román

Pátek, 17. října / Toho rána se na edoském hradě Misamoto, rybář, falešný samuraj a Jošiho vyzvědač, třásl na kolenou před konsternovanou radou starších a v rukou svíral anglickou verzi odpovědi sira Williama. Vedle něho se krčil úředník bakufu. / “Mluv nahlas, rybáři,” opakoval Andžó, hlava rady. V přijímací místnosti vládlo napjaté ticho a strach. “Nevadí, že nerozumíš každému anglickému slovu. Chceme…

Více
  • 14. 9. 2024

Jsem pod stolem. To je to první, na co si vzpomínám. Byl to stůl viděl jsem nohy od stolu a kus ubrusu visícího dolů. Pod stolem byla tma, líbilo se mi tam. Určitě to bylo v Německu. Muselo mi být něco mezi jedním a druhým rokem. Psal se rok 1922. Cítil jsem se pod stolem dobře. Zdálo se, že nikdo neví, že tam jsem. Na koberec a nohy lidí dopadaly sluneční paprsky. Sluneční paprsky se mi líbily. Nohy lidí nebyly…

Více
  • 4. 9. 2024

Přelétávali jsme nízko nad Kansas City, pilot oznámil, že je minus pět stupňů a já měl na sobě tenké kalifornské sportovní sako a košili, lehké kalhoty, letní ponožky a díry v botech. Když jsme přistáli a rolovali k rampě, každý se sháněl po svrchnících, rukavicích, kloboucích, šálách. Nechal jsem je všechny vystoupit, poté sjel po pojízdném schodišti. Frenchy se opíral o budovu a čekal. Frenchy učil…

Více
  • 4. 9. 2024

XI / PROSLOV O LIDSKÉM NOSE / Slečna Hicksová počkala, až si Helena sedla, a pak přehlédla tváře svých žáků. „Nuže,“ řekla, „co jsme se dověděli?” / „Že lidé na celém světě mají nosy,“ řekl Homér. / Slečnu Hicksovou nevyvedla jeho odpověď z míry. Přijala ji úměrně její ceně. „Co ještě?“ řekla. / „Že nosy,“ řekl Homér, „nejsou jenom ke smrkání nebo aby v nich byla rýma, ale taky k zachování…

Více
  • 4. 9. 2024

“Když mi F. připomněl poznámku, kterou jsem prý řekl na střední škole, cítil jsem, že slyším něco zcela absurdního.” /   / “Ne, vůbec ne,” odpověděla Chantal. “Jako osoba, kterou znám, jsi to určitě musel říct. Všechno do sebe zapadá. Vzpomínáš si, když jsi studoval medicínu?” / Nikdy nepodceňoval kouzlo, které pro muže znamená výběr jeho povolání. Plně si vědom toho, že život je příliš…

Více
  • 22. 8. 2024

5 /    Paměť ho neklamala. Krejčovství zůstalo na starém místě a pracovalo se v něm. Bylo umístěno v obchodní místnosti v suterénu, mělo výkladní skříň po celé šířce a vchod z ulice. Oknem bylo vidět dovnitř až na protější stěnu. Švadleny pracovaly před očima všech kolemjdoucích. / V místnosti bylo hrozně málo místa. Navíc se mimo stálé zaměstnankyně… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Muž z ministerstva zemědělství a rybářství / V pracovně si vypili kávu a vykouřili tenké černé doutníčky, které si M povoloval dva denně. Bond si na nich spálil jazyk. M pokračoval ve vyprávění historek ze služby u námořnictva, které by Bond dokázal poslouchat celý den – vyprávěl o bitvách, tornádech, prapodivných událostech, těsných únicích z náruče smrti, válečných soudech, výstředních… / Byly…

Více
  • 22. 8. 2024

„V tomhle pyznysu moc riziko.“ / Ta slova proklouzla hustým hnědým knírem. Černé oči si beze spěchu změřily Bondův obličej a sklouzly na jeho ruce, které pečlivě cupovaly papírovou zápalku z balíčku, na němž byl nápis Albergo Colomba d’Oro. / James Bond na sobě cítil zkoumavý kradmý pohled, jemuž byl ostatně vystaven už od chvíle, kdy se s tím člověkem před dvěma hodinami sešel v baru Excelsior. Měl vyhledat…

Více
  • 22. 8. 2024

Následující den byl stejně zlatý jako ten první, pouze úlovek awabi se zvýšil na šedesát osm, hlavně díky tomu, že se Bond zlepšil v potápění. / Toho předchozího večera se Kissy vrátila z trhu, kde prodala svůj úlovek, a našla Bonda, jak se svíjel na podlaze v křečích břišních svalů. Její matka se nad ním bezmocně skláněla. Kissy ji zahnala, rozprostřela na podlahu vedle něj měkký futon, svlékla mu plavky a převalila ho na břicho na futon. Pak si mu stoupla na záda a něžně se mu prošla po páteři od zadku ke krku a bolest pomalu ustoupila. Řekla mu, ať klidně leží, a přinesla mu …

Více
  • 22. 8. 2024

FUNEBRÁCKÝ VÍTR / Papája s plátkem kmetky, mísa navršená červenými banány, plody zlatolistu a mandarínky, míchaná vejce se slaninou, káva Blue Mountain – nejchutnější na světě – téměř černá jamajská marmeláda a guavové želé. / Bond jen v šortkách a sandálech snídal na verandě, zíral na sluncem zalitý Kingston a Port Royal a myslel na to, jaké má štěstí a jaké nádherné útěšné okamžiky skýtá jeho…

Více
  • 22. 8. 2024

Část první / Pouhopouhá náhoda / James Bond právě vypil dva dvojité bourbony a teď seděl v odletové hale letiště v Miami zahloubán do úvah o životě a smrti. / Zabíjet lidi patřilo k jeho povolání. Nikdy to nedělal rád. Ale když musel, zabil s vynaložením veškeré své dovednosti a snažil se na to zase co nejrychleji zapomenout. Jako agent Secret Service, který měl před svým pořadovým číslem vzácně používané…

Více
  • 22. 8. 2024

III / „Lanci!“ / Elaine se k němu rozběhla. Objala ho a pověsila se mu kolem krku s bezprostředností školačky, až to Lance překvapilo. / „Ahoj! Tak jsem tady. Jak se máš?“ / Jemně ji setřásl. / „A tohle je Jennifer?“ / Jennifer Fortescueová na něho pohlédla s neskrývanou zvědavostí. / „Moc mě to mrzí, ale Val se zdržel v Londýně,“ řekla. „Má tam zařizovat spoustu věcí, umíte si to… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024