Grahamova země, Weddellovo moře Antarktida
Vysoko nad ledem Jay Gridley přemýšlel o potrhlosti programátorů. Už dlouho věděl, že i když lidé ve většině profesí mají rádi interní vtípky, programátoři je rádi dotahují do extrému.
Jako například tahle VR. Nebyla jeho, ale někdo do ní vložil spoustu myšlenek. Spoustu šílených myšlenek…
Dole pod ním se batolily tisíce tučňáků kroužkových, pohybovaly se jako kusy ledu z obrovské bílé pyramidy uprostřed svého hnízdiště. Tučňáci kroužkoví byli nejčastěji spojováni se „smokingovým“ vzhledem – byli černobílí a kolem očí měli bílé kroužky.
Jay se ve skutečnosti díval na obrovskou databázi záznamů v MIT. Dostal se sem ověřit, zda se mu podaří zjistit datové záznamy z hry o Tróje. Ty záznamy se přirozeně skladovaly a archivovaly – kladly se takříkajíc k ledu.
Na ledě bydlí tučňáci. Šílený nápad číslo jedna.
Muži v oděvech arktických průzkumníků stáli ve dlouhé frontě před několika stoly, u každé seděla stejná zeleně oděná postava s černými otazníky na kožešinovém oblečení. Průzkumníci byli v podstatě žádosti o informace – z řady zdrojů – a zelené postavy byly procesory, které naváděly hledání přes tučňáky do ledové katedrály.
Lidé za stolky byli jako vystřižení ze starých filmů o Batmanovi.
Prosévači a tučňáci. Žert druhý.
Ale dotažení metafory ještě dál znamenalo, že každý z podsaditých tučňáků se hodně podobal „Tuxovi“, slavnému tučňákovi z loga operačního systému Linux.
Tenhle tučňák nedostal své jméno kvůli podobnosti se smokingem, ale kvůli tomu, že jistý Linus Torvald napsal hlavní část OS – která se zakládala na jiném operačním systému s názvem Unix. Jméno tučňáka tak zjevně pocházelo ze spojení Torvald Unix. Což byly vlastně žerty číslo tři nebo čtyři, podle úhlu pohledu.
A poslední žert odkazující sám na sebe v tomhle scénáři – aspoň z těch, kterých si Jay všiml – byla skutečnost, že scénář VR byl vlastně řízen z uzlu systémů na bázi Linuxu.
Bylo to sice trochu přespříliš, ale chápal to. Když se člověk nemůže pobavit, tak proč by se snažil?
Ve svém současném převleku byl Jay racek, jeden z přirozených predátorů tučňáků kroužkových, aspoň jejich vajec a mláďat. Máchl křídly a vznesl se o trochu výše a díval se na frontu pod sebou.
Moc neměl rád ve VR jiné než lidské podoby, ale tenhle scénář je vyžadoval. Bezpečnost databáze byla velmi důkladná. Na druhé straně stále existovaly slabiny.
V tomto případě chtěl programátor udržet hladinu realističnosti scénáře. Bylo by jistější omezit postavy VR jen na tučňáky, prosévače a žadatele. Jenže programátor se zaměřil na to, že bude mít scénář realističtější, což znamenalo pár racků nad zemí, tuleně levhartí ve vodě, velryby a shon.
Takže Jay mohl proniknout.
Tak teď tu byl, předal svou žádost o informace na záda jednoho z průzkumníků dole – obvyklým racčím způsobem. Když milý průzkumník doputuje ke stolku prosévačů, předá Jayovu žádost se svou vlastní.
Můj přenesený požadavek. Pokud by se tenhle racci převlek uměl smát, jistě by se usmál. Takhle se aspoň zachechtal.
V rámci scénáře se požadavek nezjistí, ale až tučňák přijde s informací zpět, bude zkontrolována, než ji průzkumníkovi předají.
Takže Jay ji bude muset tučňákovi sebrat, než se ke stolku dostane.
Znovu se rozhlédl. Jeho průzkumník už stál u pultu.
Muž předal svou žádost a Jay sledoval, jak prosévač podal barevný papírek opodál stojícímu tučňákovi. Ten odešel směrem k obrovské ledové pyramidě.
Jay letěl nad ním, vydával zvuky typické pro racky tak, jak mu to připadalo vhodné.
Tučňák dospěl k jednomu ze vstupů do pyramidy a zmizel uvnitř. Teď už jen Jayovi zbývalo čekat, až se vrátí.
Tučňáků tu byly tisíce, všichni vypadali stejně. Jak pozná, až ven vyjde ten jeho?
Podle papírku se žádostí. Rozlišení VR bylo poměrně ostré, takže viděl kódované číslo objednávky.
Tučňáci se kolébali tam a zpět, ven a dovnitř, procházeli vchodem, který byl asi v půlce stavby. Schody na boku byly neuvěřitelně nízké, byly uzpůsobeny malým krůčkům, jaké tučňáci dělali,…
