16:15
NAPŮL ŠLI a napůl běželi Úrovní B, Sarah první, Warne se velmi snažil udržet s ní krok. Sarah hleděla přímo před sebe, ústa sevřená, očima mrkala jen občas. Vysílačka, která patřila Carmen Florezové ze Zpracování obrazů, se jí pohupovala v pravé ruce. Komparzisté a personál při pohledu na výraz její tváře ustupovali z cesty.
„Řekni mi to ještě jednou,“ vyštěkla na něj přes rameno.
„Není co dodat,“ Warne zprudka oddechoval. „Neznám všechny odpovědi. Prostě jsem to věděl od chvíle, kdy se ukázalo, že ten rozbitý disk byl prázdný -“
„Jak to víš?“
„Terri mi to řekla.“
„Tak to se musela splést.“ Zmatený, nejistý pohled, který viděl v jejím bledém obličeji v Holografických zrcadlech, byl ten tam.
„Jestli má pravdu, tak to znamená, že John Doe už ten disk má. Proč by ti Barksdale dával prázdný disk – zvlášť když je v tom zapletený? Tak mě napadá, že John Doe třeba nechtěl další disk. Chtěl tebe.“
„Mě?“ Sarah měla napjatý hlas.
„Z nějakého důvodu tě zcela zjevně potřeboval. Koneckonců jsi šéfka Parku. Určitě měl v úmyslu tě unést – nebo udělat něco horšího. Tak matoucí místo jako labyrint bylo dokonalé. Proč by se ti ukázal, tváří v tvář, zblízka, ve tvé kanceláři? Podle všeho není ten typ, který za sebou nechá nedodělanou práci.“ Tento rozhovor neprobíhal tak, jak si plánoval. Warne si s velmi nepříjemným pocitem uvědomil, že jednal impulzivně, že z toho všeho nemůže dokázat vůbec nic. Ale nic jiného nedávalo smysl.
„A proč zrovna teď!“ zeptala se skepticky Sarah, když šli do další chodby.
„Možná je to kritický bod v jejich plánech. Určitě se děje něco, o čem nevíme. Nutně potřebují manévr pro odlákání pozornosti. Proč by jinak poškodili tu atrakci – jak se jmenuje, no, Stanice Omega – potom, co jsi souhlasila, že předáš druhý disk?“
„Ano, ale proč?“ Neznělo to jako otázka. „Potom, co jsme zavřeli jednoho z jejich týmu – díky tobě? Tam bych asi teď měla být, jen tak mimochodem: na Stanici Omega. Místo toho se tady úplně zbytečně namáhám.“
Warne byl velmi znepokojen. Až do tohoto přívalu otázek Sarah mluvila hodně málo od chvíle, kdy vyšli z Gaslight. „Proč to říkáš?“ zeptal se.
„Protože je to pravda. Ta tvoje teorie má jednu vadu: Fredovu vinu. Bez ní se všechno zhroutí. A já to nezbaštím. Ani náhodou.“
„Ale vysvětloval jsem ti, jak je to s DPS, že nikdo od nich -“
„Ano, ano. To jsem slyšela. Já viděla, jak na něj žárlíš, Andrew, ale tohle je naprosto nepřijatelná věc.“ Přidala do kroku. „Zastavím se na Bezpečnostním jen na chvíli, abych si poslechla Fredovo vysvětlení. A potom dám samozřejmě příkaz k jeho propuštění. A vrátím se k práci, kterou mám dělat: k řízení tohoto Parku. Asi tak za pět minut Chuck Emory zavolá federály. Až sem přijedou, všechny tvoje teorie budou čistě akademickou záležitostí.“ Věnovala Warneovi krátký, záštiplný pohled.
Warneovo znepokojení ještě vzrostlo. Předtím cítil úlevu, dokonce – pokud si to vůbec připustí – byl sám se sebou docela spokojený. Přišel na to, rozpletl ten uzel. Zachránil Sarah před Johnem Doem, kdoví jaký osud jí chystal. Měl jedinou starost – kde je Georgia a Terri. Tenhle zničující záchvat vzteku a nedůvěra bylo poslední, co očekával.
Před nimi se vynořily dvoukřídlové dveře Bezpečnostního komplexu. Popírá to, řekl si v duchu. Nechce přijmout, co Barksdale udělal. Ale ozval se i ten druhý hlas v jeho hlavě, tišší, zato chladnější a tvrdošíjnější: Co když jsi to špatně pochopil? Co když je nějaké jiné vysvětlení, které jsi přehlédl? Nedopustil jsi, aby city ovlivnily tvoji soudnost?
Sarah vešla. Zůstala zamračeně stát.
Předpokoj byl prázdný. Na plastových židlích jasných barev nikdo neseděl; dlouhý stůl v recepci, vyleštěný a lesklý, zel prázdnotou. Zdálo se, že ve vzduchu visí podivné, ostražité ticho. Někde v dálce zvonil telefon.
„Co -?“ začala Sarah. Šla dál, rozhlížela se.
Warne šel za ní. Kde je Poole? Proč se sem Terri s Georgií nevrátila? Je možné, že by všichni byli v kancelářích vzadu?
Otevřel dveře vedle recepce a podíval se do chodby za n…
