14. Svět podle Marca Aurelia
Tak se Jenny stala vlastně zase zdravotní sestrou; po všech těch letech v bílé uniformě a se vší svou péčí o ženské hnutí byla Jenny pro svou roli patřičně oblečena. Garpova rodina se na Jennin návrh totiž přestěhovala na sídlo Fieldsů do Dog's Head Har-bor. Jenny tam o všechny mohla pečovat v četných pokojích, kam zaznívalo léčivé šumění moře s jeho kolébavým příbojem, jímž se všechno pročišťuje.
Celý život spojoval pak Duncan Garp zvuk moře se svým uzdravováním. Babička mu sundala obvaz; jamka, již předtím zaplňovalo Duncanovo pravé oko, jako by stále zevnitř vlhla. Otec ani matka se na prázdnou jamku nevydrželi dívat, ale Jenny byla zvyklá hledět do ran, dokud se nezahojily. S babičkou si také Duncan prohlédl své první skleněné oko. "Vidíš?" řekla mu Jenny. "Je velké a hnědé; není sice tak hezké jako tvoje levé, ale stačí, když si dáš pozor, aby se ti děvčata nejdřív podívaly na to levé." Ta slova neměla příliš feministického ducha, myslela si Jenny, ale Jenny o sobě vždycky tvrdila, že je v první řadě zdravotní sestra.
Duncan přišel o oko, když ho to v autě vymrštilo kupředu z mezery mezi zadními sedadly; jeho pádu se do cesty postavil obnažený vršek řadicí páky. Garpova pravá paže, která se natáhla do mezery, zasáhla příliš pozdě; Duncan proletěl pod ní a přitom si vypíchl pravé oko a zlomil si tři prsty u pravé ruky, kterou mu přiskřípl mechanismus ochranného pásu.
Nikdo by byl neřekl, že by se bylo volvo pohybovalo větší rychlostí než dvacet pět mil - nejvýš pětatřicet, ale srážka byla ohromující. Třítunový buick neuhnul Garpovu setrvačně se řítícímu autu ani o píď. Ve volvu byly děti v okamžiku nárazu jako vejce, která vylétla z krabice volně do tašky. Ale i uvnitř buicku proběhl náraz s překvapivou prudkostí.
Heleně vymrštil hlavu kupředu, při čemž minula jen o chlup sloupek volantu, o který však zachytila zátylkem. Děti zápasníků mívají často tuhé vazy, protože ani Helenin se nezlomil - přestože musela skoro šest týdnů nosit korzet a záda ji zlobila do konce života. Pravou klíční kost měla zlomenou a nos přes můstek rozseknutý - bylo zapotřebí devíti stehů - zřejmě přezkou od Miltonova řemenu, Heleně náraz náhle přirazil ústa s takovou silou, že si zlomila dva zuby a museli jí dvěma stehy sešít jazyk.
Nejdřív si myslela, že si jazyk ukousla, protože měla pocit, jako by jí plaval v ústech plných krve; ale hlava ji tak příšerně bolela, že se ústa neodvážila otevřít, až teprve když se potřebovala nadechnout; a taky nemohla hýbat pravou paží. To, co pokládala za svůj jazyk, vyplivla do dlaně levé ruky. Samozřejmě to nebyl její jazyk, ale tři čtvrtiny penisu Michaela Miltona.
Teplý proud krve, který cítila v obličeji, připadal Heleně jako benzín; začala křičet - ne z obavy o svou bezpečnost, ale kvůli Garpovi a dětem. Věděla, co narazilo do buicku. Vší mocí se snažila vymanit z Miltonova klínu, protože se musela jít podívat, co se stalo s její rodinou. To, co pokládala za svůj jazyk, upustila na podlahu a zdravou levou paží nabrala Michaela Miltona, jehož klín ji tiskl k sloupu pod volantem. Teprve tehdy uslyšela, že se do jejího křiku mísí další. Samozřejmě že křičel Michael Milton, ale Helena vnímala i zvuky vzdálenější - až od volva. To určitě křičí Duncan a Helena se přes Miltonův krvácející klín drala levou rukou po klice u dveří. Když se dveře otevřely, vystrčila Michaela z buicku; cítila v sobě neuvěřitelnou sílu. Michael se ze své původní skrčené pozice vsedě nenapřímil; zůstal ležet v mrznoucím blátě na boku, jako by seděl přímo za volantem, řval a krvácel jako býk.
Když se v obrovském buicku rozsvítilo světlo nade dveřmi, Garp uviděl ve volvu matně všechnu tu spoušť - Duncanovu zakrvácenou tvář s otevřenými ústy, jimiž se dral chlapcův křik. Garp začal také skučet, ale jeho skučení nebylo silnější než sténání; jeho vlastní podivné zvuky ho tak vyděsily, že se snažil na Duncana tiše hovořit. Tehdy si Garp uvědomil, že nemůže mluvit.
Když Garp totiž vymrštil paži, aby …
