne mě, když se pokusím jít ven. Aspoň že si můžeme psát. Princezna Lisa.“
Za chvíli mě volala maminka, abych jí něco obstarala, a když jsem byla pryč, přišli Lasse a Bosse a Olle do mého pokoje a uviděli dopisy, a Lasse poslal v krabici dopis, ve kterém bylo napsáno:
„Princezna Lisa odešla, protože se potřebovala vysmrkat.
Ale je tady spousta princů. Princ Lars Alexander Napoleum.“
Britta a Anna si řekly, že je to hloupé.
Ale stejně je to prima, že můj pokoj je naproti
Norrgaerdenu, protože Britta a Anna a já si často posíláme dopisy. V zimě, když je tma, to nejde tak dobře. Ale to na sebe místo toho blikáme baterkami. Když bliknu třikrát, znamená to: „Honem přijď k nám. Musím ti něco říct.“
Maminka řekla, že musím mít ve svém pokoji pořád hezky uklizeno. Dělám, co umím. Občas gruntuju. Vyházím oknem všechny koberečky. Agda mi je pomůže vyklepat. Mám svou vlastní malou plácačku a tou klepu koberce. Vyleštím kliku a utřu všude prach a dám nové kytky do vázy a ustelu v postýlce a v kočárku panenkám. Někdy zapomenu uklidit. Maminka potom říká, že jsem nepořádnice.
