Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Nocujeme na seníku

Jednoho dne mi Bosse řekl:

„Dnes v noci budu s Lassem spát na seníku. A Olle taky, když mu to doma dovolí.“

„Na seníkách líhají jenom tuláci,“ řekla jsem.

„Náhodou vůbec ne,“ řekl Bosse. „Ptali jsme se už mámy, jestli smíme.“

Utíkala jsem hned k Brittě a Anně a řekla jsem jim to.

„Tak my budeme spát na našem seníku,“ řekly. „A ty s námi, Liso.“

A tak jsme to ujednaly. Jú, to bude legrace! Jen jedna věc nás zlobila: že si to vyvzpomněli kluci, a ne my. Hned jsem utíkala k mamince zeptat se jí, jestli mi to dovolí. Maminka myslela, že by i holky měly mít nějakou legraci, a ne jenom kluci. A tak jsem směla.

Sotva jsme se dočkaly večera. Lasse řekl:

„Vy chcete taky spát na seníku? O co, že se neodvážíte! A co když přijdou strašidla?“

„To se teda odvážíme,“ řekly jsme a pak jsme si nachystaly chlebíčky s pomazánkou, abychom měly něco k jídlu, kdybychom v noci měly hlad. A tak si kluci taky udělali chlebíčky s pomazánkou.

V osm hodin večer jsme šli. Kluci šli spát na mellangardenský seník, a my na norrgardenský. My holky jsme si každá vzala koňskou houni. Olle Kolifink si s sebou vzal

Svippa. Ten se má, že má psa!

„Dobrou noc, tulácká bando,“ řekl tatínek. A maminka řekla:

„Ať se ráno u nás ukážete a koupíte si mléko. To dělají všichni tuláci.“

Když jsme dávaly dobrou noc klukům, řekl Lasse:

„Tak se dobře vyspěte! Jestli vám to půjde! Vloni našli na norrgardenském seníku zmiji. Rád bych věděl, jestli tam nějaká bude i letos.“

A Bosse řekl:

„Možná, že jo, možná, že ne! Ale spousta polních myší tam je určitě. Fuj, ty jsou hnusný!“

„Chudáčkové,“ řekly jsme klukům. „Vy se bojíte polních myší? To uděláte nejlíp, když půjdete hezky domů a lehnete si do postýlek.“

Pak jsme odešly se svými houněmi a namazanými chlebíčky.

Venku bylo světlo, ale na seníku byla skoro úplná tma.

„Já budu ležet uprostřed,“ vykřikla jsem.

A tak jsme si ustlaly v seně. Vonělo to moc hezky, ale píchalo to. Když jsme se pak ale zabalily do pokrývek, leželo se nám opravdu moc pěkně.

Ležely jsme a povídaly si a představovaly jsme si, jaké by to asi bylo, být opravdovým tulákem, který spává ve stodolách.

Anna říkala, že si myslí, že by to bylo prima. Spát se nám nechtělo ani trochu. Ale měly jsme hlad. A tak jsme honem snědly všechny chlebíčky, dokud nebyla ještě úplná tma. Ale nakonec byla kolem nás taková tma, že když jsme si držely ruku před očima, tak jsme ji neviděly. Byla jsem ráda, že jsem si lehla mezi Brittu a Annu. V seně to nějak divně šustilo.

Britta a Anna se přitiskly blíž ke mně.

„Představ si, že by sem teď přišel opravdový tulák a lehl si tady,“ šeptala Britta. „A nikoho by se neptal, jestli smí.“

Ležely jsme zticha a chvilku jsme o tom přemýšlely. A tu jsme najednou zaslechly vytí. Hrozné, strašlivé vytí! Bylo to, jako kdyby najednou zavylo tisíc strašidel. Umíraly jsme strachy. Ale neumřely jsme, jen jsme hrozně křičely. Jé, to se

Lasse a Bosse a Olle smáli! Protože to oni tak vyli. A taky šustili předtím v seně, když se k nám plížili. Britta říkala, že je moc nebezpečné, když se člověk lekne, protože mu může v žilách ztuhnout krev, a řekla, že to poví mamince. Ale Lasse řekl:

„A jdi, to byla přeci jenom legrace!“ A Bosse řekl:

„Žalobníček zvoneček, postavil si domeček!“

Anna řekla, že se jí zdá, jako by jí už trošku v žilách tuhla krev. Nakonec se kluci vrátili na svůj seník. Rozmýšlely jsme se, jestli se tam máme připlížit a postrašit je taky, ale už bychom to byly nedokázaly, tak jsme byly ospalé.

Probudilo nás kokrhání na Norrgardenu a také to, že nám bylo zima. Brr, to bylo zima! Nevěděly jsme, kolik je hodin, ale zdálo se nám, že už je čas vstávat. Právě když jsme vystrčily hlavu ze vrat, Lasse a Bosse a Olle vycházeli z mellangaerdenské stodoly. Taky jim bylo zima. Běželi jsme se ohřát do naší kuchyně. A představte si, že nikdo ještě nebyl vzhůru! Všechno to spalo, protože bylo teprve půl páté. Ale brzy zazvonil Agdin budík. Musela vstávat a jít dojit. Dala nám teplé mléko a žemle. Ach, ty nám chutnaly!

Potom jsem si honem vlezla do své postele, protože se mi ještě chtělo spát. Byl to určitě moc chytrý člověk, ten, co vynašel postele, protože ve své posteli se každý vyspí opravdu líp než na seníku.

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023