Celá e-kniha Doktor Živago ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7
Vojačka Kubaricha zaříkávala nemocnou krávu ženy Pamfila Palycha, Agafji Fotijevny, které se mezi lidmi říkalo Fatěvna. Krávu vyvedli ze stáda a postavili do křoví, přivázali ji za rohy ke stromu. U předních nohou krávy seděla na pařezu hospodyně, u zadních – na stoličce pro dojičku – vojačka kouzelnice.
Zbývající nespočetné stádo se tísnilo na neveliké pasece. Tmavý les je obklopoval ze všech stran, jako stěna vysokých trojúhelníkových smrků, které seděly na zemi na prostřených spodních větvích jako na rozhozených sukních.
Na Sibiři pěstovali jakési vynikající švýcarské plemeno. Skoro všechny krávy měly stejnou barvu, byly černé s bílými skvrnami, stejně jako lidi je zmořil nedostatek, dlouhé pochody, nesnesitelně omezený prostor. Přitisknuty jedna k druhé, začínaly běsnit v trýznivém sevření. V otupělosti zapomínaly na své pohlaví a s řevem, jako býci, skákaly jedna na druhou, s námahou zvedajíce těžká, vytahaná vemena. Přimáčknuté jalovice stahovaly oháňku a lámaly keře a větve, jak se zpod nich draly a prchaly do houští, kam za nimi s křikem uháněli staří pasáci a jejich děti.
A jako by byla uzavřena v těsném kruhu, který rýsovaly vrcholky smrků na zimním nebi, právě tak bouřlivě a v nepořádku se tísnila a zvedala na zadní a tlačila se přes sebe černobíle sněhová oblaka nad lesní pasekou.
Zvědavci stojící v hloučku opodál zaříkávačku jen rušili. Měřila si je zuřivým pohledem od hlavy k patě, bylo však pod její důstojnost přiznat, že jí působí rozpaky. Umělecká marnivost jí to nedovolovala. A tak se tvářila, že je nevidí. Doktor ji pozoroval ze zadních řad, sám neviděný.
Poprvé si ji důkladně prohlédl. Měla na sobě svou obligátní anglickou čapku a zelený interventský plášť s ledabyle ohrnutými klopami. Přesto však povýšené rysy ztlumené vášnivosti, která mladistvě začernila oči a obočí této nikoliv již mladé ženy, svědčily jasně o tom, do jaké míry je jí jedno, v čem je či není oblečená.
Vzhled Pamfilovy ženy však Jurije Andrejeviče překvapil. Téměř ji nepoznal. Za několik dní strašlivě zestárla. Zdálo se, že jí vytřeštěné oči co nevidět vylezou z důlků. Na šíji, napjaté jako oj, tepala vzdutá žilka. To všechno z ní udělal tajný strach.
„Tak ty nechceš dojit, děvenko,“ říkala Agafja. „Myslela jsem, že jsi už zabřezla, ale ne, dávno už byl čas na mlíko, a pořád jsi bez mlíka.“
„Ale kdepak. Tady na struku má sněť. Dám ti bylinku se sádlem, budeš ji to mazat. A to se ví, že ji zaříkám.“
„A taky mám trápení s mužem.“
„Začaruju ho, aby se netoulal. To se dá. Přilepí se na tebe, že ho od sebe neodtrhneš. Třetí trápení mi pověz!“
„Ale on se netoulá. To by bylo dobře, kdyby se toulal. Malér je právě naopak v tom, že se na mne a na děti upnul víc než je zdrávo, moc se kvůli nám trápí. Já vím, co si myslí. Myslí – tábor rozdělí, pošlou nás na různé strany. Padneme do rukou Basalygovi a ten se s námi mazlit nebude. Nebude se nás mít kdo zastat. Oni nás umučí, z našich muk se budou radovat. Já vím, nač on myslí. Jen aby si něco neudělal.“
„To se podívejme! Odeženem ten smutek. Pověz mi třetí trápení!“
„Já žádné třetí nemám. To je všechno – kráva a muž.“
„No ty jsi ale šťastná, matičko! Podívejme, jak tě Bůh miluje. Takové aby za bílého dne s lucernou hledal. Jen dvě trápení má hlavička nešťastná – a jedno je velký dobrák, muž. Co dáš za krávu? Začnu ji zaříkávat.“
„A co chceš?“
„Sladký koláč a muže.“
Kolem se zachechtali.
„Ty se mi směješ, či co?“
„No dobře, když se ti to zdá drahé, koláč ti slevím. Plácneme si jen na tom muži.“
Chechtot kolem nich se zdesateronásobil.
„Jakou má přezdívku? Ale ne tvůj muž – ta kráva.“
„Krasava.“
„Tady máte půl stáda samé Krasavy. Nu dobře. Pokřižuj se.“
A začala zaříkávat krávu. Zpočátku se její čarování opravdu týkalo dobytka. Potom se ale dala strhnout a přednesla Agafje celý traktát o kouzlech a jejich použití. Jurij Andrejevič jako očarovaný poslouchal to blouznivé drmolení, stejně jako kdysi po příjezdu z evropského Ruska na Sibiř naslouchal květnaté řeči vozk…
