Pistole pod sakem
Sako mu padlo dokonale a revolver v podpažním pouzdře nebyl při zběžném pohledu patrný. Podle poslední místní módy si vybral košili s jednoduchým stojáčkem a navzdory doporučením proužkovanou šedočernou kravatu. Ke klobouku se nepřinutil a s krátkým sestřihem a strništěm, které si nechal narůst, aby zakrylo odřenou tvář, vypadal jako dobře situovaný muž, hrající si na drsného týpka nebo dobře situovaný drsný týpek.
Pro setkání vybral restauraci na kraji Václaváku. Permanentně v ní panoval čilý ruch a skleněná stěna poskytovala dobrý výhled ven. U vedlejšího stolu seděla dvojice, on postarší šedovlasý muž s pár kilogramy přes váhu a unavenými povislými tvářemi, ona dokonale oblečená žena, třicet, pětatřicet let, se sukní po kolena a vysokým rozparkem. Síťované punčochy a boty na vysokém podpatku zdůrazňovaly dokonalé nohy, vypasovaná halenka dávala fantazii dostatek potravy, aby se zaobírala krajkami spodního prádla a tím, co ukrývaly. Kováři se líbila. Byla štíhlá, ale ne křehká, skrývalo se v ní něco, co ho nutilo myslet na podvazkové pásy a hedvábí. Její partner si všiml, že si ji prohlíží. Kovář pomalu sklouzl pohledem stranou a otevřel jídelní lístek. V tuhle chvíli nepotřeboval problémy, i když pochyboval, že by je ten unavený muž chtěl vyvolávat.
Richter se objevil ve chvíli, kdy číšník Kováři podruhé doléval kávu. Nebyl sám, doprovázel ho Rorýs a menší muž snědších rysů, ve tváři měl něco asiatského. Kovář si ho nedokázal zařadit. Když si sedali ke stolu, zpozoroval u Rorýse i druhého muže zbraně.
„Tak jsi to zvládl,“ zakřenil se Rorýs sotva dosedl, současně posunkem přivolal číšníka. „Znělo to jako malá válka. Tvrdí se, že tajní narazili na ozbrojenou bandu minimálně o síle sta mužů.“
„Já a můj přítel,“ Kovář se poklepal po hrudi, kde pod sakem schovával zbraň, „vydáme za armádu.“
Rorýs jen pobaveně přikývl.
„Proč tady?“ promluvil Richter.
„Šli po nás najisto, někde unikají informace,“ odpověděl klidně Kovář.
„Fony nedokázal v bordelu udržet zavřenou hubu, už se to nebude opakovat.“
„Možná,“ přikývl Kovář. „Je ale lepší držet místa a data v tajnosti, jak nejdéle je to možné.“
Richter sevřel rty, na přinesené pití se ani nepodíval.
Kovář měl pocit, že každou chvíli vybuchne vztekem.
„To je pravda, příště se toho budu držet,“ překvapil ho nakonec.
Pozvedli sklenice, led zacinkal. Hnědovláska se teď bavila se svým společníkem. Šlo o něco vážného a podle toho, jak se oba tvářili, nepříliš pozitivního.
„Těch dvacet hektolitrů jsi musel odepsat,“ pokračoval Kovář v hovoru.
„To se v obchodě stává. Musel jsem také odepsat dva spolehlivé chlapy. A teď nevím, co si mám myslet o tobě. Jak unikl Rorýs,“ kývl k velkému muži, „to vím. Jak ses odtud dostal ty? Policajti mají různé metody.“
Kovář odsunul sklenici. Sladké pití nikdy nemiloval.
„To je druhý důvod, proč jsem se chtěl setkat tady. Abych odpovídal jen na ty otázky, které uznám za vhodné. Schoval jsem se v lese u známých. Za pár dní by se měl v Praze objevit i Roderick.“
Richter se zatvářil překvapeně, Rorýs spokojeně hvízdl, míšenec zachovával svou kamennou tvář. Kovář cítil, že z nějakého neznámého důvodu se mu zamlouvá stále méně.
„Kolik bys nabídl muži, který by ti zachránil ztracenou investici?“ Přešel k dalším bodu, kvůli kterému se s Richterem chtěl setkat.
Gangster otázku dlouho zvažoval, opět zacinkal led a číšník se diskrétně přiblížil, aby zjistil, zda něco nepotřebují. Unavený muž položil své společnici ruku na předloktí, počastovala ho jedovatým pohledem, po němž ji zase stáhl.
„Polovinu, polovinu zisku,“ odpověděl Richter pomalu.
Kovář pod stolem nohou posunul kufřík směrem k němu.
„Vzhledem k okolnostem jsem svým známým musel poskytnout slevu, ale myslím, že i tak je cena slušná. Můj podíl mi odpočítej.“
Teď z něj nespouštěl oči ani jeden. Richter se pomalu sklonil, zvedl kufřík, položil ho před sebe na stůl. Než ho otevřel, zkontroloval, zda mu nikdo nevěnuje přílišnou pozornost.
Beze spěchu sáhl dovnitř. K…
