Únos (Lee Child)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

DVACÁTÁ SEDMÁ KAPITOLA

REACHER ČEKAL VE VNITŘNÍ CHODBĚ a naslouchal, jak se Lane uklidňuje. Zaslechl zurčení vody v umyvadle. Myje si obličej, pochopil. Studenou vodou. Pak se ozvalo šustění papíru na dřevě a tiché praskání umělohmotné fólie, jak Lane sbíral peníze. Potom je odvlekl do komory. Zavřely se dveře a zapípání bezpečnostního zařízení oznámilo, že jsou zamčené. Reacher se vrátil do obývacího pokoje. Po minutě se objevil Lane a usedl do křesla, klidně a vyrovnaně, jako by se nic nestalo, a upřel pohled na mlčící telefon.

 

Telefon zazvonil krátce před tři čtvrtě na osm. Lane ho vytrhl z vidlice a pravil: „Ano?“ hlasem, který připomínal výkřik téměř udušený nesmírným napětím. Pak nasadil prázdný výraz a potřásl hlavou, netrpělivě a podrážděně. Nesprávný volající. Deset vteřin naslouchal a zavěsil.

„Kdo to byl?“ zeptal se Gregory.

„Jeden přítel,“ odpověděl Lane. „Chlap, se kterým jsem se nedávno spojil. Slíbil, že bude mít ucho při zemi. Policajti prý dneska ráno našli tělo v Hudson River. Plavalo na hladině. U přístaviště člunů nedaleko Sedmdesáté deváté ulice. Běloch neznámé totožnosti, přibližně čtyřicetiletý. Zastřelený.“

„Taylor?“

„Určitě,“ potvrdil Lane. „Je to tiché zákoutí. A jenom kousek od West Side Highway. Ideální místo pro někoho, kdo jede na sever.“

Gregory se otázal: „Co podnikneme?“

„Teď?“ opáčil Lane. „Nic. Počkáme tady. Počkáme na správný telefonát. Na ten, který potřebujeme.“

K onomu telefonátu však nedošlo. Deset předpokládaných hodin vypršelo v osm ráno a aparát stále mlčel. Nezazvonil ve čtvrt na devět, v půl deváté ani ve tři čtvrtě na devět. Nezazvonil ani v devět. Bylo to jako čekání na odklad popravy, který guvernér nikdy nevydá. Reachera napadlo, že obhájci nevinného klienta musí procházet stejnou škálou pocitů: nevíra, napětí, šok, ohromení, zklamání, bolest, zloba, vztek.

Potom zoufalství. Telefon nezazvonil ani v půl desáté.

Lane zavřel oči a vydechl: „Špatné znamení.“

Nikdo neodpověděl.

Ve tři čtvrtě na deset opustilo Lanea veškeré odhodlání, jako by se smířil s nevyhnutelným. Zabořil se do čalounění křesla, zvrátil hlavu, otevřel oči a zadíval se do stropu.

„Je po všem,“ oznámil. „Ztratil jsem ji.“

Nikdo nepromluvil.

„Ztratil jsem ji,“ zopakoval Lane. „Že je to tak?“

Nikdo neodpověděl. V místnosti panovalo naprosté ticho. Jako na krví potřísněném místě tragické dopravní nehody, na pohřbu, při zádušní mši nebo v nemocničním pokoji po nezdařilé nouzové operaci. Jako by právě zmlkl monitor sledující činnost srdce, který až doposud statečně a pravidelně pípal navzdory bezvýchodné situaci.

Plochý nepřerušovaný zvuk.

 

V deset hodin ráno zvedl Lane hlavu z opěradla křesla a prohlásil: „Dobře.“ Pak to ještě jednou zopakoval: „Dobře.“ Potom rozhodl: „Teď budeme jednat. Uděláme, co musíme udělat. Najdeme je a zničíme. I kdyby nám to mělo trvat celou věčnost. Ale učiníme spravedlnosti zadost. Naším způsobem. Bez policajtů, právníků, soudu. Bez nekonečných odvolání. Bez procesu, vězení, bezbolestné smrtící injekce.“

Nikdo nepromluvil.

„Pro Kate,“ dodal Lane. „A pro Taylora.“

Gregory prohlásil: „Jdu do toho.“

„Já taky,“ připojil se Groom.

„Jako vždycky,“ potvrdil Burke.

Perez přikývl. „Na život a na smrt.“

„Jsem připravený,“ oznámil Addison.

„Budou litovat, že se narodili,“ přislíbil Kowalski.

Reacher si prohlédl jejich obličeje. Šest mužů, méně než střelecká rota, ale se smrtonosným potenciálem celé armády.

„Děkuju,“ pravil Lane.

Pak se naklonil dopředu, s novou energií. Otočil se tváří přímo k Reacherovi. „Jako téměř první věc jste v téhle místnosti prohlásil, že moji muži jsou proti nim schopni rozpoutat válku, nejdřív je ale musí najít. Pamatujete se?“

Reacher přikývl.

„Tak je najděte,“ požádal Lane.

 

Reacher se vrátil do ložnice a zvedl z psacího stolu zarámovanou fotografii. Nekvalitní kopii. Tu, na které byla i Jade. Držel ji opatrně, aby neušpinil sklo. Dlouho a upřeně se na ni díval. Pro tebe, pomyslel si. Pro vás obě. Ne pro něho. Pak odložil fotografii zpátky na místo a tiše opustil byt.

Najít a zničit.

 

Začal ve stejné telefonní budce, ze které volal už předtím. Vytáhl z boty vizitku a vytočil číslo na mobil Lauren Paulingové. Řekl: „Tentokrát je to doopravdy a nevrátí se.“

Paulingová požádala: „Můžete se za půl hodiny dostavit ke Spojeným národům?“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024