16
Washington, D.C.
Cestou na setkání s Carruthem Lewisová přemýšlela o svém novém problému. Začala tušit, že se objevují rizika při jednání s lidmi, kteří chtějí mít schopnost proniknout na vojenské základny. Lidé jako Azíz se nezastaví před smrtí jiných osob, aby získali, co potřebují. Myslela si, že toto riziko sníží, když do něj půjde po hlavě. Nejdříve protřídila potenciální kupující řadou slepých míst a zkratek po celém světě. Použila jeden server v severní Africe, pak se vytratila po vojenské komunikační družici nad Panenskými ostrovy, použila bezdrátový uzel v Argentině, ty všechny a ještě další vedly její signály tam a zpět mezi sebou, než je odeslaly na druhový server, který měla v pronajatém bytě v Delaware. Server všechny záležitosti ukládal do souboru, k němuž měla anonymní přístup na základě hesla, teoreticky nikdo netušil, že existuje, snad jen ona a poskytovatelé jmen domén. Šlo o složitou síť, takže nikdo by se neměl prodrat až k jejím dveřím. A pokud by otevřely dveře v Delaware bez deaktivace, k rozbušce tam byla připevněná cihlička C4, která by server a všechny přihlížející roztrhala na kousíčky, takže i kdyby někdo dospěl takhle blízko, tak z toho nic mít nebude…
Některé nabídky, které se k ní dostaly, nestály za posouzení, některé pocházely od vládních agentur různých zemí, možná včetně USA, jen velmi málo z nich vypadalo jako legitimní.
Ty posledně jmenované oddělila.
Pracoval pro ni velmi diskrétní vyšetřovatel, kterému jména poslala. Simmons byl pracovník vojenského zpravodajství, pak placený agent CIA a NSA, dokud ho nedopadli, jak obchoduje na černém trhu v Sýrii. Zjevně věděl, kde může příliš mnoho mrtvol ohrozit jakoukoli veřejnou legální činnost, takže byl potichoučku s tučným odchodným vyvázán z vládních služeb a musel slíbit, že bude držet jazyk za zuby a nevyčnívat, jinak že prý ho dostanou na protiteroristický zákon.
Lewisové se hodila jeho schopnost hrabat se v pátrání do hloubky a vyhledávat správné lidi.
Právě tak se dostala k Azízovi, a kdyby nebyl chamtivý, mohli si už plácnout.
Když však byl tenhle kupec po smrti, musela začít zase od začátku. Vrátila se tedy ke zkratkám a získala pár dalších potenciálních zájemců.
Jeden z nich prý pocházel z Blízkého východu, druhý, věřte nevěřte, z Austrálie. Než se však setká s někým dalším, musela mít jistotu, že to nejsou policisté, případně prověřit možné reference. Takže jména poslala Simmonsovi stejně jako předtím. Tohle byla nejriskantnější část celé operace a ona si dávala velký pozor.
Nemohla předpokládat, že další kupující bude nějaký fundamentalistický terorista, kterého ohromí zbraň mrtvého mučedníka, takže to vypadalo, že Carruth bude muset navštívit další armádní základnu. A tentokrát by se měl vrátit s něčím, co bude mít větší hodnotu než nějaká bambitka.
Čas utíkal. Ale Simmons se jí neozval, což ji trápilo. Mohlo za tím být několik nejrůznějších důvodů – ale i kdyby pro ni neměl nic užitečného, obvykle jí to poměrně rychle sdělil. Kdykoli pro něj něco měla, koupila si laciný jednorázový telefon, poslala mu číslo v zašifrovaném souboru a on se jí většinou ozval tentýž den, nejpozději zítra.
Jenže teď už od něj neměla zprávy třetí den, a to ji trápilo.
Místo, kde se měla sejít s Carruthem, bylo těsně před ní. Kavárna v ulici, kterou uzavřeli kvůli rekonstrukci. Museli jste zaparkovat blok odsud a dojít až sem, což za tu námahu nestálo. Vařili tu strašně a káva tu říkali té komerční břečce, co ji mají celý den v konvici…
Usmála se. Ona i Carruth asi zhubnou, jestli se budou pořád scházet na takových místech.
Zaparkovala auto a vystoupila.
