24 KAPITOLA
ČTVRTEK, 3.45 ODPOLEDNE HAMBURK, NĚMECKO
Hood a Stoll strávili časné odpoledne tím, že Martinu Langovi nastínili své technické a finanční požadavky. Pak Lang přivedl několik ze svých nejlepších technických poradců, aby zjistil, kolik z toho, co Operační centrum potřebuje, se dá provést. Hooda potěšilo, třebaže nepřekvapilo zjištění, že mnoho z toho už je také na rýsovacích prknech. Kromě vesmírného programu Apollo, který podpořil výzkum a vývoj a napomohl k vytvoření samostatných společností, musel celou tíhu nést soukromý průmysl. To všechno bylo nákladné, ale úspěch mohl znamenat zisky miliard dolarů. První společnosti, které uchvátí patenty na důležitou novou techniku a software, budou příští Apple Computers nebo Microsoft.
Obě strany právě dokončovaly jednání o nákladech na technické vybavení Oblastního mobilního operačního centra, když se závodem rozlehl hlasitý zvuk gongu.
Hood i Stoll sebou škubli.
Lang položil Hoodovi ruku na zápěstí. „Omlouvám se,“ řekl. „Měl jsem vás na to připravit; to je naše digitální zvonice. Odbíjí desátou, dvanáctou a třetí a ohlašuje přestávku.“
„Okouzlující,“ poznamenal Hood; srdce mu stále ještě tlouklo jako o závod.
„Bereme to jako takovou příjemnou připomínku Starého světa,“ poznamenal Lang. „Abychom vytvořili pocit vzájemného bratrství, ten zvon zní současně ve všech našich přidružených závodech po celém Německu; jsou optotronicky propojené.“
„Aha; tak to je ten váš zvoník od Matky boží, Quasimodo,“ poznamenal Stoll.
Hood při těch slovech svraštil čelo.
Po schůzce a půlhodinové jízdě zpět do centra Hamburku Hood, Stoll i Lang zamířili do moderní severní části města, asi pět kilometrů na severovýchod. Uvnitř elipsovitého objezdu Ubersee Ring stálo přes dvacet veřejných i soukromých administrativních budov; v těchto stavbách elegantních tvarů se nacházelo vše od Hamburských elektrozávodů až po mezinárodní počítačové firmy, a také obchody, restaurace a hotel. Do Severního města denně dojíždělo za zaměstnáním i zábavou přes dvacet tisíc lidí.
Když tam dojeli, Hausenův pečlivě upravený asistent Reiner je uvedl rovnou do kanceláře náměstka ministra zahraničí. Stoll se na okamžik zadíval na zarámovaný stereoskopický snímek, visící v asistentově kanceláři.
„Dirigenti,“ pronesl Stoll. „Pěkné. Takovou jsem ještě neviděl.“
„To jsem dělal sám,“ řekl asistent pyšně.
Hausenova hamburská kancelář se nacházela v horním poschodí komplexu v jihovýchodním sektoru, s výhledem na Stadtpark. Když vešli, náměstek právě telefonoval. Stoll se posadil a prohlížel si Hausenův počítač; Lang se mu díval přes rameno a Hood přistoupil k velkému oknu, zabírajícímu téměř celou stěnu. V temnězlatém světle pozdního odpoledne viděl bazén, sportovní areály, letní divadlo a proslulý ornitologický ústav.
Pokud mohl Hood soudit, Hausen už byl opět onen silný, sebevědomý člověk; to, co mu dělalo starosti, se buď už vyřídilo, nebo to Hausen na čas odložil.
Kdybych to tak dokázal i já, pomyslel si smutně. V kanceláři se dokázal s bolestí vyrovnat; smutek nad Charlieho smrtí skrýval, protože před svými lidmi musel vystupovat jako silný člověk. Když mu Rodgers pověděl o rasistické hře v počítači Billyho Squirese, zmocnil se ho nepříjemný pocit, ale tehdy v Los Angeles už bylo tolik nenávisti, že ho to ani nijak zvlášť nešokovalo.
S tím vším se vyrovná; neopouštěla ho však vzpomínka na událost v hotelové hale. Všechny ty pěkné úvahy o Sharon a Ann Farrisové a o věrnosti jsou přesně to: jen úvahy. Blbosti a slova.
Se Squiresovou smrtí se za pár týdnů smířil; ale ona s ním po víc než dvaceti letech stále ještě je. Překvapovalo ho, jak se sám v sobě nevyzná, jaké prudké hnutí mysli a téměř panika se ho zmocnily, když s tím vrátným hovořil.
Panebože, říkal si - jak rád by jí opovrhoval; ale nemůže. Nyní, kdykoli se o to i po letech pokusil, skončil tím, že nenáviděl sám sebe. Občas měl dojem, že všechno pokazil on.
Ale to nebudeš nikdy vědět s určitostí, říkal si. A tohle vědomí bylo téměř st…
