26
“A co kdybyste dnes přespali tady, slečno, i vy pane Struane. U nás máme místa dost,” nabízel Vervene.
Byl už čas na večeři, oni seděli v hlavním přijímacím sále francouzského vyslanectví a popíjeli šampaňské. Jamie dorazil před chvílí a ohlásil, že se požár podařilo uhasit a nic vážného se nepřihodilo, jen v jejím pokoji voda nadělala trochu škod a u Struana také, ale méně. “Jestli chceš, můžeš přespat u mne, tchaj-pane,” navrhl Jamie. “Já už si něco najdu a slečna Angelique se může ubytovat u Vargase.”
“To nebude nutné, Jamie,” řekla Angelique. “Můžeme zůstat tady a nikomu nepřidělávat potíže. Stejně jsem se sem chtěla zítra přestěhovat. Viď, chéri?”
“Já se budu nejlíp cítit ve svém vlastním pokoji. Dá se v něm bydlet, Jamie?”
“Ale ano, je skoro nedotčený. Slečno Angelique, chcete tedy můj pokoj vy?”
“Ne, Jamie, myslím, že mi to tu bude pro dnešek vyhovovat.”
“Dobře, tak jsme dohodnuti,” přikývl Struan. Měl divné oči a cítil se velmi unavený. Opium do značné míry utlumilo bolest, ne však jeho hlubokou nenávist vůči Norbertu Greyforthovi.
“Ale monsieur Struan, jste tu opravdu vítán, zůstaňte tu také,” opakoval Vervene. “Pokojů máme dost, protože vyslanec a jeho lidé zůstanou ještě pár dní v Edu.”
“Ano?” Angelique se vylekala a bylo to na ní znát. André měl zítra vyzvednout ten prostředek. Všichni se na ni překvapeně zadívali. “Jenže André povídal, tvrdil mi, že se vrátí nejpozději zítra dopoledne, že se dnes mají setkat se šógunem.”
“To záleží na šógunově dochvilnosti a jak se bude vyvíjet jednání - a naši hosté jsou svou dochvilností proslulí doslova mezinárodně, ne?” Vervene se zasmál vlastnímu vtipu a žoviálně dodal: “Člověk nikdy neví, jak se tyhle státní záležitosti vyvinou. Možná to bude vyřízeno za den, možná za týden. Dáte si ještě brandy, pane Struane?”
“Díky, ano, to…”
“Ale André mi tvrdil, že jednání má začít dnes dopoledne a že se vrátí nejpozději zítra.” Bojovala proti slzám, které jí hrozily zaplavit tváře.
“Co se to s tebou děje, andílku?” zeptal se Struan nevrle. “Proč by ti tak vadilo, jestli se nevrátí?”
“Ne, nevadilo, jenže, víš, já prostě nesnáším, když někdo něco slíbí a ono to není pravda.”
“Je směšné, že se necháš rozčilit něčím tak bezvýznamným.” Struan si pořádně upil z dolité skleničky. “Svatá dobroto, andílku.”
“Možná se ale opravdu vrátí už zítra, mademoiselle,” chlácholil ji Vervene, jako vždy diplomat. Je to hloupá kráva, i když má prsa a rty k zulíbání. Co na tom záleží? “To je přece jedno,” pokračoval se svým nejúlisnějším úsměvem. “Za hodinu podáváme večeři. Pane McFay, připojíte se k nám, bien sűr?”
“Děkuji, ale ne. Budu muset jít.” McFay zaváhal u dveří. “Tchaj-pane, hm…, mám se sem pro tebe vrátit?”
“Těch dvě stě yardů už dojdu sám,” odsekl Struan. “Na to ještě stačím.” I na to, abych dokázal stisknout kohoutek, dnes v noci i kdykoli jindy, chtěl za ním vykřiknout.
Než přišel na francouzské vyslanectví, potkal Norberta Greyfortha, který právě odpočíval. Požár u Brocků se už téměř podařilo zvládnout, a tak vyšel na ulici. Jamie vedle něj dával příkazy Vargasovi a hasičům, lékaři Hoag a Babcott poblíž ošetřovali spáleniny a pár polámaných kostí.
Elixír od A-tu zapůsobil jako vždy přímo zázračně. Struan se cítil dobře a sebejistě, i když poněkud divně a jako obvykle se mu chtělo spát. Hlavou se mu honily různé fantazie a spánek mu umožňoval snít, snít o lásce, o styku s japonskou dívkou nebo s Angelique a nechat se unášet stále narůstající vášní. I děvčata mají přece stejně intenzivní představy a možná ještě erotičtější. A náhle se musel vrátit do nepříjemné přítomnosti.
“Dobrý večer, Jamie. Pěkné svinstvo, co?”
“Vida, Norbert,” ozval se Struan. V euforii byl zdvořilý. “Je mi líto, že tě potkal špatný joss. Doufám…”
Norbert ho ostentativně ignoroval. “Naštěstí, Jamie, sklady i kanceláře zůstaly v pořádku, všechno zboží i trezory, to tě určitě potěší. Odnesly to jen místnosti, kde spím.” Potom začal předstíral, že si právě všiml i Struana a mluvil hlasitěji a p…
