KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
Gauloisky a česnek
S Waltherem PPK v koženém pouzdře a pasem na vlastní jméno vyhlížel James Bond z okna na Kanál, který se leskl pod břichem caravelly, a měl pocit, že je to zase on, jaký býval, než se stal sirem Hilarym Brayem.
Podíval se na nové rolexky na zápěstí. Obchody byly ještě zavřené, tak je musel vymámit z oddělení Q. Odhadl, že budou v Marseille na čas, v 18 hodin. Měl dost naspěch, aby stihl odjet. Do noci a celé dopoledne pracoval na ústředí, pracoval na Blofeldově identicastu, konzultoval podrobnosti s Ronniem Vallancem, organizoval si soukromou, mnichovskou stránku života, konzultoval se stanovištěm C a dokonce si vzpomněl a řekl Mary Goodnightové, aby po svátcích zavolala Sableu Basiliskovi a poprosila ho, ať se podívá na původ příjmení oněch deseti dívek, sestaví rodokmen Ruby Windsorové a nechá ho přikrášlit velkými zlatými písmeny na začátku jmen.
O půlnoci zavolal Tracy do Mnichova a uslyšel její milý vzrušený hlas. „Mám zubní kartáček, Jamesi,“ řekla, „a hromadu knih. Zítra si vyjedu na Zugspitze a posedím na sluníčku, abych se ti líbila. Hádej, co jsem měla na pokoji k večeři. Krebsschwänze mit Dilltunke. To jsou račí ocásky s rýží a smetanovou koprovou omáčkou. A Rehrücken mit Sahne. To je srnčí hřbet se smetanovou omáčkou. Vsadím se, že tys tak dobrou večeři neměl.“
„Já jsem měl dva sendviče se šunkou a spoustou hořčice a půl pinty bourbonu Harpers s ledem. Ten bourbon byl lepší než ta šunka. Poslouchej mě, Tracy, a nefuň do toho telefonu.“
„Jenom jsem vzdychala láskou.“
„To byly vzdechy o síle pátého stupně. Tak poslouchej. Zítra ti pošlu rodný list s průvodním dopisem pro britského konzula, kde píšu, že se s tebou chci co nejdřív oženit. Tak teď už jsi dosáhla desátého stupně. Proboha, dávej pozor. Bohužel to bude trvat několik dní. Budou vyžadovat ohlášky nebo něco. On ti všechno řekne. Rychle si sežeň svůj rodný list a dej mu ho s tím mým. Máš ho, ne?“ zasmál se Bond. „Výborně. Takže máme všechno. Mám asi tak na tři dny práci, ale zítra ještě stihnu požádat tvého otce o tvou ruku, vlastně o obě. A i o nohy a všechno ostatní. Ne, ty zůstaň, kde jsi. To je mezi chlapy. Bude vzhůru? Radši mu ještě teď zavolám. Dobře, tak teď už běž spát, nebo budeš příliš unavená, abys řekla ‚Ano‘, až nadejde ta správná chvíle.“
Nechtělo se jim končit, ale nakonec si řekli dobrou noc a poslali poslední polibek. Potom Bond zavolal marseilleské číslo Appareils Électriques Draco a uslyšel hlas Marca-Ange, téměř stejně vzrušený jako ten Tracyin. Bond spolkl narážky na Fiançailles a řekl: „Poslouchejte, Marcu-Angi, chtěl bych od vás svatební dar.“
„Cokoli, můj milý Jamesi. Cokoli, co vlastním.“ Zasmál se. „A možná i určité věci, kterých bych se mohl zmocnit. Co byste rád?“
„Řeknu vám to večer. Odpoledne mám zabukovaný let s Air France do Marseille. Mohl byste pro mě někoho poslat? A bude to obchodní jednání, bohužel. Mohl byste svolat ostatní ředitele na malou schůzku? Budeme potřebovat všechny mozky. Jde o naši obchodní organizaci ve Švýcarsku. Budeme muset učinit nějaká drastická opatření.“
„Aha!“ V hlase zaznělo plné pochopení. „Ano, to je skutečně slabé místo na naší prodejní mapě. Své kolegy rozhodně přizvu. A ujišťuji vás, můj milý Jamesi, že uděláme cokoli, co bude nutné udělat. A samozřejmě pro vás někoho pošlu. Asi nepřijedu já osobně – tyhle zimní večery jsou velice chladné. Ale postarám se, abyste měl veškerou péči. Dobrou noc, můj drahý příteli. Dobrou noc.“
Telefon oněměl. Ten starý lišák. Myslel si, že by se Bond mohl dopustit indiskrétnosti, nebo si k telefonu připojil „detektor štěnic“, přístroj, který měří rezonanci na lince a varuje před odposlechem?
Zimní slunce rozhodilo poslední oranžové paprsky po hustých mracích deset tisíc stop pod tiše hvízdajícím letadlem a zhaslo.
Bond dřímal s vědomím, že musí v blízké době dohnat spánek.
* * *
Pro Bonda přijel typický marseilleský taxikář – archetyp všech Mariů s obličejem piráta a ostrým humorem pokleslých franco…
