5. HOMER PORUŠÍ SLIB
Přednosta stanice v St. Cloud's byl nepřitažlivý samotář ovlivněný nabídkovými katalogy, které si nechával posílat, a jednou zvláště pošahanou církví, jejíž materiály se také rozesílaly poštou. Církevní publikace, vydávaná div ne ve formě komiksu, vycházela měsíčně. Například v minulém čísle se na titulní straně objevil kostlivec ve vojenském šatu, letící na okřídlené zebře nad bojištěm, jež mlhavě připomínalo zákopy první světové války. Katalogy zásilkových firem nebyly tak výstřední, ale přednostu jeho pověrčivost natolik ovládala, že se mu ve snech často mísily obrazy z náboženského věstníku, jehož byl odběratelem, s domácími potřebami, podprsenkami pro kojící matky, skládacími křesílky a obřími cuketami, propagovanými v katalozích.
Nebylo pro něj nijak nezvyklé, jestliže ho uprostřed noci vytrhla ze spánku hrůzná vidina rakví levitujících nad dokonale upravenou zahrádkou - vedle nebožtíka poletovaly i zelinářské produkty ohodnocené soutěžními cenami. Jeden katalog se specializoval výhradně na rybářské potřeby přednosta tedy často vídal umrlce obuté v rybářských holínkách, vybavené pruty a podběráky. Jiný katalog, věnovaný spodnímu prádlu, obsahoval reklamy na podprsenky a podvazkové pásy. Létající mrtvoly v podprsenkách a podvazkových pásech naháněly přednostovi obzvlášť velký strach.
Nejuhozenějším prvkem této víry, šířené poštou, byla představa vštěpovaná věřícím, že v hustěji osídlených částech světa, než je St. Cloud's, se vyskytuje stále rostoucí množství nepokojných, nespasených zesnulých bez trvalého místa posledního odpočinku přednosta si představoval, jak jejich nešťastné duše zaplňují celou oblohu. Příjezd "Kláry" dr. Larche zapadl do přednostovy sbírky nočních můr se zlověstnou dokonalostí a přispěl k tomu, že od té doby při příjezdu každého vlaku vypadal obzvlášť zdeptaně - přestože Larch toho pitomce ujistil, že nejméně rok nebo dva žádná další mrtvola nepřijede.
Soudný den byl pro přednostu stejně konkrétním pojmem jako počasí. Ze všeho nejvíc nenáviděl první ranní vlak. Přivážel mléko a těžké konve bývaly za každého počasí ledově opocené. Když se do vagónů nakládaly prázdné konve, znělo to jako cinkot umíráčku při dotyku s dřevěným nástupištěm nebo když při nakládání zavadily o železné schůdky, rozezněly se hlasitě a dutě. První ranní vlak přivážel také poštu, a jakkoliv se přednosta těšil na nové katalogy, nikdy nepřestal mít z pošty strach - či spíše z toho, co by mu mohla doručit: když ne další mrtvolu, šplouchající se v balzamovacím nálevu, pak pravidelné varování církevního věstníku před soudným dnem, který je již za dveřmi (pokaždé to mělo být dříve, než se původně myslelo, a pokaždé při tom pocítil silnější záchvěv hrůzy než předtím). Přednosta stanice žil od jednoho šoku k druhému.
I pouhá dírka v rajském jablíčku dodala na intenzitě jeho modlitbám, horečně drmoleným již před úsvitem při pohledu na mrtvé zvíře (ať už příčinou smrti bylo cokoliv) se celý roztřásl -věřil, že duše zemřelých tvorů vyplňují vzduch, který dýchá, a mohly by mu vniknout do těla. (Docela určitě přispěly k jeho nespavosti, protože přednosta stanice byl stejně zkušeným nespavcem jako Wilbur Larch a Homer Wells - ale nepotřeboval k tomu éter, mládí ani vzdělání.)
Tentokrát ho probudil vítr, to věděl určitě. Měl pocit, jako by závan větru vychýlil ze směru letícího netopýra, který narazil do jeho domu. Byl přesvědčen o tom, že ta létající potvora zemřela násilnou smrtí nárazem o zeď jeho domu a její zdivočelá duše krouží kolem a hledá, kudy by se dostala dovnitř. Potom se ozval sténavý zvuk větru v drátech přednostova kola. Náhlý poryv srazil kolo ze stojánku zarachotilo na dlážděném chodníku a zvonek na řídítkách chabě zacinkal -jako by se jedné z neklidných duší, jež zaplňují svět, nezdařilo bicykl ukrást. Přednosta se posadil na posteli a zaječel.
V církevním měsíčníku se dočetl, že hlasitým křikem je možné se před bezprizornými dušemi do určité míry chránit - i když to není jisté. A vskutku…
