špionážní

Venkovský obchod U Partina Poblíž Damascu, Maryland / Lewisová vybrala ten malý obchod, protože jej nedávno zavřeli. Narazila na něj před pár dny, když jela autem po příliš dlouhém sezení ve VR, potřebovala se projet. Obchod byl na prodej, oznamovala cedule nad výkladem. Komu patřil? Proč ho zavřeli? A kde jsou teď? Na tom doopravdy nezáleželo. / Byl to konec světa – lišky tu dávaly dobrou noc –, ale z Washingtonu to…

Více
  • 14. 1. 2025

Setkáni /   / Kelly se probudil do skřehotání racků v obvyklou dobu, půl hodiny před svítáním, a uviděl na východním obzoru první slabou zář. Nejdřív ho zmátlo, když spatřil na hrudníku cizí štíhlou paži, ale další pocity a vzpomínky to za pár vteřin vysvětlily. Vymanil se z objetí a urovnal pokrývku, aby dívku uchránil před ranním chladem. Byl čas postarat se o loď. / Zapnul kávovar, potom si natáhl plavky…

Více
  • 14. 1. 2025

Základna Siačen 3, Kašmír, čtvrtek 09:16 / Majora Déva Purího, který právě seděl ve svém bunkru, telefonát Sana Husajna nijak nepřekvapil. Že se mu zhruba v tuto dobu velitel Speciálních pohraničních sil ozve, očekával už od chvíle, kdy byl informován o přísně tajném plánu využití pákistánská buňky. Co mu Husajn sdělil, však bylo naprostým překvapením. Když major Purí zavěsil, několik okamžiků zůstal…

Více
  • 14. 1. 2025

  / LET ČÍSLO VC-208 SE NEVYZNAČOVAL PŘÍLIŠNÝM LUXUSEM – podávaly se jen sendviče a běžné víno – ale sezení bylo pohodlné a let dostatečně klidný, takže všichni spali až do chvíle, kdy se v blízkosti letiště Královského letectva v Norholtu, ležícím západně od Londýna, vysunula kola a přistávací klapky. Zatímco stroj G-IV amerického letectva pojížděl k rampě, poznamenal John cosi o stáří zdejších…

Více
  • 14. 1. 2025

  / PÁTEK, 12.52 V NOCI TOULOUSE, FRANCIE /   / Osprey vrtulník v prudkém letu minul; August přikázal pilotovi, aby se stočil zpátky. Osprey se zhoupl, obloukem se vrátil a vznášel se přímo nad LongRangerem. / August pohlédl otevřeným průlezem dolů; oba stroje setrvávaly bez hnutí, August však neměl ani tušení, jak dlouho tak zůstanou. Uvažoval, jestli se je Dominique nepokouší vylákat ven. / Ne, řekl si nakonec;… / …

Více
  • 14. 1. 2025

„Jsem sovětský špion. Mohu vám dát informace o největší sovětské špionážní síti ve Spojených státech,“ řekl Viktor Morris americkému velvyslanci v Paříži. / Bylo 17 hodin 45 minut dne 4. května 1957. / „A proč to chcete udělat, pane Morrisi?“ zeptal se velvyslanec. / „Protože potřebuju vaši pomoc,“ odpověděl Morris, muž se širokým tučným obličejem a silnými brýlemi v rohovinové obroučce. „Dostal jsem…

Více
  • 14. 1. 2025

Trojice uprchlých trestanců se plížila v temnotě starým kanálem porostlým mechem. Mířila k zamřížovanému východu, jenž se nalézal uprostřed východního nádvoří ambasády. Když konečně vylezli ven na oslepující sluneční světlo, ruce i nohy měli rozdrásané do krve. Okamžitě se jim naskytla podívaná, kterou by Evan Kendrick nejraději nikdy nespatřil. Asi šedesát rukojmích vyhnali teroristé na dvůr, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Uterý – 03.30 kalifornského času /   / Bíly francouzský telefon tlumeně zvonil nejméně pětkrát. Rozespalá Leila si pomyslela, jak pitomý to byl nápad umístit aparát na té straně lůžka, kde spal Bernie. Pokaždé probudil nejdříve ji, nikdy jeho. / Šťouchla lehce loktem manžela do žeber. / „Bernie! Bernie! Telefon.“ / „Co se děje?“ Osterman si zmateně promnul oči. / „Telefon? Zatracený telefon. Neslyšel jsem.“ / …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Po přistání na letišti v Neapoli zajel Peter Howell taxíkem do doků. Zde nasedl do mořské rakety a vydal se na půlhodinovou plavbu Mesinským průlivem. Velkými okny salonku sledoval, jak se postupně objevuje Sicílie. Nejdřív spatřil krátery Etny a pak samotné Palermo, schoulené pod vápencovým masivem Monte Pellegrino, který na úrovni moře přecházel v plošinu. / Sicílie má za sebou pohnutou historii. Poprvé ji…

Více
  • 24. 12. 2024

Bryson vyrazil ze zasedací místnosti – z této přízračné scény plné krve, kulometných kulek a roztříštěného skla – a vyběhl do chodby plné zděšených zvědavců. Z davu se ozývaly výkřiky provolávané směsicí švýcarské němčiny, francouzštiny a angličtiny. / „Ach, proboha!“ / „Co se stalo, nějací ostřelovači? Nebo teroristé?“ / „Jsou ještě v budově?“ / „Zavolejte policii a záchranku, rychle!“ / …

Více
  • 24. 12. 2024

Anna se užasle posadila na postel. / „Co se děje?“ zeptal se Ben. / To bych taky ráda věděla.“ / „Jestli jde o věc, na které oba pracujeme…“ / „Ale ne. To s ní nesouvisí. Hajzlové!“ / „Co se stalo?“ / „Prosím vás, nechte mě přemýšlet!“ obořila se na něj. / „Jak je libo.“ Ben vypadal podrážděně. Vytáhl z kapsy saka mobilní telefon. / Anna uvažovala. Není divu, že jí „Phil Ostrow“ volal pozdě v noci — bylo…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Zprvu se domníval, že se spletl… Ne, to není tak docela pravda, opravil se v duchu. To nebyla jeho první myšlenka. Žádná první myšlenka mu hlavou nebleskla, pouze reakce. / Byl otřesený. / Leslie Hawkwoodová! / Spatřil ji okénkem taxíku, jak mluví s jakýmsi mužem u jižního okraje vodotrysku na Plaza de Mayo. Taxikář se pomalu ploužil hustým provozem kolem obrovského náměstí; David přikázal řidiči, aby zajel k…

Více
  • 24. 12. 2024

Seděli na potemnělé verandě osvětlené pouze petrolejovou lampou se staženým knotem. Scofield sotva viděl na tlačítka mobilního telefonu, když vyťukával sérii čísel, která ho spojila přímo s centrem tajných operací v Langley. „Vezmi si druhou linku,“ přikázal Cameronovi, který se natáhl ke stolu pro přístroj. / „Ano?“ pronesl polohlasně nepřirozený umělý hlas. / „Beowulf Agate ještě jednou,“ ohlásil se…

Více
  • 24. 12. 2024

Karin de Vriesová s Drewem se nastěhovali do hotelu Normandie. Drew: „Jen chceme ušetřit ministerstvu zahraničí peníze, Stanley. Jako daňový poplatník na tom trvám!“ / „Ty tvoje žvásty nemůžu poslouchat. Ještě den vydrž v uniformě a se žlutými vlasy. Střežíme vás jak oko v hlavě. Vysvětlím šéfům hotelu, že jste párek počítačových bláznů, které sice nemůžeme vystát, ale dostali jsme příkaz využít…

Více
  • 24. 12. 2024

„Světlano,“ sykl. / Překvapeně zamžikala, že ho vidí, ale úplně zaskočená tím asi nebyla. Než stačila nasadit pobouřený výraz, Metcalfe si v její tváři všiml záblesku radosti, nebo se mýlil? / „Stivo?“ Snažila se mluvit chladně a úsečně. „Přece jsme se dohodli: zítra navečer v parku Sokolniki.“ / „Ale já se nemohl dočkat.“ / Zavrtěla hlavou a bezděčně se zasmála. „Jen se na sebe koukni! Kam se poděl…

Více
  • 24. 12. 2024