42 KAPITOLA
ČTVRTEK, 6.41 VEČER HAMBURK, NĚMECKO
Paul Hood dorazil do Hausenovy kanceláře spolu s Nancy; šla několik kroků za ním, vstoupila obezřele, jako kdyby si nebyla jistá, zda tam najde přátele nebo nepřátele. Našla však prozatím jen lidi zcela zabrané do svých vlastních starostí.
Hausen volal v přijímací místnosti z mobilu; očividně dospěl k přesvědčení, že telefony v jeho kanceláři pravděpodobně nejsou spolehlivě zabezpečeny proti odposlechu; mobil sice zabezpečený také nebyl, ale Hausen aspoň nemusel mít obavy, že nepřítel poslouchá vše, co říká.
Lang seděl na kraji stolu, rty pevně sevřené, a hleděl na Hausena. Matt Stoll dosud seděl u Hausenova počítače v hlavní kanceláři.
Hausen naléhavě hovořil německy s kýmsi jménem Erwin. Hoodovi vždycky připadalo, že němčina zní drsně, při tomto rozhovoru se mu však zdála obzvlášť drsná; a také se zdálo, že Hausen nemá z hovoru žádnou radost.
Lang přistoupil k Hoodovi a Nancy; Hood ji představil. „Tohle je Nancy Jo Bosworthová; zaměstnankyně Demain.“ Už když to říkal, nechtělo se mu uvěřit, že ta slova vycházejí z jeho úst. Musel zešílet, že pro ni šel; naprosto a úplně zešílet.
„Chápu,“ pronesl Lang a zdvořile se usmál našpulenými rty.
„Nejsem Dominiqueova přítelkyně,“ sdělila mu Nancy. „Ani ho vlastně neznám.“
„Toho zná málokdo,“ odtušil Lang; stále se napjatě usmíval.
Hood se omluvil a představil Nancy ještě Stollovi. Pak je nechal spolu a vrátil se do přední kanceláře.
„Co Herr Hausen dělá?“ zeptal se Langa.
„Mluví s francouzským velvyslancem v Berlíně a snaží se zařídit si okamžitou cestu do Francie, aby tam vyšetřil záležitost s tou hrou a s tím, kdo ji sestavil. Herr Hausen se chce s tím Dominiquem setkat v přítomnosti francouzských úřadů.“ Lang se naklonil k Hoodovi blíž. „Zkoušel volat přímo Dominiqueovi, ale nemohl dostat spojení. Zdá se, že ho tohle vše nezvykle rozrušuje. Zločiny, spáchané z rasové nenávisti, bere velmi osobně.“
„A jak to s tím velvyslancem jde?“
„Vůbec to nejde,“ odtušil Lang. „Dominique tam zřejmě má velký vliv. Ovládá banky a řadu průmyslových odvětví, a také úžasný počet politiků.“
Hood na Hausena krátce, chápavě pohlédl a odešel do hlavní kanceláře. Věděl, jak obtížně se jedná už jen se systémem panujícím ve Washingtonu, a ani nechtěl myslet na to, jaké úřední formality musí existovat mezi jednotlivými národy, zvlášť mezi národy, jako jsou tyhle dva, jejichž vztahy poznamenala dávná nenávist.
Postavil se vedle Nancy; sledovala, jak Stoll vede animované psy, běžící bažinou. On sám se nedokázal na hru řádně soustředit.
„Jak to jde, Matte?“ zeptal se.
Stoll stiskl ‚P‘ a hru zastavil; otočil se, obočí stažené. „Tohle je ošklivá hra, šéfe. Tomu, co ty postavy s provazy, psy a noži lidem dělají, se snad ani nedá uvěřit. Však uvidíte sám. Zapojil jsem videorekordér a nahrávám to. Pásku si pak pustím zpomaleně, jestli nenajdu nějaké podprahové podněty nebo něco dalšího, co mi teď ušlo.“
„Tohle bude ta, kterou dostal Herr Hausen,“ poznamenala Nancy.
„Jo,“ souhlasil Stoll a hru zase pustil. Téměř okamžitě se jeden ze psů, jejichž pohyb ovládal, dostal do tekutého písku a začal se propadat.
„Kurva!“ vykřikl Stoll. „Když jsem byl sám, šlo mi to fajn -“
„To se spraví,“ řekla Nancy; nahnula se přes něj a stiskla klávesu se šipkou ‚dolů‘.
„Hele, co děláte? Nepleťte se mi do toho, já -“
„Něco vám uniklo,“ řekla Nancy.
„Cože mi?“
Nancy klávesu podržela, pes ‚proplul‘ pískem a vynořil se v podzemní jeskyni. Nancy prostřídala šipky doleva a doprava, posbírala nacistické symboly a nashromáždila si body.
Hood k nim přistoupil. „Jak jsi poznala, že to tam je?“
„Tohle je upravená hra, kterou jsem sestavila; jmenuje se Bestie z bažin,“ odpověděla Nancy. „Jsou tu stejná popředí, pozadí i pasti; postavy a scénář byly ale jiné - obluda z bažin prchá před svým stvořitelem a rozzlobenými vesničany. Tohle je zřejmě něco úplně jiného.“
„Ále je to tvoje hra,“ řekl Hood.
„Určitě.“ Nancy předala klávesnici Stollovi. „Ven se dostanete…
