3
Zajetí
Kelly vrátil potápěčskou výbavu do strojní dílny a pak vytáhl na břeh dvoukolák, aby převezl zásoby potravin. Rosen trval na tom, že mu pomůže. Šrouby dorazí lodí příštího dne a lékař patrně nijak nespěchal zpátky na moře.
„Takže vy učíte chirurgii?“ zeptal se Kelly.
„Jo, už osm let.“ Rosen rovnal krabice na dvoukolák.
„Nevypadáte jako chirurg.“
Rosen tu poklonu přijal s nadhledem. „Nejsme všichni houslisté. Můj otec byl zedník.“
„Můj zase hasič.“ Kelly se opřel do dvoukoláku.
„Když už mluvíme o chirurgii…“ Rosen ukázal na Kellyho hrudník. „Na vás si doktoři docela zapracovali. Tohle vypadá, že to bylo hodně ošklivé.“
Kelly se skoro zastavil. „Jo, byl jsem tehdy dost neopatrný. Ale nebylo to tak zlé, jak to vypadá, jenom škrábnutá plíce.“
Rosen zamručel. „To vidím. Určitě vám to minulo srdce nejmíň o pět centimetrů. Nic zvláštního.“
Kelly přestěhoval krabice do komory. „Rád si popovídám s někým kdo tomu rozumí, doktore,“ poznamenal, ale v nitru s ním trhlo, když si vzpomněl na úder, kterým ho kulka otočila kolem vlastní osy. „Jak jsem říkal - vlastní neopatrnost.“
„Jak dlouho jste tam byl?“
„Celkem? Asi rok a půl. Záleží na tom, jestli počítáte dobu, co jsem byl v nemocnici.“
„Na zdi vám visí námořní kříž. Ten je za to?“
Kelly zavrtěl hlavou. „To bylo něco jiného. Musel jsem jít na sever někoho vyzvednout, pilota A-6. Nebyl jsem zraněný, ale vrátil jsem se strašně nemocný. Utržil jsem pár škrábanců - to víte od trní a tak. V řece se příšerně zanítily, věřil byste? Byl jsem pak tři týdny v nemocnici. Horší, než kdyby mě postřelili.“
„Není to tam moc příjemné, že?“ zeptal se Rosen, když se vraceli pro poslední náklad.
„Prý je tam stovka různých druhů hadů. Devadesát devět z nich je jedovatých.“
„A ten poslední?“
Kelly podal doktorovi krabici. „Ten vám ukousne prdel.“
Zasmál se. „Ne, moc se mi tam nelíbilo. Ale byla to moje práce, toho pilota jsem vytáhl a admirál ze mě udělal vrchního pomocníka a dal mi metál. Pojďte, ukážu vám tu svoji holku.“ Kelly kývl na Rosena, aby s ním šel na palubu. Obhlídka trvala pět minut a doktor si všímal všech rozdílů. Kelly tu měl veškeré vybavení, ale nebylo okázalé. Rosen viděl, že je to chlapík věcného založení a všechny mapy má zbrusu nové. Kelly vylovil z chladničky další pivo pro doktora a ještě jedno pro sebe.
„Jaké to bylo na Okinawě?“ zeptal se Kelly s úsměvem, zatímco se navzájem měřili pohledem, ale oběma se líbilo, co vidí.
Rosen pokrčil rameny a výmluvně zamručel. „Napjaté. Měli jsme hodně práce a kamikadze si nejspíš mysleli, že červený kříž je na lodi namalovaný schválně jako terč.“
„Pracovali jste i při náletech?“
„Ranění nepočkají, Kelly.“
Kelly dopil pivo. „Já bych se jim radši bránil. Počkejte, jenom vezmu Paminy věci a můžeme se vrátit zase do klimatizace.“ Zamířil na záď a zvedl dívčin batůžek. Rosen už byl na břehu a Kelly hodil batůžek přes vodu. Rosen si ho všiml moc pozdě, nechytil a batůžek přistál na betonu. Něco se vysypalo a Kelly i z těch sedmi metrů okamžitě viděl, v čem je chyba - ještě než k němu doktor otočil hlavu.
Ležela tam velká hnědá plastová lahvička léků na předpis, ale bez nálepky. Víčko se uvolnilo a pár kapslí se vysypalo.
Některé věci jsou okamžitě jasné. Kelly pomalu vystoupil z lodi na břeh. Rosen zvedl lahvičku, vrátil vysypané kapsle dovnitř a přimáčkl bílé plastové víčko na místo. Potom lahvičku podal Kellymu.
„Vím, že nejsou tvoje, Johne.“
„Co to je, Same?“
Mluvil naprosto nevzrušeným hlasem. „Obchodní název je Quaalude. Methaqualon. Je to barbiturát, sedativum. Prášek na spaní. Používáme to, abychom lidi odeslali do říše snů. Pořádně silné. Vlastně až moc silné. Spousta lidí si myslí, že by se to mělo stáhnout z trhu. Bez nálepky… Není to na předpis.“
Kelly se najednou cítil unavený a starý. A jaksi zrazený.
„Jo.“
„Ty jsi to nevěděl?“
„Same, potkali jsme se náhodou - ještě to není ani čtyřiadvacet hodin. Nevím o ní vůbec nic.“
Rosen se protáhl a chvilku se rozhlížel po obzoru. „Tak jo, takže …
