KAPITOLA 16
STANICE ECHO
29. ŘÍJNA, 10:40
Sedm studentů se shromáždilo u vchodu do stanice. Cedule na dveřích hlásala: ZÁSOBOVACÍ STANICE ECHO. MAJETEK NANIGEN MICROTECHNOLOGIES. Všichni byli v šoku, zaskočeni brutalitou Kinského smrti. Také je nesmírně překvapilo, jak rychle utíkali. Danny Minot ztratil mokasíny se střapci. Boty mu odlétly z nohou uprostřed ohromujícího úprku, jímž by zahanbil i olympijského sprintera. Danny měl bosá chodidla obalená blátem a vrtěl hlavou. Kromě toho viděli, jak Karen Kingová bojuje s mravenci. Její otočky a skoky, stoupání do závratné výše.
Bylo zřejmé, že v mikrosvětě zvládnou věci, o kterých se jim dřív ani nesnilo.
Spěšně prohlédli zásoby ve stanici, neboť každou chvíli mohla dorazit útočná jednotka mravenců. Stan, plný různých krabic, spočíval na betonové základové desce. Uprostřed desky byl kulatý ocelový průlez. Ten se otevíral otočným kolem jako v ponorce. Peter Jansen kolo roztočil a zvedl poklop. Dolů do temnoty vedl žebřík. „Podívám se tam.“ Nasadil si na čelo lampu, zapnul ji a vydal se po žebříku.
Sestoupil doprostřed temné místnosti. Když se otočil dokola, světlo přejelo po kavalcích a stolech. Potom si všiml vypínačů na zdi. Když je stiskl, rozsvítilo se.
Nacházel se v betonovém bunkru se spartánským ubytovacím vybavením. Podél dvou stěn se táhly řady pryčen. Na pracovních stolech stály základní laboratorní potřeby. Interiér doplňoval jídelní stůl se židlemi, lavicemi a sporákem. Jedny dveře vedly ke zdroji energie, jímž byla dvojice baterií u stropu. Za dalšími se nacházel záchod a sprcha. Nescházela truhla se sušenými potravinami. Bunkr poskytoval ochranu proti predátorům a podobal se protileteckému krytu v nebezpečném biologickém prostředí.
„Tohle není výlet do Disneylandu,“ řekl Peter Jansen. Vyčerpaně se sesul ke stolu v bunkru. Zdálo se mu, že nedokáže rozumně uvažovat. Stále měl před očima výjevy z Kinského smrti.
Karen Kingová se opírala o stěnu. Potřísnila ji mravenčí krev. Hemolymfa byla lepivá a čistá, s lehce žlutým nádechem, a rychle zasychala.
Danny Minot se hrbil za jídelním stolem. Opět si přejížděl po obličeji a nose špičkami prstů.
Na pracovním stole stál počítač. „Třeba se z něj něco dozvíme,“ navrhla Jenny Linnová a zapnula ho. Počítač naskočil, ale objevilo se okno požadující heslo. Samozřejmě žádné neznali. A nebyl tu ani Jarel Kinsky, aby jim s podobnými věcmi pomohl.
„Tady nejsme v bezpečí,“ poznamenal Rick Hutter. „Může sem přijít Drake.“
Amar Singh souhlasil. „Navrhuju, abychom sebrali jídlo a vybavení a hned odsud zmizeli.“
„Já ven nechci,“ pronesla Erika Mollová roztřeseně a posadila se na pryčnu. Proč jenom nezůstala na Mnichovské univerzitě? Zatoužila po bezpečném světě evropského výzkumu. Američané si věčně zahrávají s ohněm. Vodíkové bomby, megavýkonné lasery, zabijácké bezpilotní letouny, zmenšení mikrolidé… Američané v jednom kuse vyvolávají zlé duchy. Američané ze záliby v moci probouzejí technologické démony, které pak neumějí ovládat.
„Tady nemůžeme zůstat,“ připomněla jí Karen mírně. Viděla, jaký má Erika strach. „Nejnebezpečnější organismus, proti kterému stojíme, není žádný hmyz. Je to člověk.“
Měla pravdu. Peter Jansen doporučil, aby se drželi původního plánu: vyrazili na parkoviště, zkusili náklaďákem odjet do Nanigenu a nějak pronikli do tenzorového generátoru. „Musíme se co nejdřív vrátit do původní velikosti. Nezbývá nám moc času.“
„Nevíme, jak se s generátorem pracuje,“ namítla Jenny Linnová.
„To vyřešíme později.“
Rick řekl: „Pro nastoupení do nákladního auta máme dobré vybavení, třeba ten provazový žebřík z batohu.“ Probíral se krabicemi se zásobami a vytáhl ještě něco: další dvoje sluchátka s mikrofony. To znamenalo, že už mají celkem čtyři vysílačky.
„Existuje jenom jedna možnost,“ zamumlal Danny Minot. „Volat o pomoc.“ Uchopil jednu vysílačku.
„Jestli se dovoláš do Nanigenu,“ opáčil Rick, „přižene se Vin Drake a nebude nás hledat s lupou. Spíš nás zašlápne.“
Peter navrhl, aby vysílačky zapnuli j…
