KAPITOLA 21
“DOBROU NOC VÁM OBĚMA”
Vystoupali pomalu vzhůru, minuli otevřené dveře u stropu ve výši asi čtyřiceti stop a zastavili se na širokém odpočívadle vytesaném ve skále. Tady jeden černoch s acetylénovou lampou vkládal bedýnky se zlatými mincemi do akvárií, která byla naskládána podél stěny.
Zatímco čekali, další dva černoši sešli ze schodů, chopili se dole jednoho připraveného akvária a odnášeli ho nahoru.
Bond odhadoval, že někde nad nimi se akvária plní pískem, rostlinami a rybami a pak jsou předána lidskému řetězu, který je dopraví z útesu do kotviště.
Některá z připravených akvárií měla uprostřed uložené zlaté pruty, jiná drahokamy. Musel zčtyřnásobit svůj původní odhad - bylo tu toho zhruba za čtyři miliony liber šterlinků.
Pan Big chvíli stál s očima upřenýma na podlahu. Oddychoval ztěžka, ale pravidelně. Za chvíli se vydali dál.
O dvacet schodů výš bylo další, menší odpočívadlo, z něhož také vedly dveře. Tyhle však byly zajištěné novým řetězem s visacím zámkem a pobité zrezivělými kovovými pláty.
Pan Big se znovu zastavil. Stáli teď vedle sebe na malém odpočívadle vytesaném ve skále.
Bond na okamžik pomyslel na útěk, ale černošský strážce ho odtáhl od pana Biga a přitiskl ho ke zdi, jako by mu četl myšlenky. A Bond věděl, že jeho základní povinností je zůstat naživu, dostat se k Solitaire a zabránit jí vstupu na loď, jejíž čas odměřovala kyselina rozežírající měď v časové pojistce.
Odněkud shora začal proudit chladný vzduch a Bond cítil, jak na něm osychá pot. Bez ohledu na strážcovu dýku si pravou rukou sáhl na zraněné rameno. Krev už zaschla, ale téměř celá ruka byla strnulá a příšerně bolela.
“Tomu větru, pane Bonde,” ukázal Big nahoru, “se na Jamajce říká ,funebrácký`.”
Bond pokrčil pravým ramenem a šetřil si dech.
Pan Big se otočil ke dveřím, vytáhl z kapsy klíč, odemkl a prošel jimi. Bond šel za ním, následován svým strážcem.
V dlouhé úzké uličce byly do stěn po necelém yardu zapuštěny zrezivělé okovy.
Na konci visely z kamenného stropu dvě vozové svítilny a na podlaze ležela pod přikrývkou bezvládná postava. Jinak tu kromě pachu vlhké skály, dávného mučení a smrti nebylo nic.
“Solitaire,” řekl pan Big tiše.
Bondovi poskočilo srdce a vykročil dopředu. Velký černoch ho okamžitě popadl za rameno.
“Jen klid, bílej,” řekl jeho strážce a zkroutil mu ruku mezi lopatky a pomalu ji zdvihal. Bond kopl strážce levou patou do holeně, ale sám sobě zřejmě způsobil větší bolest.
Pan Big se otočil. Malý revolver se mu téměř ztrácel v ruce. “Nech ho být,” řekl tiše. “Jestli si přejete druhý pupík, pane Bonde, můžete ho mít. Mám na to šest ran.”
Bond se protáhl kolem něj. Solitaire už stála a šla mu naproti. Když ho poznala, rozběhla se a rozpřáhla náruč.
“Jamesi,” vzlykala, “Jamesi.”
Málem mu padla k nohám. Sevřeli si ruce.
“Přines mi nějaký provaz,” řekl pan Big ve dveřích.
“Nic se neděje, Solitaire,” řekl Bond u vědomí, že to tak není. “Nic se neděje, jsem s tebou.”
Zdvihl ji a podržel si ji před sebou. Levou rukou mu projela bolest. Solitaire byla bledá a rozcuchaná. Na čele měla modřinu a pod očima tmavé kruhy. Slzy jí stékaly ve stružkách po špinavých tvářích. Nebyla nalíčená. Měla na sobě špinavé bílé plátěné šaty a sandály. Vypadala pohuble.
“Co ti ten lump provedl?” zeptal se Bond a přitiskl ji k sobě. Přivinula se k němu.
Vzápětí se odtáhla a podívala se na svou ruku. “Ale ty krvácíš,” řekla. “Co se ti stalo?”
Natočila si ho a uviděla černou krev na jeho rameni a paži. “Bože, co se ti stalo?”
Náhle si uvědomila, že jsou oba ztraceni, a znovu se zoufale a beznadějně rozplakala.
“Spoutej je,” ozval se Big ode dveří. “Tady pod lampou. Musím jim říct pár věcí.”
Černoch k nim přistoupil a Bond se otočil. Stálo to za pokus?
Černoch neměl nic než lano. Big s revolverem v ruce však poodstoupil stranou.
“Ne, pane Bonde,” řekl jen.
Bond si změřil velkého černocha, pomyslel na Solitaire a na své zraněné rameno a nechal si spoutat ruce za zády. Černoch uměl vázat uzly. Bolelo to.
…
