Kapitola 13.
Rambo hnal motocykl po Center Road. Vítr mu narážel do hlavy a do hrudi, oči mu slzely od toho přívalu, a tak se bál, že bude muset zpomalit, aby viděl na cestu. Auta prudce brzdila, řidiči stahovali okénka, aby lépe viděli nahého jezdce na motorce. Lidé po ulicích se za ním otáčeli. V dálce zaslechl sirénu. Vytočil motorku na maximum, křižovatku projel na červenou, jen o chloupek se vyhnul cisterně s naftou, která mu křížila cestu. Jiná siréna spustila kdesi na levé straně. Nebyla cesta, na které by ho policejní auta nemohla dostat. Ale motocykl dokázal jet tam, kam nemohly hlídkové vozy - do hor.
Cesta příkře klesala, aby zase táhle nabírala výšku a Rambo ještě zrychlil. Přes jeden kopeček přejel tak rychle, že letěl několik metrů vzduchem. Naštěstí udržel rovnováhu.
Minul opět ceduli s nápisem NYNÍ OPOUŠTÍTE MADISON.
Přejel kolem příkopu, kde jedl své hamburgery sotva před několika hodinami. Pole se zralou kukuřicí se táhla po obou stranách.
Sirény se začínaly blížit. Prudce sjel ze silnice na prašnou cestu a za první zatáčkou málem narazil do náklaďáku s mlékem. Řidič se vysoukal z okénka a hlasitě mu nadával.
Motocykl zvedal za sebou oblak prachu. Držel si stále rychlost kolem padesátky, aby moc neskákal po výmolech. Sirény zněly nejdříve zprava a pak mu připadalo, že kvílí přímo vedle něho.
Blížily se příliš rychle. Kdyby zůstal na téhle špinavé cestě, nikdy by je před zalesněnými horami nesetřásl. Musel tedy zmizet někam, kam oni nemohou. Zahnul proto doleva do brány, za kterou pokračovalo úzké kolejiště. Po jeho obou stranách byla vysoká kukuřice. Postavil se v sedle, aby viděl, jak se dostat k horám. Sirény se opět přiblížily.
Na konci pole byla louka s vysokou trávou. Bez váhání se po ní pustil, ale řešení to nebylo, tudy auta mohla také projet. Louka byla navíc plná dobytka. Mohla tu být snad stovka krav. Zrovna se vracely z pastvy a mířily k bráně, kudy předtím projel. Přidal plyn, aby to stihl. Když míjel svůj cíl, byly tak blízko, že viděl jejich nalitá vemena. Hory se mu nádherně přiblížily.
Otočil plyn na doraz. Jel teď korytem malého potůčku, aby zakryl stopu. Před ním stála řada stromů, pak už hustý les, skály, kosodřevina. Konečně viděl to, po čem toužil - úzkou cestu mezi dvěma svahy, a když po téhle stezce chvíli jel, poznal, že sirény znějí ze stejného místa. Policejní auta tedy stála a jeho pronásledovatelé museli vystoupit a namířit si to za ním pěšky. Soustředil se na tuhle cestičku.
Zdálky zazněl výstřel, kulka mu hvízdla kolem hlavy a zakousla se do stromu. Rychle zabočil mezi stromy a kličkoval mezi nimi Další výstřel, ale kulku už letět neslyšel. Pak vjel do hustého lesa a dostal se jim opět z dohledu.
Třicet stop před ním blokovaly cestu kusy spadlých skal a poražené kmeny. Sestoupil z motocyklu, roztlačil jej a pustil se z kopce. Les však byl proti němu. Ostré větve ho škrábaly po celém těle. To je jako další policie, která ho pronásleduje. A další ještě přijde. Ale právě teď by potřeboval aspoň trochu času, aby se stačil vyšplhat do hor, než přijdou ti zdola. Pak zamíří do Mexika. Usadí se tam někde v malém městě na pobřeží a každý den se bude koupat v moři.
Toho zatracenýho Teasla neměl nikdy potkat. Sliboval sám sobě, že už nebude ubližovat lidem, rvát se a tak dál. A teď ho ten zkurvysyn přinutil znova zabít. A pokud má Teasle v úmyslu pokračovat, Rambo musí boj opětovat. Teasle pak bude proklínat den, kdy se narodil. Bude litovat, že s tím vůbec začal.
