6. Penzión Grillparzer
Když přišlo do Vídně jaro, Garp pořád ještě neměl "Penzión Grillparzer" dokončený; samozřejmě taky ani nenapsal Heleně o svém životě s Charlotte a jejími kolegyněmi. Jenny rozjela své pravidelné psaní ještě na vyšší obrátky; konečně našla tu větu, která v ní kvasila od onoho večera, kdy debatovala s Garpem a Charlotte o žádosti; byla to vlastně velmi stará věta, jíž skutečně začala knihu, která ji proslavila.
"V tomto tak nízce smýšlejícím světě," psala Jenny, "je člověk buď něčí manželkou nebo něčí kurvou - anebo na nejrychlejší cestě stát se jedním či druhým." Tato věta udala tón knihy, který dílo dosud postrádalo: Jenny pomalu objevovala, že tato úvodní věta zalila její autobiografii aurou, jež pospojovala disharmonické úseky jejího životního příběhu dohromady - asi jako když mlha zahalí nerovnou krajinu nebo když teplo pronikne do všech rozstrkaných místností jednoho domu. Ta věta inspirovala další podobné a Jenny jimi protkávala text, jako by protkávala pestrou pojící nití nějaký rozběhlý goblén s neurčitým dekorem.
"Chtěla jsem být zaměstnaná a žít sama," psala. "Tím jsem se stala sexuálně podezřelou." To jí také poskytlo název. Sexuálně podezřelá, vlastní životopis Jenny Fieldsové. Ten měl projít osmi vázanými vydáními a být přeložen do šesti jazyků, a to ještě před masovým vydáním, které by stačilo zabezpečit nové uniformy pro Jenny a pro celou armádu sester na celé století.
"Pak jsem chtěla mít dítě, ale abych je mohla mít, nechtěla jsem se s nikým dělit o svoje tělo ani o svůj život," psala Jenny. "Tím jsem se také stala sexuálně podezřelou." Tak Jenny našla tu pravou nit, jíž mohla svou zpřeházenou knížku sešít dohromady.
Ale když přišlo do Vídně jaro, zachtělo se Garpovi na cesty; třeba do Itálie, mohli by si půjčit auto.
"Dovedeš řídit?" zeptala se ho Jenny. Věděla naprosto bezpečně, že se to nikdy neučil; nikdy to neměl zapotřebí. "Hm, já taky nedovedu," řekla mu. "Mimo to pracuju a teď nemůžu přestat. Jestli si chceš vyjet na výlet, jeď si sám."
Garpovi a Jenny chodila pošta do Americké expresní kanceláře a tam se Garp poprvé setkal s Američany na cestách. S dvěma děvčaty, která předtím chodila na Dibbs, a s jedním chlapcem jménem Boo, který studoval v Bathu. "No a co my?" řekla jedna dívka Garpovi, když se všichni seznámili. "Všichni jsme středoškoláci."
Jmenovala se Flossie a Garpovi připadalo, že bude mít něco s Boo. Druhá dívka se jmenovala Vivian a pod titěrným kavárenským stolečkem na Schwarzenbergplatz stiskla koleny Garpovi nohu, a usrkávajíc vína, žvatlala: "Já byla zrovna u žubaže. Nacpal mi tak pusu novokainem, že vůbec nevím, jestli ji mám otevženou nebo žavženou."
"Tak napůl," řekl jí Garp. Ale pomyslel si: "Kruci, do háje." Chyběla mu Cushie Percyová a z toho svého vztahu k prostitutkám začínal mít i on pocit jako sexuálně podezřelý. Charlotte, to už bylo jasné, měla zájem, aby si na něm mohla vylévat své mateřské city; i když se snažil představit si ji na jiné úrovni, se smutkem si uvědomoval, že nad úroveň profesionálky nikdy nepůjde.
Flossie a Vivian a Boo jeli všichni do Řecka, ale po tři dny si nechali od Garpa ukazovat Vídeň. Za tu dobu se Garp dokázal vyspat dvakrát s Vivian, jejíž novokain nakonec přestal působit; taky se vyspal jednou s Flossie, zatímco Boo proměňoval cestovní šeky a vyměňoval ve voze olej. Mezi chlapci ze Steeringu a z Bathu se láskou nehýřilo, to Garp věděl; ale naposledy se smál Boo.
Nedalo se zjistit, jestli Garp dostal kapavku od Vivian nebo od Flossie, ale Garp byl přesvědčen, že zdrojem byl Boo. Podle Garpova názoru to byla "muzika z Bathu". V době prvních příznaků byla již trojička na cestě do Řecka a Garp prožíval ukapávání a pálení sám. Horší případ kapavky by snad nemohl chytit v celé Evropě, uvažoval. "To jsem dostal dávku sajrajtu od Booa," napsal, ale o hodně později; když se to stalo, nebyla to žádná legrace a on se ani neodvážil obrátit se na matku o profesionální radu. Rozhodně by nevěřila, že to nechytil od prosti…
