Archimedův efekt (Tom Clancy)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Saloon Billa Curtise 13. ulice, 3. okrsek, údolí Chestnut St. Louis, Missouri Štědrý večer 1895

Zásadní je ten klobouk, říkal si Jay. Existovaly desítky příběhů a verzí toho, jak se to událo, dvacítky, možná stovky verzí toho, kdo co komu udělal, ale základem všeho byl ten klobouk.

Někdo tvrdil, že je to klobouk z lidské kůže, který vyrobil sám ďábel, aby zpečetil dohodu o duši pasáka Lee Sheltona, ale podle toho, co Jay zjistil, a to hlavně díky vynikajícímu dílu Cecila Browna, který o tom všem napsal celou knihu, to byl jenom obyčejný, vybledlý kovbojský klobouk. Mléčně bílý stetson se širokou krempou.

Štědrý večer roku 1895 a Curtisův saloon se nacházel uprostřed mokré čtvrti St. Louis v okolí barů, bordelů a kulečníkových heren.

Bylo tu plno kouře z doutníků a dýmek, hluk, vzduch by se dal krájet, všude čpěl rozlitý alkohol. Muži popíjeli nebo jedli nakládaná vařená vejce, ženy brakového charakteru nabízeli svou brakovou pověst na krátkodobé použití. Třebaže Jay obvykle své prostředí ve scénářích neměnil, tentokrát zvyk porušil – jeho bledá tvář by se sem nehodila. Tady byl – v terminologii té doby – negr; a postavu měl takovou, že by odolal běžné potyčce, na sobě hnědé kalhoty a boty a staral se o svoje.

Billy Lyons a Henry Crump, dva dobře oblečení černoši, stáli u baru mezi muži, kteří byli poněkud nižšího zařazení i kasty. Byl to podřadný bar a Lyons si vypůjčil nůž od Crumpa pro případ, že by musel vzít situaci do svých rukou. Jay tu historku znal: Oba muži byli na počátku večera v lepších podnicích, ale přišli si k Billu Curtisovi odfrknout, i když věděli, že tu jde o krk.

Jay však věděl, že po alkoholu je málokdo chytřejší.

Byla chladná a větrná noc a Billy s Henrym přistoupili blíž ke kamnům u baru. V pozadí vrzala ragtimeová kapela, pianista, banjo a kytara, hráli vánoční písničku, pak možná něco od Scotta Joplina. Tu a tam některý muž vykřikl nad kostkami na dřevěné hrací desce vzadu, a i když tu nebylo moc nacpáno, bylo tu dostatečně rušno na to, že byl svátek, kdy většina lidí zůstává doma s rodinami.

Billy s Henrym už pociťovali mírnou únavu po předchozích oslavách, začali pivem a povídali si o Vánocích a Novém roce.

Jay stál opodál, pil pivo a sledoval tuhle dvojici. Vytáhl z kapsy hodinky a podíval se na ně. Tak teď někdy…

Lee Sheldon, alias „Stack Lee“, alias „Stagolee“ dorazil a i ve slabém světle to byla pozoruhodná postava. Měl ručně šité kožené boty, „saintlouiské střevíce“ s nízkými podpatky, zahnutou špičkou a zrcátky na vršku, od nichž se odráželo světlo. Měl šedé psí dečky, šedé kalhoty s proužkem a kabát na žluté vyšívané košili s vysokým límcem. Červená vesta, slonovinová hůlka se zlatou hlavicí a stetson – s obrazem své oblíbené dívky a ženy Lillie vyšitým na lemu – doplňovaly krejčovskou dokonalost Stackova oděvu. Byl to bohatý pasák a oblékal se tak, aby to každý viděl – jako jeden z elitních pasáků – i jako majitel svého vlastního klubu, jak se proslýchalo. Proč nebyl tam, ale tady právě tuhle noc, to nikdo nedokázal říct.

V jiných příbězích vystupoval jako číšník, barman nebo taxikář, vyberte si. Všichni se shodovali na tom, že je to dandyovský typ se spoustou bankovek v kapse a nejméně čtyřmi či pěti ženami v závěsu, a to včetně manželky.

Jay se díval, jak Stack – pojmenovaný podle říčního člunu nebo jeho kapitána, podle toho, koho jste se zeptali – si zapálil velký doutník a zastavil se na kus řeči s někým poblíž. Jay nebyl tak blízko, aby ho slyšel, ale proslýchalo se, že Stack se ptal, kdo tu noc platí.

A ukázalo se, že Billy Lyons měl onoho chladného vánočního večera štědrou náladu, takže Stack zamířil jeho směrem a dovoloval všem pokochat se svou dokonalostí.

Stack a Billy se znali celou věčnost. Podle jedné verze mezi nimi panovaly neshody – Billyho nevlastní bratr, Charlie Brown, měl zabít Stackova kamaráda Harryho Wilsona a Stack se prý chystal k odvetě – ale té noci spolu postávali a popíjeli, smáli se a bavili se. Aspoň tedy prozatím.

Jay se přiblížil o krůče…

Informace

Bibliografické údaje

  • 14. 1. 2025