Celá e-kniha Zlatý fantóm ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Část třetí
Nepřátelský čin
LISOVNA
Světelný vír, v němž se Bond otáčel, se pomalu zploštil v terč, ve žlutý měsíc a potom ve žhavé Kyklopovo oko.
V tom ho prudký úder vodního proudu zasáhl do obličeje. Voda ho řezala do očí a naplnila mu ústa. Dávil se a pokoušel se o pohyb. Nešlo to vůbec. Brzy však prohlédl a opět nabyl schopnosti myslet. Bolest mu bušila v týlu. Díval se na smaltované svítidlo s velmi silnou žárovkou. Ležel na jakémsi stole a kotníky nohou a zápěstí měl připoutány k jeho okrajům. Pohnul prsty a pocítil pod nimi hlazený kov.
Ozval se lhostejný, nezúčastněný hlas. Patřil Goldfingerovi. „Můžeme začít.“
Bond otočil hlavu za hlasem. Světlo mu oslňovalo oči. Zavřel je pevně a pak znovu otevřel. Goldfinger spočíval na plátěném lehátku. Měl svlečené sako. Na hrdle se mu červenaly stopy. Na sklopném stolku vedle něho byly různé nástroje a ovládací panel. Z opačné strany stolu seděla v druhém lehátku Tilly Mastertonová. Seděla vzpřímeně jako ve škole. Byla neobyčejně krásná, ale šokovaná a uzavřená do sebe. Nepřítomně zírala na Bonda. Byla zřejmé pod vlivem drog nebo hypnózy.
Bond obrátil hlavu vpravo. Nedaleko něho stál Korejec. Byl svlečen do pasu, ale tvrďák měl na hlavě. Žlutá pleť mohutného hrudníku se teskla potem. Hrudní svaly měl široké jako talíře a pod mocným obloukem žeber se propadalo břicho. Bicepsy a předloktí měl silné skoro jako stehna.
Bond zvedl hlavu. Letmý pohled kolem mu způsobil bolest. Byl v jedné z dílen továrničky. Bílé světlo žhnulo kolem ocelových dveří elektrických pecí. V dřevěných rámech byly sestohovány namodralé plechy. Odkudsi zazníval vířivý bzukot generátoru. Z větší vzdálenosti doléhalo tlumené bušení a kovové supění továrních strojů.
Bond vrhl pohled na dolní část stolu, na němž ležel roztažen. Pak s povzdechem spustil hlavu opět na kovovou desku. Po délce stolu z hlazené oceli se táhla úzká štěrbina. Na nejzazším konci štěrbiny, jako mušku v ose svých roztažených nohou, viděl zuby kotoučové pily.
Goldfinger začal mluvit konverzačním tónem.
„Pane Bonde, anglické slovo pain, bolest, pochází od latinského poena, což znamená pokuta, tedy hodnota, která musí být zaplacena. Vy teď musíte zaplatit pokutu za zvědavost, která – jak ukázal váš útok na mě – má ráz nepřátelství. Říká se, že zvědavost zahubila kočku. Tentokrát zabije dvě, protože i vaši dívku musím považovat za nepřítele. Řekla mi, že bydlí v hotelu Bergues. Telefonickým dotazem jsem zjistil, že to není pravda. Poslal jsem Oddjoba na místo, kde jste se skrývali; našel její pušku a zároveň prsten, který náhodou poznávám. Hypnóza přiměla vaši dívku, že mi řekla i zbytek. Přišla mě zabít. Vy možná také. Neměl jste úspěch. A teď musí přijít poena. Pane Bonde“ – Goldfíngerův hlas zněl unaveně a znuděně, „mám mnoho nepřátel, jsem úspěšný a nesmírně bohatý a bohatství, mám-li vyslovit další ze svých aforismů, člověka s lidmi nesbližuje, ale jen zvětšuje počet a rozmanitost jeho nepřátel.“
„Hezky řečeno.“
Goldfinger dělal, jako by Bondovu poznámku neslyšel. „Kdybyste byl na svobodě, mohl byste vyhledat po celém světě pozůstatky lidí, kteří se pokoušeli křížit mé plány. Jejich pozůstatky připomínají ježky rozdrcené koly automobilů na silnicích.“
„Opravdu básnické přirovnání.“
„Pane Bonde, já jsem náhodou básníkem činu, ne básníkem slov.“
„Vyjadřujete se velmi živě.“ Bond otočil hlavu. Jakoby nahodile se Goldfingerova ruka natáhla k ovládacímu panelu a stiskla knoflík. Z dolního stolu se ozvalo pomalé kovové vrčení. Zvuk rychle přešel v drsné vrnění a pak ostrý, sotva slyšitelný hvizd. Bond mrzutě odvrátil hlavu. Jak rychle se mu podaří zemřít? Jeden z jeho přátel přežil mučení na gestapu. Líčil Bondovi, jak se pokusil spáchat sebevraždu zadržováním dechu. Po nadlidském výkonu, když několik minut nedýchal, upadl do bezvědomí. Ale se ztrátou vědomí ztratil také vůli. Plíce začaly samovolně čerpat vzduch a smrt od něho odstoupila. Ale zkusit by to mohl. Neboť smrt byla jediným východiskem ze situace. Ti, kteří p…
