KAPITOLA 23
MILOSTNÁ DOVOLENÁ
Dva smaragdoví kolibříci naposledy mihotavě oblétali ibišek a drozd začal z vrcholku vonícího jasmínu zpívat svou večerní píseň, krásnější než slavičí.
Po trávníku přeběhl zubatý stín velkého ptáka unášeného vzdušnými proudy do nějaké vzdálené kolonie ve vnitrozemí a břidlicově modrý ledňáček nasupeně zaskřehotal, když uviděl na židli v zahradě člověka. Změnil směr letu a zamířil přes moře k ostrovu. V purpurových stínech mezi palmami poletoval žluťásek.
Různomodré vody zálivu se téměř nepohnuly. Ostrovní útesy byly ve světle zapadajícího slunce temně růžové.
Chladný vzduch voněl večerem a rašelinovým kouřem z jedné rybářské chatrče, kde zřejmě pekli maniokový chléb.
Solitaire vyšla z domu a bosýma nohama vstoupila na trávník. Nesla podnos se šejkrem a dvěma sklenicemi. Položila jej na bambusový stolek vedle Bondovy židle.
“Doufám, že jsem to nepopletla,” řekla. “Šest k jedné mi připadá strašně silné. Vodku s martini jsem nikdy nepila.”
Bond se na ni podíval. Měla na sobě jeho bílé hedvábné pyžamo, které jí bylo dost velké. Vypadala neskutečně dětsky.
Zasmála se. “Jak se ti líbí moje rtěnka z místních přírodních zdrojů?” zeptala se, “a tužka na obočí značky HB? Se zbytkem těla už jsem nemohla nic dělat, jen ho omýt.”
“Vypadáš nádherně,” řekl Bond. “Jsi zdaleka nejhezčí dívka ve Žraločí zátoce. Kdyby mi sloužily nohy a ruce, vstal bych a políbil bych tě.”
Solitaire se sklonila, jednou rukou ho pevně objala kolem krku a políbila ho na rty. Pak se postavila a odhrnula mu pramen vlasů padající do čela.
Chvíli se na sebe dívali. Pak se Solitaire otočila ke stolku a nalila mu koktejl. Sobě nalila půl sklenice, posadila se na vyhřátý trávník a opřela si hlavu o jeho koleno. Bond si pravou rukou hrál s jejími
vlasy a chvíli jen tak seděli a dívali se skrze kmeny palem na moře a temnějící ostrov.
Den strávili ošetřováním zranění.
Když je Quarrel vysadil na malé pláži Krásné pouště, Bond napůl odnesl Solitaire rovnou do koupelny. Napustil plnou vanu horké vody a umyl jí celé tělo a vlasy. Když ji zbavil vší soli a korálového slizu, osušil ji a natřel jí poškrábaná záda a stehna hojivou mastí. Pak jí dal uspávací nápoj, uložil ji nahou do své postele a políbil ji. Usnula, než stačil zavřít všechny žaluzie.
Pak si vlezl do vany a nechal se od Strangwayse celý namydlit a potom také natřít hojivou mastí. Byl celý odřený, krvácel z mnoha ran a levou ruku měl po kousnutí barracudy znecitlivělou. Na levém rameni mu chyběl kus svalu. Skřípal zuby, jak ho pálila mast.
Oblékl si župan a Quarrel ho odvezl do nemocnice v Port Maria. Před odjezdem se lukulsky nasnídal a dal si vytouženou první cigaretu. Cestu prospal, stejně jako ošetření na operačním stole. Spal i v nemocniční posteli, kam ho celého ovázaného uložili.
Quarrel ho odvezl brzy odpoledne. Strangways mezitím jednal na základě informací, které mu Bond poskytl. Policie hlídala Ostrov překvapení. Vrak Secatur ležící v hloubce asi dvaceti sáhů byl označen bójemi a hlídán celnickým motorovým člunem z Port Maria. Záchranářský remorkér s potápěči byl na cestě z Kingstonu. Reportéři místního tisku dostali krátké prohlášení a přístup na Krásnou poušť hlídala policie, připravená odrazit záplavu novinářů, kteří se nahrnou na Jamajku, jakmile se věc zveřejní. Do Londýna i Washingtonu putovaly podrobné zprávy. Bigovi lidé v Harlemu a St. Petersburgu měli být zadrženi a obviněni z pašování zlata.
Výbuch na Secatur nikdo nepřežil a místní rybáři vylovili téměř tunu mrtvých ryb.
Jamajka byla zaplavena fámami. Na útesech nad zátokou i podél pláže stály řady aut. Hovořilo se o Morganově pokladu, ale i o žralocích a barracudách. Proto se nenašel nikdo, kdo by se pod rouškou noci chystal vypravit k vraku.
Doktor navštívil i Solitaire, ale zjistil, že ji nejvíc zajímá, kde by sehnala nějaké šaty a rtěnku správného odstínu. Strangways zařídil, že jí nazítří pošlou z Kingstonu katalog. Zatím experimentovala s tím, co našla v Bondově kufru, a co do …
