VANUTSKÝ TÝM
ÚTERÝ, 24. SRPNA 11:00
V konferenčním sále ho usadili na konec dlouhého stolu a z druhé strany na něj namířili videokameru. Zrovna jako u výslechu, napadlo ho.
Do místnosti se postupně dostavilo pět mladých lidí a jeden po druhém zaujali místa u stolu. Všichni byli oblečeni neformálně, do džínsů a triček. Jennifer Haynesová je představila tak rychle, že Evans přeslechl jejich jména. Vysvětlila mu, že jsou všichni postgraduální studenti různých vědních disciplín.
Zatímco se studenti připravovali, Jennifer vklouzla na židli vedle Evanse a řekla: „Mrzí mě, že k vám John byl tak hrubý. Je rozladěný a pod velkým tlakem.“
„Kvůli žalobě?“
„Ano.“
„Pod jakým tlakem?“
„Tohle sezení vám možná poskytne jistou představu o tom, čím se vlastně zabýváme.“ Obrátila se k ostatním. „Jste připraveni?“
Přikývli a otevřeli notebooky. Světlo na kameře se rozsvítilo. Jennifer začala: „Rozhovor s Peterem Evansem z Hassle a Black, v úterý dvacátého čtvrtého srpna. Pane Evansi, rádi bychom znali vaše názory na důkazy, které podporují globální oteplování. Toto není zkouška, jen bychom si rádi ujasnili, jak o tomto problému smýšlíte.“
„Dobře,“ řekl Evans.
„Začněme neoficiálně. Povězte nám, co víte o důkazech globálního oteplování.“
„Takže,“ nadechl se Evans, „vím, že teploty na celé planetě výrazně vzrostly během posledních dvaceti nebo třiceti let kvůli přibývání oxidu uhličitého, který je uvolňován průmyslem, když se spalují fosilní paliva.“
„Výborně. A tím výrazným zvýšením teploty máte na mysli o kolik?“
„Myslím asi o stupeň.“
„Fahrenheita, nebo Celsia?“
„Fahrenheita.“
„A k tomuto zvýšení došlo během dvaceti let?“
„Dvaceti nebo třiceti, ano.“
„A na začátku dvacátého století?“
„Teploty taky stoupaly, jenže ne tak rychle.“
„Dobře,“ řekla Haynesová. „Teď vám ukáži graf…“ Vytáhla graf1) na plastové podložce:
1) Všechny grafy jsou vytvořeny s použitím tabulkových dat z následujících standardních datových setů: GISS (Columbia), CRU (East Anglia), GHCN a USHCN (Oak Ridge). Pro úplné informace viz Dodatek II.
„Připadá vám povědomý?“ zeptala se.
„Už jsem ho viděl,“ odpověděl Evans.
„Je převzatý z datového souboru NASA-Goddard, který využívá OSN a další organizace. Považujete OSN za důvěryhodný zdroj?“
„Ano.“
„Takže ten graf můžeme považovat za přesný? Nezaujatý? Nezfalšovaný?“
„Ano.“
„Dobře. Víte, co tento graf představuje?“
Na to Evansovy síly stačily. „Je to globální teplotní průměr ze všech meteorologických stanic na celém světě za posledních přibližně sto let.“
„To je pravda,“ souhlasila Haynesová. „A jak si ten graf vykládáte?“
„Ukazuje to, co jsem popisoval,“ odpověděl Evans a ukázal na červenou linku. „Teploty celosvětově stoupají asi od roku 1890, ovšem výrazně začaly růst kolem roku 1970, kdy byla industrializace nejintenzivnější, což je skutečný důkaz globálního oteplování.“
„Fajn,“ řekla Haynesová. „Takže ten prudký růst teplot po roce 1970 byl způsoben čím?“
„Zvýšením emisí oxidu uhličitého kvůli industrializaci.“
„Dobře. Jinými slovy, když je víc oxidu uhličitého, teplota roste.“
„Ano.“
„V pořádku. Řekl jste, že teplota začala růst od roku 1890 a pokračovalo to zhruba do roku 1940. A zde je vidět, že to tak skutečně bylo. Co zapříčinilo tento růst? Oxid uhličitý?“
„Hmm… těžko říct.“
„Protože v roce 1890 byla industrializace daleko menší, a přece vidíme, jak teploty stoupaly. Rostly v roce 1890 emise oxidu uhličitého?“
„Těžko říct.“
„Skutečně, rostly. Tady je graf, který ukazuje růst koncentrace oxidu uhličitého a teploty.“
„Výborně,“ řekl Evans. „Přesně tohle se dalo čekat. Stoupá koncentrace oxidu uhličitého a s ní stoupá i teplota.“
„Dobře,“ přikývla Haynesová. „Teď vás chci upozornit na období od roku 1940 do roku 1970. Jak vidíte, v těchto letech teplota ve skutečnosti klesala. Vidíte to?“
„Ano…“
„Teď vám ukáži detail těchto desetiletí.“ Vytáhla další graf. „Je to období třiceti let. Jedna třetina století, během níž teplota klesala. Úrodu v létě ničil mráz, v Evro…
