Doktor Živago (Boris Pasternak)

18

   Konečně se také jednou pořádně vyspí. Poprvé po dlouhé době Jurij Andrejevič nepostřehl, jak usnul, sotva se natáhl na postel. Strelnikov u něho zůstal na nocleh. Jurij Andrejevič ho uložil ve vedlejším pokoji. V těch krátkých okamžicích, kdy se Jurij Andrejevič probouzel, aby se obrátil na druhý bok nebo aby si přitáhl pokrývku, která sklouzla na podlahu, cítil osvěžující sílu zdravého spánku a s rozkoší znova usínal. V druhé polovině noci se mu začaly zdát krátké, rychle se střídající sny z dětských let, jasné a plné drobností, které mohl snadno pokládat za skutečnost.

Tak například matčin akvarel italského přímoří, který ve snu visel na zdi, se pojednou utrhl, spadl na podlahu a třeskot rozbitého skla Jurije Andrejeviče vzbudil. Otevřel oči. Ne, muselo to být něco jiného. To nejspíš Antipov, Lařin manžel, Pavel Pavlovič, příjmením Strelnikov, zas plaší na Šuťmě vlky, jak říká Vakch. Ale kdepak, co je to za nesmysl. No jistě, ze zdi se utrhl obraz. Leží tu ve střepech na podlaze – ubezpečil se ve snu, který se mu vrátil a pokračoval.

Probudil se a bolela ho hlava, poněvadž spal příliš dlouho. Až za chvíli si uvědomil, kdo je a kde je, v kterém světě.

Pojednou si vzpomněl: Vždyť tu u mne spí Strelnikov. Je už pozdě. Musím se obléct. Jistě už vstal, a jestli ne, vzbudím ho, uvařím kávu a nasnídáme se.

„Pavle Pavloviči!“

Žádná odpověď. To asi ještě spí. A nějak tvrdě. Jurij Andrejevič se beze spěchu oblékl a vešel do vedlejšího pokoje. Na stole ležela Strelnikovova vojenská papacha, ale on sám v domě nebyl. Šel se nejspíš projít, pomyslel si doktor. A bez čepice, asi se otužuje. A měl bych už dneska udělat nad Varykinem kříž a odjet do města. Jenže je pozdě. Zase jsem zaspal. A tak je to každé ráno.

Jurij Andrejevič rozdělal v kamnech oheň, vzal vědro a vydal se ke studni pro vodu. Několik kroků od zápraží, napříč přes cestičku, s hlavou zabořenou do závěje, ležel Pavel Pavlovič, který se zastřelil. Sníh pod jeho levým spánkem se zčechral do červeného chomáče, smočeného v kaluži nateklé krve. Drobné kapky krve, které se rozstříkly do stran, vytvořily se sněhem rudé kuličky, připomínající plody zmrzlé jeřabiny.