thriller

  / „MUSÍM SI S VÁMI NĚCO UJASNIT,“ ŘEKL JSEM. Finlayovi začínala docházet trpělivost. Podíval se na hodinky. / „Doufám, že to nebude maření času, Reachere.“ / Kráčeli jsme na sever. Slunce už sice začalo klesat, ale pořád bylo příšerné vedro. Nechápal jsem, jak Finlay může vydržet v tvídovém saku. A v sametové vestě. Vedl jsem ho k návsi. Přešli jsme přes trávník a opřeli se vedle sebe o sochu starého…

  / V TOMTO BODĚ SE ZAPOJIL SHOEMAKER, jako by skončil stručný přehled a nadešel čas na podrobnosti. Hodně záleželo na motivu útoku. Jisté frakce by nikdy nenajali Izraelce, čímž by se poměr zvýšil na tři ku jedné, až na to, že ten Izraelec vypadá na Ira a používá neutrální krycí jméno. Frakcím možná nedošlo, odkud pochází. Čímž by se celá záležitost zamotala. Nakonec však bylo od motivu… / …

Koza na stahování zvěře byla velká trojnožka z bytelných trámků. Přes dva metry vysoká. Mohl jsem pod ní projít, aniž bych sklonil hlavu. Asi ji postavili tak, aby pod ni mohl zajíždět pick-up. Z korby pak shodili na zem mezi nohy trojnožky mrtvé zvíře, přivázali mu na zadní nohy lana, přehodili je přes příčný trámek a pak ručně nebo pomocí pick-upu vytáhli nahoru, aby se do něj mohli pustit nožem. Prastará…

REACHER STRÁVIL ZBÝVAJÍCÍCH PADESÁT PĚT MINUT úvahami o výši požadované částky. Byla to bizarní suma. A bizarní posloupnost. Jeden, pět, čtyři a půl. Celkem deset a půl milionu dolarů. Působily jako závěrečný součet. Jako konec cesty. Ale byl to bizarní součet. Proč končit právě u něj? Nedávalo to smysl. Nebo snad dávalo? / „Znají vás,“ řekl Laneovi. „Možná ale zase ne tak dobře. Máte štěstí, že…

  / WEST STREET ÚSTILA DO JEDENÁCTÉ AVENUE PŘÍMO NAPROTI Pier 56, kde se doprava, směřující na západ, vyhýbala Čtrnácté ulici a stáčela se na sever. Velký černý tahoe uvízl v zácpě a připojil svůj klakson k příšernému houkání, odrážejícímu se od vysokých budov, které se neslo až přes řeku. Projel okolo devíti bloků a na Třiadvacáté ulici se stočil doleva, pak na Dvanácté si to namířil zase na…

NEUŠEL OD AUTA ANI DVACET METRŮ A UŽ SE KOUPAL V POTU. A LITOval svého rozhodnutí. Ocitl se uprostřed naprosté pustiny na okraji hlavní dálnice. I nejpomalejší auta po ní uháněla stovkou. Nikdo mu nebude chtít zastavit. A i kdyby nějaký řidič zastavit chtěl, nějakou dobu potrvá, než zareaguje, podívá se do zpětného zrcátka a přibrzdí. Pak už bude přes kilometr daleko, pokrčí rameny, opět zrychlí a pojede dál.…

MUŽ V TMAVOMODRÉM OBLEKU podal okamžitě hlášení. „Našel jsem je. Neuvěřitelné. Právě se přede mnou vynořili.“ Jeho šéf se zeptal: „Všichni čtyři?“ / „Přímo přede mnou.“ / „Dokážeš je zlikvidovat?“ / „Řekl bych, že ano.“ / „Tak to udělej. Nečekej na posilu. Vyřiď je a vrať se.“ Muž v obleku ukončil hovor, odlepil se od chodníku, přejel přes čtyři dopravní pruhy a zaparkoval v postranní uličce…

  / EMERSON PROČETL BELLANTONIOVY zprávy. Dozvěděl se, že Reacher zavolal Helen Rodinové. To ho nepřekvapilo. Patrně se jednalo o jeden z mnoha telefonátů. Právníci a všetečkové snažící se ze všech sil přepsat historii. Žádný velký šok. Potom si přečetl obě otázky: Je Reacher levák? Měl přistup k dopravnímu prostředku? / Odpověděl: Nejspíš ano, nejspíš ano. Leváci nejsou vzácností. Dejte dohromady dvacet…

ELDRIDGE TYLER nic nezaslechl až do okamžiku, kdy mu tři metry za zády a dva a půl metru pod ním vypukla nečekaná kakofonie zvuků. Do postranice náklaďáku zabušilo cosi kovového, ozvaly se dunivé kroky na korbě, nosní hlas zaječel NEHÝBEJTE SE NEHÝBEJTE SE, do střechy nad jeho zády vystřelila brokovnice, s hlasitým zaduněním v těsném prostoru, pak hlas ještě jednou zaječel NEHÝBEJTE SE NEHÝBEJTE SE, v brokovnici…

  / VĚDĚL JSEM, ALE BĚHEM DEZERTU A KÁVY JSEM SE UKLIDNIL. PŘESTAL jsem se cítit skvěle. A zahanbeně. Tyto emoce vystřídal lehký nepokoj, protože jsem si začínal uvědomovat přesný rozsah taktického problému. A ten byl obrovský. Postaví tajnou práci do zcela nového, osamělého světla. / Večeře skončila, všichni odsunuli židle a vstali. Já jsem zůstal v jídelně. Saab jsem nechal na pokoji. Nepospíchal jsem.…

BOD DEVĚT: MUMLAVÉ MODLITBY. Až dosud byly všechny známé atentáty inspirovány, motivovány, legalizovány a řízeny náboženstvím, téměř výlučně islámským, a muslimové jsou zvyklí modlit se na veřejnosti. Očití svědkové, kteří přežili, vyprávěli o dlouhých zaříkacích formulích opakovaných od začátku do konce, více či méně slyšitelně, ale vždy s viditelně se pohybujícími rty. Cestující číslo…

  / LETADLO PŘISTÁLO ZCELA NORMÁLNĚ NA MEZINÁRODNÍM LETIŠTI V PORTLANDU, ale zastavilo kus od odbavovací budovy a zůstalo čekat na vzdálené parkovací ploše. Pomalu se k němu přiblížil malý náklaďák se schody složenými na plošině. Za náklaďákem dorazila dodávka. Obě vozidla zářila čistotou a byla natřená v barvách boeingu. Posádka zůstala na palubě, aby vyhodnotila počítačová data. Dodávka odvezla…

CHangová řídila jednou rukou a hrála si s mobilem, ale Reacher navrhl: „Měli bychom zastavit. Než se turistka skutečně vybourá. Měli bychom si dát kávu.“ / Changová se podivila: „Nechápu, jak můžete vypít tolik kávy.“ / „Gravitační zákon,“ odpověděl Reacher. „Když nakloníte hrnek, vždycky vyteče. Jenom mi stačí, abych ji do sebe nalil.“ / „Musí vám pořád bušit srdce.“ / „Lepší než opačná…

CESTA ZPÁTKY PROBÍHALA stejně jako cesta do tábora, až na podivnou srážku v nízké rychlosti, ke které málem došlo na první odbočce. Reacher projel rychle po široké odklizené silnici, pomalu po třináctikilometrové zasněžené stužce a před odbočkou sundal nohu z plynu a pokusil se vypočítat nejlepší dráhu, která by ho dovedla doleva do vyjetých kolejích na staré silnici ubíhající souběžně s dálnicí na…

  / Byli na cestě hodinu a třicet tři minuty. Pomalá jízda městem, potom zrychlení na rovnoměrnou cestovní rychlost. Museli ujet zhruba šedesát mil. V hlučné temnotě dodávky však Reacher nedokázal odhadnout, jakým směrem těch šedesát mil ujeli. / Byl připoutaný k mladé ženě se zraněnou nohou a během prvních minul své nucené pospolitosti se pokusili zařídit co možná nejpohodlněji. Posunovali se podél… / …