Doktor Živago (Boris Pasternak)

Celá e-kniha Doktor Živago ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

2

   Než se přestěhovali do nevelkého třípokojového bytu u krejčovství, bydleli asi měsíc v Černohoří.

Byly to nejstrašnější končiny Moskvy, brlohy a doupata, celé ulice holdující zhýralosti, vnitřnosti „zatracených bytostí“.

Děti neudivovala špína v pokojích, štěnice ani ubohost zařízení. Po otcově smrti žila matka ve věčném strachu před zchudnutím. Roďa i Lara si zvykli slýchat, že jsou na pokraji zkázy. Chápali, že sice nejsou dětmi ulice, ale hluboce v nich byla zakořeněna plachost před bohatými, jako u odchovanců sirotčince.

Názorný příklad tohoto strachu jim poskytovala matka. Amálie Karlovna byla kyprá blondýnka, asi pětatřicetiletá, jejíž srdeční poblouznění byla vystřídávána záchvaty hlouposti. Byla strašlivě zbabělá a smrtelně se bála mužů. Především proto – z přestrašenosti a rozpačitosti – putovala z jednoho objetí do druhého.

V Černohoří měli pronajatý pokoj číslo dvacet tři a v pokoji číslo dvacet čtyři bydlel ode dne, kdy byl hotel založen, violoncellista Tyskiewicz, zpocený a holohlavý dobrák v paručce, který skládal ruce jak při modlitbě a tiskl je na hruď, když někoho přesvědčoval, a zakláněl hlavu dozadu a nadšeně koulel očima, když hrál ve společnosti a vystupoval na koncertech. Zřídka býval doma a na celé dny odjížděl do Velkého divadla nebo na konzervatoř. Sousedé se seznámili. Sblížilo je vzájemné půjčování peněz.

Poněvadž přítomnost dětí Amálii Karlovně občas vadívala, když ji navštěvoval Komarovskij, začal jí Tyskiewicz při odchodu nechávat klíč od svého pokoje, aby mohla svého přítele přijímat tam. Brzy si madame Guichardová na jeho obětavost tak zvykla, že na něho několikrát v slzách bušila s prosbou, aby ji zachránil před jejím ochráncem.