PADESÁTÁ ČTVRTÁ KAPITOLA
PAULINGOVÁ NAMÍTLA: „Lane by nezaměstnal někoho, kdo nemůže mluvit. Proč by to dělal? A ostatní by se o tom zmínili. Mnohokrát jste se jich na Taylora ptal. Řekli, že byl dobrý voják. Neřekli byl dobrý voják, až na to, že nemohl mluvit. Takovou podstatnou informaci by neopomenuli.“
„Dvě slova,“ pravil Reacher. „Stačí spojit dvě slova a všechno bude dávat dokonalý smysl.“
„Jaká dvě slova?“
„Celou dobu se bavíme o muži, který nemluví. Pravdou však je, že si nemůže dovolit mluvit.“
Paulingová se na hodnou dobu odmlčela.
Pak řekla: „Kvůli přízvuku.“
Reacher přikývl. „Přesně tak. Neustále jsme tvrdili, že nikdo nechybí, ale Taylor chyběl v pravém slova smyslu od začátku. A vězí za celým tím únosem. Naplánoval ho, připravil a uskutečnil. Pronajal byt a koupil židli. Patrně provedl ještě spoustu dalších věcí, které se nám zatím nepodařilo zjistit. A všude, kde se objevil, si nemohl dovolit otevřít ústa. Ani jednou jedinkrát. Protože je Brit. Mluví s britským přízvukem. Uvažuje realisticky. Věděl, že by po sobě zanechal stopu. A každý, kdo by se později doslechl o průměrně vypadajícím čtyřicátníkovi s britským přízvukem, by okamžitě pochopil, o kom je řeč. Přišel by na to i úplný pitomec. Nikdo jiný nepřipadá v úvahu. Kate a Jade s ním odjely živé a potom zmizely.“
„Udělal to samé, co před pěti lety Knight. Přesně tak se jich zmocnil.“
„Správně,“ potvrdil Reacher. „Jiné vysvětlení neexistuje. Možná je skutečně dovezl k Bloomingdale’s, ale rozhodně tam nezastavil. Jen vytáhl zbraň a pokračoval v jízdě. Možná Kate pohrozil, že ji zastřelí před dcerou. To ji rozhodně umlčelo. Pak se jen vytratil z radaru a začal těžit z připravených alibi. Za prvé, všichni ho považovali za mrtvého. A za druhé, každý si ho pamatoval jako muže, který nemůže mluvit. Muže bez jazyka. Což je dokonalá finta. Působí bizarně, exoticky a přesně podle očekávání nás navedla úplně špatným směrem.“
Paulingová přikývla. „Svým způsobem geniální.“
„Nic jiného si nikdo nepamatoval,“ upozornil Reacher. „Vzpomínáš na toho starého Číňana? Mluvil jen o muži, který lapal po vzduchu jako ryba. A ten domovník na Šesté Avenue. Řekl nám, že dotyčný držel pevně zavřená ústa, protože se styděl, že nemůže mluvit. To byl veškerý popis. Všichni se soustředili na jedinou skutečnost. Ostatní jim přišly triviální.“
„Otevři obálku,“ požádala Paulingová. „Ať máme jistotu.“
Reacher poslechl a vytáhl dvě fotografie, lícem dolů. Poklepal na ně jako pověrčivý hráč pokeru.
Pak je otočil.
Byl to onen muž, kterého dvakrát viděl.
Stoprocentně.
Taylor.
Běloch, lehce opálený, štíhlý, atletický, hladce oholený, s pevně semknutou čelistí, bez jakéhokoliv náznaku úsměvu na rtech, zhruba čtyřicetiletý. Modré džíny, modrá košile, modrá baseballová čapka, bílé tenisky. Všechno oblečení obnošené a pohodlné. Rozhodně fotografie z nedávné doby. Patti Josephová ho zachytila, jak vychází z Dakoty, ráno, v pozdním létě. Vypadal, jako by se zastavil na chodníku a pohlédl vzhůru, aby zjistil počasí. Přesně se tím dostal do úhlu Pattiina objektivu.
„Bezpochyby je to on,“ oznámil Reacher. „Chlap, kterého jsem viděl nastupovat do mercedesu a jaguáru.“
Otočil druhou fotografii. Patti ji zabrala z maximální blízkosti. Přitáhla si Taylora objektivem, a proto byl trochu rozmazaný. Nepodařilo se jí ho pořádně zaostřit. Pořád se dal ale dobře rozeznat. Stejná lokalita, stejný úhel, jiný den. Stejný muž. Tentokrát však s otevřenými ústy. Roztaženými rty. Neusmíval se. Jen se možná šklebil do sluníčka. Oslnilo ho, když vyšel z temného vestibulu Dakoty. Měl příšerné zuby. Pár jich chybělo. Zbývající byly polámané a křivé.
„Takže je to jasné,“ podotkl Reacher. „Tohle je další důvod. Není divu, že celou dobu držel ústa pevně zavřená. Není hloupý. Neschovával jeden důkaz, ale hned dva. Britský přízvuk a ukázku britské stomatologie. Protože to by došlo opravdu úplně každému. Představ si, že by se Laneovi muži doslechli o Britovi se špatnými zuby. To si rovnou mohl pověsit jme…
