36
Virtuální knihovna
Jaye ze všech těch informací bolela hlava. Prověřil všechny údajeo Ráchel, které našel. Byl si jistý, že o ní ví víc než kdokoli jiný – pokud někdo někdy umístil do systému údaje, které byly jakkoli napojeny na web, měl celkem solidní jistotu, že je viděl, od jejích známek na základní škole po datum její maturity, včetně všech údajů, které kdy zveřejnila na Usenetu pod svým vlastním jménem.
Bylo to jako procházka silným příbojem. Převaloval se, vyrážel a málem jej srážel na kolena. Vždycky získal rovnováhu, ale pak přišla další vlna. I na povrchu bylo vidět hodně. A detailů měl stále víc.
Ráchel byla na škole, když byla hra o Tróji vyvěšena na uvedený server a měla možnost i schopnosti ji vytvořit.
Na žádné webové stránce neexistoval překlad toho mimozemského jazyka, kterým prý byl napsán podpis Maxe Waitea, takže ta sbírka hieroglyfů mohla znamenat cokoli – nebo taky nic.
Ten, kdo získal informace o základnách, musel mít hodně dobrý přístup k armádním počítačům. A pořád nic nenasvědčovalo vpádu zvenčí.
Jayova verze hry o mimozemšťanech uložená ze staré stránky se nepatrně lišila od nové verze, ve které Ráchel údajně našla tu starou webovou stránku ze scénáře s pouští. Tohle ve starší verzi chybělo, což znamenalo, že to tam někdo vložil později. Mohl to udělat někdo, kdo měl připravený skrytý vchod a kdo pak pozměnil datum svého vstupu. Nebylo to nic těžkého, stačilo vědět, jak na to – a mít ten skrytý vchod.
Nikdy nebyla těhotná, natož aby porodila. Neměla žádný důvod milovat armádu, která dohnala jejího otce k sebevraždě.
Aktivně se snažila svést Jaye, a přiznejme si, on věděl, že není pro ženské pokolení žádný boží dar.
Ona byla tím pachatelem. Bylo to šílené, ale nepochyboval o tom.
Nic z toho nebylo dokonalým důkazem. Jistě, lhala mu, ale to nestačilo, aby ji mohl zavřít. Jay si byl jistý – věděl, že ona je za tím vším –, ale jeho jistota sama o sobě nestačila a nenašel žádný solidní důkaz o zločinu.
Vypnul knihovnu. Byl unavený. Půjde domů, odpočine si. Promluví se Saji, ačkoli se na to vůbec netěšil. K Racheliným akcím se zase co nejdříve vrátí. A až bude v tom, třeba něco najde. Jestli ne, tak je to v pytli.
Zazvonil mu telefon.
„Jayi, můžeš přijít ke mně do kanceláře?“ Thorn.
„Už jdu. Dobré zprávy?“
„Ano i ne.“
V Thornově kanceláři mu šéf ukázal na pohovku.
„Dnes se střílelo na Mailu. Údržba parku a místní policie našli na trávníku mrtvolu,“ řekl Thorn. „Čtyři zásahy z revolveru ráže .38 Speciál, který držel vysoký nebo malý, tlustý nebo štíhlý, bílý nebo černý muž nebo žena, chlapec nebo dívka, podle toho, kterému turistovi věříš.“
Odmlčel se a nespouštěl oči z Jaye. „Dobré na tom je, že tělo patří Carruthovi, který tak zaplatil za svoje zločiny. Špatná zpráva je, že nám nepomůže při vyšetřování.“
„A kruci,“ řekl Jay. „V kolik to bylo?“
Thorn se podíval na hodiny na holoprojekci. „Před pár hodinami. Chvíli trvalo, než ho identifikovali, našli vedle něj pistoli, která s velkou jistotou je tou zbraní, která zabila metropolitní policisty a vojáka, ale počkají na balistiku FBI, až to prověří.“
„Kde byla kapitán Lewisová, když k tomu došlo? Můžeme se dostat k záznamům zadní budovy Pentagonu?“
Thorn se zamračil. „Kapitán Lewisová?“
„Jo. Ona je za tím vším.“
„Fakt?“ Thorn se napřímil na židli. „Máš něco, co bychom mohli vzít k armádě a FBI?“
„Ne dost.“
„Ale máš důvody tomu věřit.“
„Jo.“
Thorn vyčkával.
„Ona… vyjela po mně,“ řekl Jay.
„No, dobře, to je solidní důvod pro obvinění z vlastizrady.“ Usmál se. Začal něco klepat do klávesnice.
„Myslím to vážně, šéfe. Začal jsem provádět zpětnou kontrolu. Kdykoli jsem narazil na slepou uličku, byla za tím ona. Celou dobu mě vodila za… nos. Když jsem se chystal dopadnout Carrutha, byla tam se mnou, když se mi můj scénář nepochopitelně zhroutil. Lhala mi ve spoustě věcí. Měla dovednosti vytvořit tu hru, měla přístup k informacím, které údajně ukradl nějaký hacker. Má důvod nenávidět armádu. Nemám přímé spojení mezi ní a …
