Celá e-kniha Lidská komedie ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XII
BĚH NA DVĚ STĚ DVACET NÍZKÉ PŘEKÁŽKY
Sportovní trenér hochů na vyšší škole v Ithace stál v úřadovně ředitele školy - muže, jehož příjmení bylo Ek, kteroužto okolnost správně uvedl pan Robert Ripley v pásmu novinových karikatur nazvaném Věřte tomu nebo ne. Křestní jméno páně Ekovo bylo Oskar a nestálo za povšimnutí.
„Slečna Hicksová,” říkal ředitel vyšší školy v Ithace trenérovi, ,je nejstarší a daleko nejlepší učitelkou, jakou jsme kdy na této škole měli. Učila mě, když jsem chodil do Ithacké vyšší školy, a učila taky vás, pane Byfielde. Je mi líto, ale nerad bych měnil své rozhodnutí, pokud jde o potrestání těch dvou vzpurných hochů.”
„Hubert Ackley Třetí není vzpurný hoch,” řekl trenér. „Homér Macauley - ano. Hubert Ackley - ne. Je dokonalý malý gentleman.”
„Ano,” řekl ředitel, „Hubert Ackley pochází ze zámožné rodiny. Ale jestliže ho slečna Hicksová požádala, aby zůstal po škole, tak tedy po škole zůstane. Je dokonalý malý gentleman, o tom není pochyb. Jeho otec jím byl, na to se pamatuji. Dokonalý - dokonalý. Ale slečna Hicksová je učitelkou dějin starověku a je známá tím, že nikdy nepotrestala nikoho, kdo si trest nezasloužil. Hubert Ackley se musí smířit s tím, že poběží závod jindy.”
Tím považoval ředitel záležitost za ukončenou. Trenér se obrátil a odešel. Nešel však na závodní dráhu. Místo toho šel do třídy, v níž se vyučovalo dějinám starověku.
Tam našel Homéra a Huberta a slečnu Hicksovou. Uklonil se staré učitelce a usmál se.
„Slečno Hicksová,” řekl, „mluvil jsem o téhle záležitosti s panem Ekem.“ Z jeho slov vyplýval samozřejmý závěr, že dostal plnou moc, aby šel a osvobodil Huberta Ackleye III. Avšak Homér Macauley vyskočil, jako by měl být osvobozen on.
„Vy ne,” řekl trenér pohrdavým tónem. Obrátil se k druhému hochovi a řekl: „Pan Ackley.”
„Co tím chcete říct?” zeptala se učitelka dějin starověku.
„Pan Ackley,” řekl trenér, „se má ihned převléct do závodního úboru a poběží dvě stě dvacet nízké překážky. Čekáme na něho.”
„Ano?” řekl Homér. Překypoval spravedlivým rozhořčením. „A co já – pan Macauley?” Trenér mu neodpověděl a odcházel ze třídy následován poněkud znepokojeným a zmateným mladým mužem - Hubertem Ackleyem III.
„Viděla jste to, slečno Hicksová?” vykřikl Homér Macauley. „Je to zvláštní protekce nebo ne?”
Učitelka dějin starověku byla tak vzrušena tím, co se stalo, že stěží mohla mluvit.
„Pan Byfield,” zašeptala měkce, „se hodí k tomu, aby učil lehké atletice jenom osly, jako je on sám.” Zarazila se, neboť si uvědomila nedůstojnost své poznámky. „Promiňte,” řekla. „Ale ten člověk není jen nevzdělanec, je to lhář!” Byla to rozkoš vidět u slečny Hicksové tolik přirozeného a neovladatelného rozhořčení. Homér cítil, že je nejlepší učitelkou, jaká kdy byla.
„Nikdy jsem ho neměl rád,” řekl. „A těší mě, když vím, že ani vy ho nemáte ráda.”
„Pětatřicet let učím dějinám starověku na Ithacké vyšší škole,” řekla slečna Hicksová. „Byla jsem ve škole mámou stovkám ithackých hochů a dívek. Učila jsem vašeho bratra Marka a vaši sestru Bess, a máte-li doma mladší bratry nebo sestry, budu je jednoho dne učit taky.“ „Mám jen bratra, slečno Hicksová,“ řekl Homér. „Jmenuje se Odysseus. Jaký byl Marek ve škole?“ „Marek a Bess,“ řekla slečna Hicksová, „byli oba dobří - poctiví a civilizovaní. Ano,“ řekla, „civilizovaní,” a pronesla to slovo se zvláštním důrazem. „Chování jejich dávných předků je učinilo civilizovanými od narození. Marek byl někdy prostořeký jako vy, ale nikdy nelhal. A teď takoví bídní tvorové, takoví Byfieldové, kteří nikdy nebyli ničím jiným než blázny – mě považují za stařenu. Přišel sem a úmyslně mě obelhal – právě tak jako mě obelhával, když sedával v téhle třídě jako kluk. Ničemu se nenaučil, leda podlézat s odpornou nestoudností těm, o nichž soudí, že jsou mocnější.”
„Ano?“ řekl Homér, aby učitelku dějin starověku pobídl k další kritice.
„Viděla jsem, jak lidé jeho druhu odstrkují opravdové charaktery,” řekla. „Lidé, kteří v životě lžou a podvádějí a vytlačují ty, kdož j…
