KAPITOLA 23
KAPRAĎOVÁ STROUHA
30. ŘÍJNA, 2:00
Scolopendra prorazila dřevěnou palisádu, až třísky odletovaly. Lidé uskakovali a vrávorali stranou, což doprovázeli jekotem a výkřiky. Stonožka se vyznačovala výborným čichem a pach lidí ji podnítil k útoku. Omylem za svou kořist považovala listové lůžko, a proto do něj zabodla kusadla, zatímco studenti se jí klidili z cesty. Stonožka se s ohromující rychlostí ovinula kolem lůžka. Uvolňovala litry jedu, který se rozstřikoval a odporně páchl.
Jednotlivé končetiny obří stonožky byly zakončeny ostrými drápy. Každý dráp byl plný jedu a mohl fungovat jako žihadlo. Čtyřicet nohou bušilo do země a odkapával z nich jed.
Amar seděl na listovém přístřešku. Když se střecha při útoku zbortila, Amar se zřítil těsně vedle stonožky. Přetočil se obličejem k zemi a snažil se chránit.
Karen měla jistou představu o anatomii dravce. Zakřičela na Amara: „Pozor na její nohy! Na každé má otrávený bodec!“
Amar se převalil a chtěl se odplazit, přičemž smrtonosné končetiny tančily kolem něj a rozstřikovaly jed. Kterákoli z nich ho mohla propíchnout.
„Amare!“ zavolal Peter. Vyrazil s mačetou vpřed a začal sekat do stonožky, aby ji odlákal od Amara, jenže údery neměly žádný účinek a mačeta se odrážela od krunýře. Ozývalo se volání a kužely světla klouzaly sem a tam, když se také ostatní s mačetami rozběhli ke stonožce, aby Amarovi poskytli příležitost k útěku. Karen se oháněla benzochinonovým sprejem, ale dravec si ho zřejmě vůbec nevšímal.
Vtom stonožka pustila listové lůžko a začala komíhat hlavou dopředu a dozadu, přičemž pohybovala kusadly. Rozhlížela se po kořisti. Měla špatný zrak, ale dokázala vnímat pachy s pomocí tykadel, která jí teď kmitala kolem hlavy. Jedno zasáhlo Karen, až odlétla na ohradu z třísek.
Stonožka se bleskurychle obrátila k ní.
Amar toho využil a odkutálel se od stonožky. Postavil se, sevřel pevně harpunu a zařval: „Hej!“
Ničeho tím nedosáhl, a tak stonožce vyskočil na záda. Stanul na krunýři, snažil se udržet rovnováhu navzdory pohybu živočicha, stále držel harpunu a rozvažoval, kam ji zabodne.
„Miř na srdce!“ zavolala Karen.
Neměl tušení, kde se srdce nachází, neboť tělo bylo příliš členité. „Kam?“ zeptal se.
„Čtvrtý článek!“
Amar odpočítal čtyři články od hlavy, zvedl harpunu, jenže pak zaváhal. Na tom tvorovi bylo cosi vznešeného. Právě v tu chvíli stonožka prohnula hřbet. Amar zarazil harpunu do těla, ale vzápětí spadl. Skutálel se na zem a harpuna zůstala trčet v zádech stonožky. Tvor se kroutil a zmítal a střihal kusadly. Při tom jedním hrotem zasáhl Amara do prsou, roztrhl mu košili a zalil ho jedem. Jed Amarovi stékal po hrudníku.
Amar se schoulil a naříkal bolestí. Měl pocit, jako by ho zachvátily plameny. Stonožka sebou házela a harpuna rachotila o krunýř. Přispěchali Rick a Karen a odtáhli Amara stranou. Stonožka se svinula a zase narovnala, což doprovodila syčením. Harpuna vězela příliš hluboko.
„Nahoru!“ zvolala Karen. „Stonožky nelezou na stromy!“
Strom, pod kterým se utábořili, byl pokrytý mechem. Skočili do mechu, rozhlédli se po záchytných bodech a začali stoupat. Díky sníženému vlivu gravitace v mikrosvětě šplhali rychle a snadno. Amar to rovněž zkusil, jenže kvůli bolesti vystřelující do celého těla se neudržel. Pomohl mu Peter, který ho zvedal za podpaží, přičemž se snažil nedotýkat se jeho hrudi. Brzy byli šedesát centimetrů nad zemí v jakési mechové jeskyni, dívali se dolů a snažili se zahlédnout stonožku.
Stonožka se s harpunou v zádech vyplazila z trosek pevnosti. Slyšeli její syčení. Moc daleko nedošla. Znehybněla a dodýchala. Amar jí harpunou zasadil smrtící ránu. Rickovo kurare se osvědčilo.
Tísnili se v mechové jeskyni vysoko nad zemí, mimo dosah jakékoli stonožky. Zhasnuli lampy. Zdálo se, že Amar Singh přichází o rozum. Peter a Karen ho drželi, mluvili na něj a snažili se ho uklidnit. Amar byl v šoku, silně se potil, ale rychle mu klesala teplota a pokožku měl studenou a lepkavou. Zabalili ho do izotermické fólie.
Ve sv…
