„JESTLI SE MĚ DOTKNETE…“
Bond uložil zlato do skrýše pad sedadlem. Nebezpečný materiál. Musí vejít ve styk s nejbližším pracovištěm Secret Service a prut odevzdat, aby byl odeslán diplomatickou poštou do Londýna. Musí o tom rychle podat zprávu. Nález potvrzuje mnohá podezření. Může případně upozornit francouzské kolegy z Deuxieme Bureau, aby zjistili, kdo si pro zlato přijde. Ale Bond doufal, že k tomu nedojde. Nepotřeboval, aby vznikla panika dřív, než se mu podaří proniknout do Goldfingerovy blízkosti. Teď bylo zapotřebí, aby se nad Goldfingerem klenulo modré, jasné nebe.
Bond se rozjel. Na konci Rue Rambuteau zahlédl žlutou skvrnu. Přejel železniční most a malé náměstíčko. Goldfingerova žlutá krabice pokračovala k řece. Bond pozoroval, jak se kolemjdoucí za rolls-roycem otáčejí. Řeka. Zabočí Goldfinger vpravo nebo pojede přes most? Rolls jel přímo. Tedy do Švýcarska! Bond jej sledoval na předměstí Svatého Vavřince. Nyní k řezníkovi, pekaři a do vinného sklepa. Sto metrů před ním visela do ulice zlatá telecí hlava Výborně! Malý triumph byl za ním jen pár metrů. Bond se soustředil na rolls-royce, že se od vjezdu do města neohlédl. Dívka se musela skrývat v postranní uličce. Tak je to! Tohle už určitě není náhoda. Něco se musí stát. Promiňte, drahoušku, musím vás ďobnout. Udělám to co nejjemněji. Teď se držte! Bond znenadání zastavil před řeznictvím a přeřadil na zpátečku. Bylo slyšet ošklivé zachrastění a řinkot. Bond vypnul motor a vystoupil.
Obešel pomalu vůz dozadu. Dívka s obličejem zlostí strnulým už stála jednou nohou na silnici, a byla to krásná noha. Jak vystupovala z auta, bylo vidět bílé stehno.
Dívka strhla řidičské brýle a založila ruce v bok. Hezká ústa byla pokřivena hněvem.
Zadní nárazník Bondova vozu byl zaklíněn do trosek reflektorů a přední stěny chladiče triumphu. Bond řekl přátelsky: „Jestli do mě ještě jednou najedete, budete se muset za mě provdat.“
Sotva to řekl, pleskla mu otevřená dlaň na tvář. To už se kolem nich shromáždil malý zástup. Ozývaly se projevy souhlasu i vulgární výrazy.
Dívčin hněv se políčkem nevybil. „Vy pitomče! Kde myslíte, že jste?“
Bond si pomyslel: Kdyby se hezká děvčata neustále zlobila, byla by krásná. Řekl však: „Vaše brzdy za moc nestojí.“
„Moje brzdy! Vždyť jste do mě najel zpátečkou!“
„Proklouzávaly mi brzdy. Nevěděl jsem, že jste tak blízko za mnou.“ Byl čas uklidnit ji trochu. „Strašně mě to mrzí. Zaplatím opravu a všechny ostatní výdaje. Opravdu, nešťastná náhoda. Podívejme se, co se stalo. Zkuste vycouvat. Nevypadá to, že by vaše nárazníky byly pryč.“ Bond šlápl na nárazník triumphu a zahoupal jím „Neopovažujte se dotýkat mého vozu! Nechte ho na pokoji!“ Dívka nahněvaně usedla za volant a stiskla startér. Motor chytil, ale pod krytem zazvučel kov.
„Tady to máte, hlupáku! Rozbil jste ventilátor!“
Bond doufal, že tomu tak je. Nastoupil do svého vozu a poodjel s ním od triumphu. Úlomky z dívčina auta zazvonily o dlažbu. Opět vystoupil. Hlouček zvědavců prořídl. Byl v něm muž v pracovní kombinéze. Nabídl se, že zavolá havarijní vůz a hned pro něj odešel. Bond přistoupil k triumphu. Dívka již byla klidnější.
„Nebude to tak hrozné,“ řekl Bond. „Pravděpodobně je větrák vyhozen z osy. V dílně vám namontují prozatímní přední světla a přechromují, co je třeba. Zítra ráno můžete pokračovat v cestě.“ Sáhl do kapsy pro peněženku. „Chápu, že vás to uvedlo do nesnází a vina je výhradně na mně. Tady je sto tisíc franků na opravu, váš nocleh, telefony přátelům atakdále. Přijměte je laskavě na úplné vyrovnání. Rád bych tu přenocoval a vyčkal, až zítra opět vyjedete, ale mám dnes večer schůzku a musím na ni přijet.“
„To ne.“ Dívka složila ruce za zády a vyčkávala.
„Ale…“ Co vlastně chtěla? Policii? Chce ho obvinit z nebezpečné jízdy?
„Já mám dnes večer také schůzku a musím na ni přijet. Musím se dostat do Ženevy Váš vůz tam může být za dvě hodiny.“ Ukázala přitom na Bondův DB III. „Svezete mě?“
Bond si ji poprvé prohlížel jinak než jako hezkou dívku, která se chce …
