Tchyně a uzený (Simona Monyová)

25.

Když stárneme, seznáváme, že pomsta je nejjistější formou spravedlnosti.

J. De La Bruyére

„Vezmu si ji,“ pravil Hynek.

„Už jsi ženatý,“ upozornila ho Alžběta a přemítala, zda lékaři skutečně mají tak jednoduchý přístup k narkotikům, jak se traduje. To by vše vysvětlovalo.

„Žádost o rozvod jsem podal. Děti nemáme, to půjde rychle,“ plánoval.

Jen přes mou mrtvolu, pomyslela si, ale nahlas se to neopovažovala vyřknout. Hynek se nacházel ve fázi, kdy byl schopen ve jménu lásky přetáhnout vlastní matku pohrabáčem.

„A ty s Valérií taky dobře vycházíš, to bude úplně něco jiného než se Sylvou,“ rozplýval se.

Pochopila, že domluvy jsou tentokrát zbytečné. Její jediné dítě padne do spárů podvodnice a vyděračky a ona sama má na tom největší podíl viny. Kéž by ji nikdy nepřitáhla domů! A nebo kéž by si ji ten její pasák, či kdo to vlastně byl, zase odtáhl!

V tom to přišlo. Nápad ji osvítil jak halogenová lampa. Alžbětu udivilo, jak je řešení jednoduché. Už v případě Sylvie byla tak blízko! A kdyby neudělala tu drobnou chybičku ve výběru, nemusela teď Valérie zůstat Hynkovi viset na krku...

Zavřela se v pokoji a pro jistotu otočila klíčem. Kdepak, ani všemi mastmi mazaná kurvička si na ni nepřijde, ona se sebou nenechá vláčet a zametat. I to svoje naivní trdlo dokáže ještě ochránit!

Vysypala obsah šperkovnice na pohovku a začala svoje poklady třídit podle jejich odhadované ceny, pečlivě si zapisovala částky na lísteček a na závěr je sečetla.

Výsledná cifra ji uspokojila. Za takovou sumu bych mohla angažovat i Delona, uchechtla se. Ale Patrik z rehabilitačního oddělení bude bohatě stačit. To by tak hrálo, aby se Valérie nechytila, aby se nenechala pobláznit! Po chlapech je jako divá, v tom ji ten můj chudáček nemůže uspokojovat.

Ale Patrik? Ten je z jinačího těsta! Opravdový chlap a přitom i velice pohledný, říkala si Alžběta. Tohle ještě dokázala i ve svém věku posoudit. A takový soukromý rehabilitační pracovník taky není k zahození. Ty klouby ji přece tolik zlobí...