Ženy (Charles Bukowski)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

45

Tammie se večer stavila. Ukázalo se, že je nadopovaná povzbuzovacími prostředky.

„Chci trochu šampaňského,“ prohlásila.

„Dobře,“ souhlasil jsem.

Podal jsem jí dvojku.

„Hned jsem zpátky,“ poznamenala cestou ze dveří.

Načež zazvonil telefon. Byla to Lýdie. „Tak jsem si říkala, jak se asi máš…“

„Všechno je v pohodě.“

„U mě ne. Jsem těhotná.“

„Cože?“

„A nevím, kdo je otec.“

„Ale?“

„Znáš Dutche, toho kluka, co vysedává v tom baru, ve kterým teď dělám?“

„Jo, ten starej plešoun.“

„Víš, on je to hrozně milej kluk. Je do mě zamilovanej. Nosí mi kytky a bonbóny. Chce si mě vzít. Byl ke mně moc hodnej. A jednou večer jsem s ním šla domů. Vyspali jsme se spolu.“

„Jasně.“

„Pak je tady Barney, je ženatej, ale líbí se mi. Ze všech chlapů v baru je jedinej, kdo se nikdy nepokusil to na mě rozbalit. To mě fascinovalo. No, víš, zkouším prodat svůj dům. Takže jednou odpoledne přišel. Jenom se stavil. Řekl, že chce ten barák obhlídnout pro svýho kámoše. Pozvala jsem ho dál. No, a přišel v ten pravej čas. Děcka byly ve škole, takže jsem ho nechala pokračovat… Pak jednou pozdě večer přišel do baru někdo cizí. Chtěl po mě, ať s ním jdu domů. Řekla jsem ne. On na to, že se mnou chce jenom posedět v autě a povídat si. Souhlasila jsem. Sedli jsme si do auta a povídali. Pak jsme kouřili trávu. Potom mi dal pusu. Ta pusa za to může. Kdyby mě nepolíbil, neudělala bych to. Teď jsem těhotná a nevím s kým. Budu muset počkat, až uvidím, komu se to dítě bude podobat.“

„Dobře, Lýdie, hodně štěstí.“

„Díky“

Zavěsil jsem. Uběhla minuta a telefon se rozezněl znovu. Lýdie. „Haló,“ ozvala se, „zajímalo by mě, jak se máš ty?“

„V podstatě stejně, koně a chlast.“

„Takže je u tebe všechno v pohodě?“

„Ne úplně.“

„Jak to?“

„No, poslal jsem jednu ženskou pro šampaňský…“

„Ženskou?“

„No, vlastně holku…“

„Holku?“

„Poslal jsem ji ven s dvaceti dolary pro šampaňský a ona se nevrátila. Myslím, že mě natáhla.“

„Chinaski, já nechci slyšet o tvých ženských. Je ti to jasný?“

„Jasně.“

Lýdie zavěsila. Někdo zaklepal na dveře. Byla to Tammie. Vrátila se s šampaňským i drobnými.

Informace

Bibliografické údaje

  • 4. 9. 2024