8. BUŠÍCÍ PŘÍLEŽITOST
Po sklizni přišel předák z Yorského statku za Melony s návrhem, aby zůstala a pomohla jim s trávením myší. "Potřebujeme myši zlikvidovat dřív, než země zmrzne, jinak jim v sadech všecko zůstane na pospas celou zimu," vysvětloval. Používal se otrávený oves a otrávená kukuřice chlapi sypali jedovatou návnadu kolem stromů a do děr hryzců.
Chudáci myši, pomyslela si Melony, ale zkusila to s řemeslem krysařky aspoň na pár dnů. Kdykoliv objevila myší díru, snažila se ji zamaskovat nikdy do ní nenasypala žádný jed. A rozsévání ovsa a kukuřice kolem stromů jen předstírala nelíbil sejí zápach otráveného zrní. Vysypala je na prašné cestě a naplnila si vak pískem a štěrkem tuhle směs pak sypala místo jedu.
"Přeju příjemnou zimu, myši," šeptala při tom.
V moštárně začalo být velmi chladno. Dali jí kamínka na dřevo, jejichž kouř Melony odváděla oknem v noclehárně. Díky kamínkům alespoň nezamrzl záchod. V den, kdy zamrzla venkovní sprcha, se Melony rozhodla vyrazit o dům dál. Jen při tom trochu zalitovala, že nemůže zůstat a zachránit ještě víc myší.
"Jestli hledáš nějaký jiný sadařství," varoval ji předák, "v zimě nikde lidi nenajímaj."
"Chci si na zimu sehnat práci ve větším městě," prohlásila Melony.
"V jakým větším městě?" divil se předák. Melony pokrčila rameny. Raneček s věcmi pevně stáhla Charleyho opaskem rukávy zimníku paní Groganové jí sahaly jen do poloviny předloktí a kabát jí byl v ramenou i v bocích výrazně těsný - ale i tak se zdálo, že se v něm Melony cítí docela pohodlně. "V Maine nejsou žádný velký města," namítal předák.
"Já nepotřebuju nijak extra velký město," ujistila ho Melony. Díval se za ní, jak odchází ke stejnému místu na silnici, kde se s ní už jednou rozloučil. Nastalo roční období, kdy jsou stromy holé, nebe je jako z olova a země pod nohama den ze dne méně povolná. Ale ještě je příliš brzy na sníh občas přijde jenom přeháňka, po které sníh dlouho nevydrží.
Z nějakého důvodu se předákovi velmi zachtělo odejít s Melony překvapilo ho, když se uslyšel, jak nahlas mumlá: "Doufejme, že brzy začne sněžit."
"Cože?" zeptala se jedna z žen v prodejním středisku.
"Nashle!" křikl předák za Melony, ale neodpověděla mu.
"Konečně je pryč," prohlásila jedna z žen v prodejním středisku.
"Šlapka jedna," dodala druhá.
"Proč má bejt šlapka?" vyjel na ně ostře předák. "S kým jste ji viděly spát?"
"Je to jenom tulačka," utrousila jedna z nich.
"Aspoň je zajímavá," odsekl předák. Ženské na něj chvíli zůstaly koukat, pak jedna z nich promluvila.
"Ze by ses do ní zbláznil?" prohodila.
"Vsadím se, že bys nejradši byl na místě toho jejího mládence, co ho nemůže najít," poznamenala jiná a všechny ženské se zlomyslně rozesmály.
"O to nejde!" vyštěkl předák. "Doufám, že toho svýho nikdy nenajde - už kvůli němu!" zdůraznil. "I kvůli ní," dodal.
Žena, jejíž tlustý manžel se zúčastnil pokusu o znásilnění Melony, se hovorů na toto téma zdržela. Otevřela velkou, společnou termosku na stole vedle pokladny, ale když se pokusila nalít si kávu, žádná nevytekla. Místo kávy se z termosky vyřinul otrávený oves a kukuřice. Kdyby je Melony doopravdy chtěla otrávit, určitě by použila menší množství. Očividně to bylo míněno jako vzkaz a ženské na to mlčky hleděly, jako by se pokoušely věštit budoucnost z kostí.
"Už chápete, co jsem chtěl říct?" řekl předák. Vybral si jedno z vystavených jablek z košíku na pultě a s chutí se do něj zakousl jablko však už příliš dlouho leželo v zimě, bylo částečně zmrzlé a mělo tak moučnou chuť, že předák sousto okamžitě vyplivl.
Na silnici vedoucí k pobřeží bylo velmi chladno, ale chůze Melony zahřála. Kromě toho tu nebyl skoro žádný provoz, takže jí nezbývalo než jít pěšky. Jakmile se dostala na hlavní silnici u pobřeží, nemusela na odvoz dlouho čekat. Zastavil jí pobledlý, ale veselý mladík ve skříňovém náklaďáku.
"Barvy - laky z Yarmouthu k vašim službám," zahlaholil na Melony byl o něco mladší než Homer Wells a - podle Melonina mínění - nevypadal ani zdaleka tak zkuš…
