4
První světlo
Kelly spal skoro osm hodin, vstal, jakmile zaslechl racky, a zjistil, že Pam tam není. Vyšel ven a našel ji na břehu, dívala se na vodu, pořád unavená, pořád neschopná nabýt klidu, který potřebovala. Zátoka byla klidná jako každé ráno, hladinu rovnou jako sklo tečkovaly kroužky okounů, lapajících hmyz. Bylo to počasí příhodné pro začátek nového dne; mírná západní bríza foukala do tváře a kolem vládlo zvláštní ticho, přes které slyšeli brumlání jakéhosi motorového člunu z takové dálky, že člun vůbec neviděli. Byla to chvíle, která člověku dovolí, aby vychutnal samotu v přírodě, ale Kelly věděl, že Pam se cítí prostě sama. Došel k ní tak tiše, jak mohl, a oběma rukama ji vzal kolem pasu.
„Dobré ráno.“ Dlouho neodpovídala a Kelly nehybně stál, jen ji zlehka držel, pouze tolik, aby cítila jeho dotek. Měla na sobě jeho košili a on chtěl, aby jeho dotek nevypadal sexuálně, jen ochranně. Bál se tisknout k ženě, která trpěla zneužíváním v tomto směru, a nedokázal odhadnout, kde ta neviditelná hranice může být.
„Tak teď to víš,“ řekla jen tak hlasitě, aby ji v tichu slyšel, ale nedokázala se k němu otočit a podívat se na něj.
„Ano,“ odpověděl Kelly stejně tiše.
„Co si o tom myslíš?“ Mluvila bolestným šeptem.
„Nevím, co máš na mysli, Pam.“ Kelly cítil, jak se Pam začíná třást, a musel odolat nutkání chytit ji pevněji.
„O mně.“
„O tobě?“ Dovolil si trochu se přiblížit a změnit držení rukou, takže ji objal kolem pasu, ale ne pevně. „Myslím, že jsi krásná. Myslím, že jsem opravdu rád, že jsme se seznámili.“
„Jsem na drogách.“
„Doktoři říkají, že se snažíš přestat. To mi docela stačí.“
„Je to ještě horší, dělala jsem věci -“ Kelly ji přerušil.
„To je mi jedno, Pam. Já jsem taky dělal věci. A jedna z těch věcí, které jsi udělala, mi připadala moc milá. Dala jsi mi něco, o co se můžu starat, a já už vůbec nečekal, že se to ještě někdy stane.“ Přitáhl si ji pevněji. „To, co jsi dělala předtím, než jsme se setkali, mě nezajímá. Nejsi sama, Pam.
Jsem tady, abych ti pomohl, jestli chceš.“
„Až zjistíš…,“ varovala ho.
„Risknu to. Myslím, že to nejdůležitější už vím. Miluju tě, Pam.“ Kellyho ta slova překvapila. Moc se bál říct si to třeba jenom pro sebe. Bylo to příliš iracionální, ale city znovu zvítězily nad rozumem a rozum to výjimečně schvaloval.
„Jak to můžeš říct?“ zeptala se Pam. Kelly ji jemně otočil a usmál se.
„Krucifix, jak to mám vědět! Možná je to těmi tvými rozcuchanými vlasy - nebo ušmudlaným nosem.“ Dotkl se přes košili její hrudi. „Ne, myslím, že je to tvým srdcem. Ať máš za sebou cokoliv, máš dobré srdce.“
„Myslíš to vážně, viď?“ zeptala se a hleděla mu na prsa.
Nastala dlouhá pauza, pak se na něho Pam usmála a ten úsměv připomínal úsvit. Oranžovožlutá záře stoupajícího slunce jí osvětlila tvář a projasnila světlé vlasy.
Kelly jí utřel slzy - ten mokrý obličej zaplašil veškeré pochybnosti, které snad ještě měl. „Budeme ti muset sehnat nějaké šaty. Takhle se dáma neobléká.“
„Kdo tvrdí, že jsem dáma?“
„Já.“
„Já se tak bojím!“
Kelly si ji přitáhl blíž. „Je v pořádku, když se bojíš. Já jsem se bál celou dobu. Důležité je vědět, že se do toho pustíš.“ Hladil ji po zádech. Neměl v úmyslu něco si s ní teď začínat, jenomže byl stále vzrušenější, dokud si neuvědomil, že rukama hladí jizvy, které jí nadělali jiní muži bičem, provazy, řemenem nebo dalšími odpornými věcmi. V té chvíli upřel oči rovnou na moře a bylo moc dobře, že mu neviděla do obličeje.
„Určitě máš hlad,“ řekl, ustoupil od ní a chytil ji za ruce.
Přikývla. „Jako vlk.“
„To se dá napravit.“ Vzal ji za ruku a vedl ji k bunkru. Moc se mu líbilo, když cítil její ruku ve své. Potkali Sama a Sarah, kteří se vraceli z druhé strany ostrova po ranní procházce a rozcvičce.
„Tak jak se mají naše hrdličky?“ zahalekala Sarah se zářivým úsměvem, protože odpověď jí byla jasná už na dálku dvou set metrů.
„Máme hlad!“ odpověděla Pam.
„A postaráme se dneska o nějaké ty šrouby,“ dodal Kelly a mrkl.
„Cože?“ vyjevila se Pam.
„O pohon,“ vy…
