12. Stane se to Heleně
Pozdní noční zvonění telefonu - ony poplašné signály v srdci -děsila Garpa po celý život! Kdo z těch, které miluju? vykřiklo Garpovo srdce při prvním zazvonění - koho to srazilo nákladní auto, kdo se to utopil v pivu anebo koho smetl v hrůzné temnotě slon?
Garp se hrozil, když měl takové popůlnoční telefony brát, ale jednou - nevědomky - takhle volal sám. Bylo to jednoho večera, kdy u nich byla na návštěvě Jenny; matce mezi řečí uklouzlo, že Cushie Percyová zemřela při porodu po ruptuře. Garp o tom dosud neslyšel, přestože s Helenou občas o své staré lásce žertoval - a Helena si ho kvůli ní dobírala - ta zpráva, že je Cushie mrtvá, ho skoro ochromila. Cushman Percyová byla přece tak úžasně čilá - bylo v ní tolik žhavé vitality -, že mu to připadalo nemožné. Zpráva o nějakém neštěstí, které by se přihodilo Alici Fletcherové, by ho nemohla rozrušit víc; že se stane něco té, na to byl spíš připraven. Se smutkem si uvědomoval, že té Tiché Alici se pořád něco stává.
Garp odešel do kuchyně, a aniž si skutečně uvědomil, kolik je hodin, anebo si vzpomněl, kdy otevřel další pivo, zjistil, že vytočil číslo Percyových; telefon zazvonil. Jen pomalu si Garp začal představovat, jakou dlouhou cestu musel Špekoun Štěpán urazit ze spánku k telefonnímu sluchátku.
"Panebože, komu to voláš?" zeptala se ho Helena, která za ním přišla do kuchyně. "Je tři čtvrtě na dvě."
Než Garp mohl zavěsit, vzal Stewart Percy telefon.
"Ano?" ozval se Špekoun Štěpán s obavami v hlase a Garp si představil křehkou přihlouplou Midge, která se vedle něho na posteli posadí jako poplašená slepice.
"Promiňte, že jsem vás vzbudil," omlouval se Garp. "Neuvědomil jsem si, jak už je pozdě." Helena jen zavrtěla hlavou a rychle odešla z kuchyně. Ve dveřích se objevila Jenny; ve tváři se jí zračil kritický výraz, s jakým se na syna může podívat jen matka. Je to výraz, v němž je víc zklamání než zlosti.
"Kdo je tam, himlhergot?" zeptal se Stewart Percy.
"Tady, prosím, Garp," odpověděl Garp, opět ten malý chlapec omlouvající se za své geny.
"Do háje," rozkřikl se Špekoun Štěpán. "Co chcete?"
Jenny Garpovi neřekla, že Cushie Percyová zemřela už před mnoha měsíci; Garp se domníval, že projevuje soustrast k čerstvému neštěstí. Byl celý popletený.
"Je mi líto, je mi to hrozně líto," koktal.
"Už jste to jednou řekl, už jste to řekl," vyhrkl Stewart.
"Já jsem se o tom právě dověděl," pokračoval Garp, "a chtěl jsem vám a paní Percyové říct, jak je mi to skutečně líto. Možná že jsem to nedal na sobě znát, zvlášť prosím vám, pane Percy, ale tak vřelý vztah, jaký jsem -"
"Ty svině poťouchlá!" zarazil ho Stewart Percy. "Běž si vobskakovat mámu, ty hovno japonský!" a zavěsil.
Ani Garp nebyl připraven na takovou potupu. Ale špatně si celou situaci vykládal. Okolnosti telefonického rozhovoru se mu ozřejmily teprve po letech. Jednou je Jenny samé vysvětlila praštěná Bainbridge, chudák Plína Pú Percyová. Když Garp volal, Cushie už byla dlouho mrtvá a Stewart si neuvědomil, že mu Garp projevuje soustrast nad její ztrátou. Garp totiž telefonoval po půlnoci onoho chmurného dne, kdy konečně dodělala ta černá bestie Trop. Stewart Percy se domníval, že Garpovo volání je krutý vtip - posměšná kondolence, kvůli psovi, kterého Garp vždycky nenáviděl.
A teď když telefon zazvonil u Garpa, uvědomil si Garp, jak se ho Helena ve spánku instinktivně chytila. Když bral sluchátko, měl nohu pevně zaklíněnou mezi jejími koleny - jako by se vší silou držela života a bezpečí, jež pro ni představovalo jeho tělo. Garpovi prolétly myslí ostatní možnosti. Walt spí doma. Duncan taky; není u Ralpha.
Helena si pomyslela: To je táta, srdce! Někdy ji napadlo: Konečně našli mou matku a identifikovali ji. V márnici.
A Garp si myslel: Zavraždili mámu. Anebo ji drží jako rukojmí - muži, kteří nepřistoupí na nic než na veřejné znásilnění čtyřiceti panen, a teprve pak propustí slavnou feministku, aniž jí ublíží. A taky budou požadovat životy mých dětí, a tak dále.
U telefonu byla …
