Celá e-kniha Kapsa plná žita ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
„Paní Jennifer – ehm – Fortescueová,“ řekl inspektor Neele, „můžete mi povědět, jak jste se jmenovala za svobodna?“
„Och!“ Jennifer zalapala po dechu a zatvářila se zděšeně.
„Není třeba, abyste byla nervózní, madame,“ řekl inspektor Neele, „ale rozhodně bude lepší, když mi povíte pravdu. Doufám, že se nemýlím, když řeknu, že jste se za svobodna jmenovala Ruby MacKenzieová.“
„Já – no ano, ano – a proč bych nemohla?“ řekla Jennifer Fortescueová.
„Jistě, proč ne,“ řekl inspektor Neele vlídně a dodal: „Před několika dny jsem mluvil s vaší matkou v sanatoriu v Pinewoodu.“
„Ona se na mě hrozně zlobí,“ řekla Jennifer. „Nejezdím ji teď vůbec navštěvovat, poněvadž ji to jenom rozčilí. Chudák máti – víte, ona měla tátu moc ráda.“
„A vychovala vás v myšlenkách na pomstu – jak ze špatných románů, že?“
„Ano,“ řekla Jennifer. „Pořád nás nutila přísahat na bibli, že na to nikdy nezapomeneme a jednoho dne ho zabijeme. Samozřejmě, když jsem pak přišla do špitálu a chodila jsem do kursu pro ošetřovatelky, začala jsem si uvědomovat, že to s její psychickou rovnováhou není v pořádku.“
„Musela jste ale sama cítit touhu po pomstě, ne, paní Fortescueová?“
„To víte, že ano. Rex Fortescue mého otce prakticky zavraždil. Neříkám, že ho vlastnoručně zastřelil nebo podřezal nebo tak něco. Vím ale s naprostou jistotou, že otce opustil a nechal ho umřít. A to je přece totéž, nebo snad ne?“
„Z morálního hlediska ano.“
„A proto jsem chtěla, aby si to odpykal,“ řekla Jennifer. „Když jedna má přítelkyně nastoupila u jeho syna jako ošetřovatelka, přiměla jsem ji, aby odešla, a domluvila jsem se s ní, že nastoupím její místo. Nevím přesně, co jsem chtěla udělat… Ale opravdu, opravdu jsem nikdy neměla v úmyslu Rexe Fortescuea zabít, to mi věřte, pane inspektore. Měla jsem možná nějaký bláhový nápad, že o jeho syna budu pečovat tak špatně, že z toho taky třeba umře. Jenomže když je jednou člověk ošetřovatelkou z povolání, nedokáže nic takového udělat. Ve skutečnosti jsem se moc přičinila o to, že se z toho Val dostal. A on se pak do mne zamiloval, požádal mě o ruku a já jsem si pomyslela: ‚Tohle je přece mnohem rozumnější pomsta než co jiného.‘ Chtěla jsem se provdat za nejstaršího syna pana Fortescuea a dostat tak zpátky peníze, o které ošidil mého otce. Připadalo mi to opravdu mnohem rozumnější.“
„Ano – ovšem,“ řekl inspektor Neele, „to taky je mnohem rozumnější.“ A vzápětí ještě dodal: „Domnívám se, že jste to byla vy, kdo dal ty kosy na psací stůl a vecpal je do koláče?“
Jennifer Fortescueová zrudla.
„Ano, já. Já vím – vím, že to ode mne bylo opravdu hloupé… Pan Fortescue ale jednoho dne vykládal o nějakých přitroublých spekulantech, které ošidil, a chvástal se, jak dokáže lidi podfouknout – vymačkat je jak citrón. Naprosto legální cestou, to se rozumí. A tak mě napadlo, že by nebylo špatné trochu ho – no, postrašit. A vyděsilo ho to tedy pořádně! Byl z toho celý pryč.“ Úzkostlivě hned dodala: „Neudělala jsem ale nic jiného! Opravdu ne, pane inspektore. Nemyslíte si přece – nemůžete si přece doopravdy myslet, že bych já dokázala někoho zavraždit? Nebo snad ano?“
Inspektor Neele se usmál.
„Ne,“ řekl, „to si nemyslím.“ A zeptal se: „Mimochodem, dala jste teď někdy slečně Doveové nějaké peníze?“
Jennifer Fortescueové maličko poklesla brada. „Jak jste se to dověděl?“
„My toho víme spoustu,“ řekl inspektor Neele a v duchu k tomu sám pro sebe připojil: „A o spoustě věcí se dohadujeme, to taky.“
Jennifer mluvila dál, rychle a překotně: „Přišla za mnou a řekla mi, že jste ji nařkl a obvinil z toho, že je Ruby MacKenzieová. Řekla, že kdybych měla po ruce pět tisíc liber, nechá vás při tom – abyste si to myslel dál. Řekla, že kdybyste věděl, že Ruby MacKenzieová jsem já, okamžitě byste mě začal podezírat z vraždy pana Fortescuea a z vraždy jeho druhé ženy. Dalo mi pekelnou práci ty peníze sehnat, poněvadž jsem o ně samozřejmě nemohla říct Percivalovi. On to o mně neví. Musela jsem prodat snubní prsten s diamanty a moc pěkný náhrde…
