Ženy (Charles Bukowski)

Je to důsledek pití, napadlo mě, když jsem si naléval sklenku. Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.

— 1 —

Cecílie si kolem druhé odpoledne chtěla vyjít na zdravotní procházku. Kráčeli jsme přes dvůr. Všimla si poinsettií. Došla až ke keři, strčila obličej mezi květy a laskala je prsty.
“Jé, ty jsou krásný!”
“Ony odumírají, Cecílie. Nevidíš, jak jsou svraštělý? Smog je zabíjí.”
Kráčeli jsme pod palmami.
“A všude jsou ptáci! Stovky ptáků, Hanku!”
“A desítky koček.”

— 2 —

Vzal jsem si láhev a šel do ložnice. Svlékl se do spodků a lehl si do postele. Všechno je nanic. Lidé se prostě slepě chytají toho, co je k dispozici: komunismu, zdravé výživy, zenu, surfování, baletu, hypnotizování, skupinových srazů, orgií, jízdy na kole, bylinek, katolicismu, posilování, cestování, odvykání, vegetariánství, Indie, malování, psaní, sochaření, komponování, dirigování, batůžkaření, jógy, souložení, sázení, pití, lenošení, zmrazeného jogurtu, Beethovena, Bacha, Buddhy, Ježíše, obchodních značek, háčka, mrkvového džusu, sebevraždy, ručně šitých obleků, cestování letadlem a New Yorku, a pak se to všechno vypaří a rozsype. Lidi musí přemýšlet, co by tak během čekání na smrt mohli dělat. Řekl bych, že je fajn mít na vybranou.

— 3 —

Holky se mnou držely v pití krok. Šel jsem a namíchal další tři drinky. Když jsem se znovu posadil, ujistil jsem se, jestli mě župan správně zahaluje.
“Můžete tady, holky, na pár dnů zůstat, oddychnout si.”
Neodpověděly.
“Anebo nemusíte,” pokračoval jsem. “To je fuk. Můžem si jenom chvíli povídat. Nechci vám dělat žádný návrhy.”
“Vsadím se, žes měl spoustu ženských,” ozvala se Hilda. “Četly jsme tvoje knížky.”
“Píšu fikci.”
“Co je to fikce?”
“Fikce je přikrášlení života.”
“To jako že lžeš?” zeptala se Gertruda.
“Trochu. Ne moc.”
“Máš přítelkyni?” vyzvídala Hilda.
“Ne. Teď zrovna ne.”
“Zůstaneme,” prohlásila Gertruda.
“Je tady jenom jedna postel.”
“To nevadí.”
“Jenom taková maličkost…”
“Copak?”
“Musím spát uprostřed.”
“To je v pořádku.”
Pokračoval jsem v míchání drinků a brzy jsme byli na dně. Zavolal jsem do obchodu s alkoholem. “Chtěl bych si objednat…”
“Počkejte, pane,” ozvali se, “s donáškou domů nezačínáme dřív než v šest večer.”
“Vážně? Já do tebe nastrkám 200 dolarů měsíčně…”
“Kdo je tam?”
“Chinaski.”
“Á, pan Chinaski… Co jste to chtěl?”
Řekl jsem mu to. Zeptal jsem se: “Víš, jak se sem dostaneš?”
“Jistě.”

— 4 —

Po večeři jsem koupil jenom jednu láhev vína. Pili jsme ho v posteli, seděli v její posteli a sledovali její gigantickou televizi. První program nestál za nic. Dvojka byla lepší. Bylo to o sexuálním zvrhlíkovi a retardovaném venkovském synkovi. Zvrhlíkova hlava byla jedním šíleným doktorem transplantována na chasníkovo tělo, a to tělo pak uteklo se dvěma hlavami, běhalo po okolí a páchalo všechny možné špatnosti. Spravilo mi to náladu.

— 5 —

Tanyino letadlo se blížilo, pak hladce přistálo. Stál jsem a čekal kousek za tlupou mávačů. Jaká bude? Nechtěl jsem myslet na to, jak vypadám já. První pasažéři prošli a já jsem čekal
No podívejme na támhletu! Kdyby to tak byla Tanya!
Nebo tahle. Můj bože! Ta prdel. Oblečená ve žluté, usměvavá.
Nebo támhleta… jak umývá nádobí u mě v kuchyni.
Nebo tahle… jak na mě ječí s jedním prstem venku.
V tom letadle bylo několik opravdových ženských.

— 6 —

— 7 —