19. Život po Garpovi
Miloval epilogy, jak nám to ukázal v "Penziónu Grillparzer".
"Epilog," napsal Garp, "je víc než sčítání padlých. Epilog maskovaný za účtování s minulostí je ve skutečnosti způsob, jakým varujeme sami sebe před budoucností."
Toho únorového dne ho Helena slyšela, jak vykládá Ellen Jamesové a Duncanovi u snídaně vtipy; rozhodně to vypadalo, že hledí do budoucnosti docela optimisticky. Helena vykoupala malou Jenny, zapudrovala ji zásypem, natřela olejem čelo a hlavičku, zastřihla jí malinké nehtíky a zapnula ji na zip do oblečku na hraní po Waltovi. Helena cítila vůni kávy, kterou uvařil Garp, a slyšela, jak pobízí Duncana do školy.
"Proboha, tuhle čepici ne, Duncane," volal. "Ta by ani mouchu nezahřála. Vždyť je dvanáct pod nulou."
"Je dvanáct nad nulou, tati," upřesňoval Duncan.
"To je čistá teorie," prohlásil Garp. "Je prostě hrozná zima!"
Zřejmě musela přijít z garáže Ellen Jamesová a napsat nějaký lísteček, protože Helena slyšela, jak jí Garp říká, že jí hned pomůže; nejspíš nemohla nastartovat vůz.
Pak bylo v tom obrovském domě chvíli ticho; jako by odněkud z velké dálky Helena slyšela vrzání bot ve sněhu a pomalé zabírání studeného motoru. "Ať se ti den vyvede!" slyšela Garpa volat na Duncana, který asi právě odcházel po příjezdové cestě - do školy.
"Ju!" volal Duncan. "Tobě taky!"
Auto nastartovalo; Ellen Jamesová odjíždí na univerzitu. "Jeď opatrně!" volal za ní Garp.
Helena pila kávu sama. Neartikulované zvuky, jimiž si občas pro sebe povídala malá Jenny, Heleně připomínaly stoupenkyně hnutí Ellen Jamesové - nebo Ellen samu, když byla rozčilená -, ale tak tomu nebylo toho rána. Děvčátko si hrálo s nějakými hračkami z umělé hmoty. Helena slyšela Garpův psací stroj -a to bylo všechno.
Psal tři hodiny. Psací stroj bouřil asi po tři čtyři stránky, pak zmlkl na tak dlouhou dobu, až si Helena myslela, že snad Garp přestal dýchat; když na psací stroj zapomněla a zabrala se do čtení nebo se právě musela věnovat Jenny, psací stroj zabouřil znovu.
V jedenáct třicet slyšela Helena, jak Garp volá Robertě Muldoonové. Chtěl si před zápasnickým tréninkem zahrát squash, pokud by se mohla Roberta utrhnout "od děvčat", jak Garp říkal stipendistkám nadace Jenny Fieldsové.
"Tak jak se dneska děvčatům vede, Roberto?" zeptal se Garp.
Ale Roberta hrát jít nemohla. Helena slyšela z Garpova hlasu zklamání.
Později chudák Roberta donekonečna opakovala, že měla jít hrát; proč jenom nepřišla hrát, vyčítala si stále; možná že by to byla nějak vytušila - byla by někde nablízku, ve střehu a ostražitá a možná by poznala stopu skutečného života, otisky tlap, které Garp vždy přehlížel a nebral na vědomí. Jenže Roberta Muldoonová squash hrát jít nemohla.
Garp potom psal ještě asi půl hodiny. Helena věděla, že píše dopis; nějak dovedla rozeznat rozdíl v klapotu. Psal Johnu Wolfovi o Iluzích mého otce; těšilo ho, že kniha zdárně pokračuje. Stěžoval si mu, že Roberta bere své zaměstnání příliš vážně a dovoluje si ztrácet kondici; žádná administrativní práce nestojí za tolik času, kolik věnuje Roberta nadaci Jenny Fieldsové. Garp též psal, že nízký počet prodaných výtisků Penziónu Grillparzer zhruba odpovídá jeho očekávání; hlavní však je, že je to "nádherná knížka" - rád si ji prohlíží a dává lidem darem a její znovuzrození se stalo znovuzrozením i jeho samého. Psal, že očekává lepší zápasnickou sezónu než loni, přestože přišel o naději těžké váhy, která si musela dát operovat koleno, a o jednoho novoanglického přeborníka, který právě absolvoval. Psal, že soužití s někým, kdo tolik čte jako Helena, je stejně iritující jako inspirativní; chtěl by jí prý dát na čtení něco, kvůli čemu by ostatní knížky zavřela.
V poledne přišel a políbil Helenu, polaskal jí prsy a dal pusu malé Jenny a pusinkoval ji pak dokola, když jí oblékal zimní obleček, který nosil do sněhu už Walt - a před ním dokonce i Duncan. Jakmile se Ellen Jamesová vrátila s autem, zavezl Garp Jenny do jeslí. Pak se Garp objevil v Busterově snackbaru, kd…
