XXXVIII
LÁSKA JE NESMRTELNÁ, NENÁVIST HYNE KAŽDOU MINUTU
Homér Macauley, jeho sestra Bess, bratr Odysseus a jejich přítelkyně Mary Arenová kráčeli za nedělní odpolední procházky Ithakou kolem fronty lidí před biografem Kinema a objevili mezi nimi Lionela. Homér se zastavil.
„Ahoj, Lioneli,“ řekl. „Jdeš do biografu?”
„Nemám peníze,” řekl Lionel.
„Nač tedy čekáš ve frontě?” řekl Homér.
„Já a Auggie a Shag a Enoch,” řekl Lionel, Jsme šli do parku za okresním úřadem a mluvili tam s vězni. Potom mě odehnali. Nevěděl jsem, kam mám jít. Viděl jsem tady tyhle lidi, tak jsem přišel a stojím tu s nimi.”
„Jak dlouho tady stojíš?” řekl Homér.
„Asi hodinu,” řekl Lionel.
„No,” řekl Homér, „chceš se podívat do biografu?” Vytáhl z kapsy peníze.
„Nevím,” řekl Lionel. „Neměl jsem kam jít. Nemám biograf moc rád.”
„Tak pojď s námi,” řekl Homér. „Jdeme jenom na procházku, dívat se do výkladů. Budeme se chvíli procházet městem a pak půjdeme domů. Pojď s námi, Lioneli.” Nadzvedl lano a Lionel vyšel z fronty.
„Díky,” řekl Lionel. „Už mě to opravdu zmáhalo, takhle tady stát.”
Jak šli, Odysseus se náhle zarazil a zatahal Homéra za ruku. Ukázal dolů na chodník. Tam ležela Lincolnova pence, vyraženou podobiznou vzhůru.
„Pence!“ zvolal Homér. „Zvedni ji, Odyssee, přinese ti štěstí. A schovej si ji na památku!“
Odysseus penci zvedl, rozhlédl se po všech kolem a usmíval se, rozradostněn šťastnou náhodou.
Míjeli telegrafní úřad, jenž byl na druhé straně ulice, a Homér se zastavil a pohleděl na úřadovnu.
„Tamhle pracuji,“ řekl. „Pracuji tam teď skoro už šest měsíců.“ Na okamžik se odmlčel a pak řekl, jako by mluvil k sobě: „Zdá se mi to spíš jako sto let.“ Homér se podíval do úřadovny a pak řekl: „Myslím, že je to pan Grogan. Nevěděl jsem, že pan Grogan dnes pracuje.“ Obrátil se k ostatním. „Počkejte tady minutu, ano? Hned se vrátím.“
Přešel ulici a spěchal do úřadovny. Telegrafní přijímač před panem Groganem cvakal, ale starý telegrafista telegram nezapisoval. Homér se k němu rozběhl a řekl: „Pane Grogane, pane Grogane!“ Stařec neodpovídal.
Poslíček vyběhl z úřadovny a běžel přes ulici k ostatním. „Panu Groganovi není dobře,“ řekl. „Musím se tam vrátit a postarat se o něho. Jděte domů. Budu doma za chvíli.“
„Dobrá, Homére,“ řekla Bess.
„Co je s ním?“ staral se Lionel, ačkoliv ani nevěděl, o kom se mluví.
„Musím honem zpátky,“ řekl Homér, „tak jděte. Je to starý člověk, Lioneli, to je všechno.“
Homér se rychle vrátil na telegrafní úřad a několikrát panem Groganem zatřásl. Běžel ke džbánu s vodou a naplnil papírový pohárek, pak vychrstl vodu do tváře starého muže. Pan Grogan otevřel oči. „To jsem já, pane Grogane,“ řekl Homér. „Nevěděl jsem, že dnes pracujete, jinak bych sem byl už dávno přišel, jako pokaždé, když pracujete v neděli. Zrovna jsem šel kolem. Pospíším si a přinesu kávu.“
Starý telegrafista potřásl hlavou, sáhl po telegrafním klíči a přerušil telegrafistu na druhém konci. Vložil blanket do psacího stroje a začal psát telegram.
Homér běžel z úřadu ke Corbettům na roh a chtěl kávu.
„Zrovna se vaří čerstvá, Homére,“ řekl výčepní Pete. „Bude za minutu nebo za dvě.“
„Hotová není?“ ptal se Homér.
„Už ne,“ řekl Pete. „Ale postavili jsme na novou.”
„Je to opravdu důležité,” řekl Homér. „Doběhnu do úřadu, to bude hned, a pak se sem vrátím. Možná že už bude káva hotová.”
Když se Homér vrátil k panu Groganovi, starý telegrafista nezaznamenával telegram, jenž přicházel po drátě. Homér jím znovu zatřásl. „Pane Grogane,” řekl, „posílají telegram! Vy ho nepřijímáte! Zaražte je, pane Grogane! Řekněte, aby chvíli počkali. U Corbettů vaří čerstvou kávu. Za minutu nebo za dvě vám přinesu šálek. Zaražte je, pane Grogane! Vy nepřijímáte telegram.”
Homér se obrátil a vyběhl z úřadovny.
Starý telegrafista se podíval na telegram, který prve psal na stroji. Přečetl, co dosud napsal:
PANÍ KATE MACAULEYOVÁ
TŘÍDA SANTA CLARA 2226
ITHAKA, KALIFORNIE
MINISTERSTVO VÁLKY VÁM S POLITOVÁNÍM OZNAMUJE, ŽE VÁŠ SYN MAREK…
Starý tel…
