Hráz moci tísnící ji k zemi a párající její tělo se zachvěla. Zuzana vycítila nestabilitu a zaútočila na nejslabší bod. Kouzlo se rozsypalo, explozivně se uvolňující moc ji ožehla, ale ještě víc poranila původce kouzla. Ústa měla plná krve, sdrce jí bušilo o závod a za týlem lebeční kosti se rozrůstala černá skvrna totálního vyčerpání. Přesto dokázala zformovat jednoduché primitivní kouzlo a jako kladivem jím bušila do zářícího obrazu Smutleyho. Oslepující síť linií moci označujících jeho já se rozsypala, aby odhalila další, komplikovanější, ale slabší strukturu. Teprve teď přešla skrze obranný val artefaktových kouzel, kterým nikdo nerozuměl! Pochopila a zmocnilo se jí zoufalství. Přesto dál bušila, posledním kouzlem, které dokázala udržel, napájela ho mocí z okolí, ze sebe; bušila znovu a znovu.
„Zabijte ho!“ rozkázal Smutley dvojici podřízených čarodějů a ukázal na zabijáka, který se k nim prosekával chumlem obránců.
Krystaly ukryté pod jeho oděvem se jeden za druhým tříštily, zběsilé útoky mladé čarodějky cítil až v kostech.
„Já si to vyřídím s ní!“
„Kapitáne?“ obrátil se na Gata, „kdyby se boj vyvíjel nepříznivě, nikdo z vesničanů se nesmí dostat do rukou nepřítele! Všechny je zabijete!“
„Rozkaz, pane!“
Smileho okamžitý souhlas velitele nepřekvapil. Jeho noční můra se začínala plnit. Zabiják se právě vypořádal se všemi ve svém okolí, stála proti němu jen dvojice čarodějů. Příliš daleko na to, aby na ně dosáhl, pokud znovu nepoužije svůj příšerný řemdih, usoudil Smile. Jeho vlastní meč mu ve srovnání se silami používaným k boji připadal jako dětská hračka.
První čaroděj zaútočil, ohřebovaná koule mu vylétla v ústrety, svět se otrásl. Smile najednou ležel na zemi se sežehlou tváří. Útočník vypadal otřeseně, bojovník měl tvář zbrocenou krví, ale zdálo se, že si to neuvědomuje. Vykročil vpřed. Řemdih při střetu s magií zmizel.
Nové třesknutí vražedných kouzel, čepel katzbalgeru se mihla v komplikovaném obrazci, ocel žhnula žárem, ve který se transformovala energie kouzel. Muž opět postoupil o krok, vojáci v okolí jen přihlíželi souboji.
Zuzana využívala každého okamžiku k opakovaným zásahum. Pak přišel okamžik, když už nemohla popadnout dech, nemohla uštědřit další úder. Intuitivně odhadla krátkou pauzu před vražedným protiútokem, vrhla se stranou, země a kameny vylétly do výše. Na místě, kde před okamžikem klečela, zůstal třímetrový kráter. Smutley měl síly dost, ale sáhl jen k nahrubo směřovaným a ne implicitně cíleným kouzlům, došlo jí i přes clonu vyčerpání. Další útok magickým taranem, tentokrát neunikla včas a zasáhl ji rozptýlený okraj moci.
Ležela na zemi, svaly ji neposlouchaly, z posledních sil vědomí spletla složité kouzlo a usadila ho do středu už nechráněné Smutleyho struktury. Ve zlomku času měla jeho krev začít vřít. Jenomže hlídací pes ukrytý v jednom z posledních funkčních artefaktů zareagoval včas, Smutley přišel pouze o ruku v zápěstí.
Pak přišel přímý zásah taranem. Jako hadrová panenka se přetočila v saltu vzad, než dopadla, vymrštil ji další magický kopanec ještě víc do výše, z úst jí vyšplíchla krev. Viděla rudé obláčky postupně získávající dokonalý tvar kapek a spolu s ní padající k zemi. To byl konec, ale udělala, co považovala za správné.
Nebo ne?
Smile sledoval, jak bezvládné tělo mladé ženy dopadlo do kaluže a zůstalo tam ležet. Pak sklouzl pohledem na svou ruku rozervanou explozí. Bez známek paniky vytáhl řemen z kalhot a zaškrtil si ránu, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.
„Chcípni!“ zaječel jeden z mladých čarodějů.
Smile se ohlédl zpět k zabijákovi.
Stál dva kroky od svých protivníků, oba čarodějové divoce gestikulovali, obrovský muž jim čelil podivným stínovým šermem. Zóna, kde se útok střetával s obranou, se podobala rozpálené kovářské výhni. Pak už čepel neunesla množství moci, kterou musela absorbovat, ocel se rozletěla ve smršti žhavých úlomků a zabiják náhle stál s holýma rukama.
Ve tvářích mladíků se objevil triumf a jako sehraný tým oba poklesli do k…
