33
Příprava rozpisu kódů s Ballardem netrvala ani půl hodiny a David žasl nad šifrantovou pohotovou představivostí. Na místě vymyslel geometrickou posloupnost čísel a odpovídajících písmen a Spaulding odhadoval, že i těm nejlepším kryptoanalytikům by trvalo týden, než by šifru prolomili.
A on potřeboval nanejvýš devadesát šest hodin.
Kopii pro Washington vložil Bobby do oficiální obálky určené pro kurýrní přepravu, chemicky ji zapečetil, uložil ji do pouzdra s trojitým zámkem, zavolal na základnu námořní pěchoty a požádal, aby se důstojník v hodnosti kapitána nebo vyšší dostavil během hodiny na velvyslanectví. V devět už se kódy ocitnou na palubě letounu pobřežní stráže, na Andrewsovu leteckou základnu dorazí pozdě odpoledne a krátce nato budou v obrněné dodávce dopraveny na ministerstvo války a doručeny do kanceláře brigádního generála Alana Swansona.
Potvrzující zpráva byla jednoduchá – Spaulding dal Ballardovi dvě slova: Volejte Tortugu.
Až Washington obdrží tento kód, bude vědět, že Eugen Lyons ověřil pravost výkresů navigačního systému. Spojí se se švýcarskou bankou a převede na Rhinemannův účet dohodnutou částku. Slova Tortuga David použil v naději, že někde někdo pochopí stav jeho mysli. Jeho vztek, že mu ponechali veškerou zodpovědnost, aniž jej seznámili se všemi fakty.
Spaulding si začínal myslet, že Erich Rhinemann požaduje více, než na co má nárok, což se mu může nevyplatit.
Rhinemanna je nutno zabít.
Kontury plánu, který přivodí tuto nezbytnou smrt, se již Davidovi začínaly rýsovat v hlavě. Samotný akt se může stát nejjednodušší částí jeho poslání.
Neviděl důvod, proč Jean a Bobbymu neříct o výkresech naváděcího systému. Kendall bez vysvětlení odletěl z Buenos Aires. David věděl, že může potřebovat pomoc ve chvíli, kdy nebude mít čas zasvětit své pomocníky do situace. Jeho krytí už bylo v podstatě zbytečné. Podrobně popsal Rhinemannův časový plán, vysvětlil úkol Eugena Lyonse a zmínil se o nečekaném prostředníkovi v osobě Heinricha Stoltze.
Stoltzova účast na operaci Ballarda šokovala. „Stoltz? To je jako blesk z čistého nebe! Ten chlap věří… Tedy ne Hitlerovi a jeho božskému poslání. On věří v Německo. Versailleská smlouva, reparace, krvácející obr, vítězství nebo smrt a všechno ostatní. Považoval jsem ho za pravověrného junkera.“
David jeho výlevům nevěnoval přílišnou pozornost.
V jeho mysli vykrystalizoval přesný plán pro dnešní dopoledne a ve tři čtvrtě na deset zahájil jeho realizaci.
Krátká schůzka s Hendersonem Granvillem proběhla v srdečném duchu. Velvyslanec byl spokojený, že nemusí znát pravou povahu jeho poslání v Buenos Aires. Hlavně když nedojde k žádnému diplomatickému konfliktu. Spaulding ho ujistil, že podle jeho názoru žádné podobné nebezpečí nehrozí, zejména když velvyslanec zůstane mimo jádro operace. Granville souhlasil. Na základě Davidova výslovného požadavku nechal prověřit „jeskyně“, zda se v nich nenajdou nějaké údaje o Franzi Altmullerovi a Leslii Jennerové-Hawkwoodové.
Nic.
Z velvyslancovy pracovny se Spaulding vrátil do kanceláře Jean Cameronové, která právě obdržela z letiště seznam cestujících přilétajících do Buenos Aires. Clipper 101 s Eugenem Lyonsem na palubě přistane ve dvě odpoledne. V kolonce profese bylo vedle jeho jména uvedeno „fyzik“, jako důvod pobytu „účast na průmyslové konferenci“.
Walter Kendall Davida skutečně naštval. Nebo měl své podráždění směřovat spíše na toho zmateného amatéra brigádního generála Alana Swansona? To nejmenší, co mohl udělat, bylo označit Eugena Lyonse za „vědce“, použití termínu „fyzik“ byla zatracená pitomost. Fyzik si v Buenos Aires otevřeně říká o dohled – dokonce o spojenecký dohled.
Spaulding se uchýlil do své miniaturní kanceláře, aby přemýšlel.
Rozhodl se, že se s Eugenem Lyonsem osobně sejde. Od Waltera Kendalla věděl, že ošetřovatelé ubytují politováníhodného němého muže v San Telmu. Když si ty dva představil, zmocnila se ho neblahá předtucha. Nepřekvapilo by ho, kdyby Johnny a Hal – tak se přece jmenovali, n…
