20
Byly doby, kdy jsme Frank a já byli s Chuckem, Eddiem a Genem přátelé. Ale vždycky k něčemu došlo (obvykle mou vinou) a pak jsem z party vypadl, a částečně i Frank, protože to byl můj kamarád. Bylo prima potloukat se s Frankem. Všude jsme jezdili stopem. Jedním z našich oblíbených míst bylo filmové studio. Podlezli jsme živý plot, který obrůstalo vysoké býlí, abychom se dostali dovnitř.
Viděli jsme tu obrovskou zeď a schody z filmu o King Kongovi. Viděli jsme také falešné ulice a domy. Domy měli jen čelní zdi, za nimi nebylo nic. Prolezli jsme celý filmový pozemek mockrát, dokud nás nevyhnal hlídač. Jeli jsme stopem na pláž k panoptiku. Tam jsme klidně mohli zůstat tři čtyři hodiny. Učili jsme se to místo nazpaměť.
Nebylo tam zrovna moc pěkně. Lidi tam chcali a srali a byly tam hromady prázdných lahví. A na hajzlu byly gumy, ztvrdlé a srolované. Po zavíračce spali v panoptiku tuláci. Na panoptiku nebylo skutečně nic zábavného.
Zpočátku se nám líbilo v zrcadlovém bludišti.
Zůstali jsme tam tak dlouho, dokud jsme se nenaučili nazpaměť celou cestu tou změtí zrcadel, a pak už nás to nebavilo. Frank a já jsme se spolu nikdy neprali. Zajímali nás různé věci.
Na molu probíhal film o císařském řezu, a tak jsme tam šli a dívali se. Bylo to samá krev. Pokaždé, když řízli do ženy, vystříkla krev, úplný gejzír, a pak vytáhli dítě. Lovili jsme z mola ryby, a když jsme něco chytli, prodali jsme to starým židovským ženám, které posedávaly na lavičkách. Dostal jsem výprask od otce, protože jsem kamarádil s Frankem, ale vždycky jsem si řekl, že bych ten výprask dostal tak jako tak, a s Frankem jsem si alespoň užil legrace.
Ale stále jsem měl problémy s ostatními dětmi ze sousedství. A otec mi v tom nepomáhal. Například mi koupil indiánský oblek a luk a šípy, zatímco ostatní si hráli na kovboje. Stejné to bylo pak i na školním dvoře – spolčili se proti mně. Obklíčili mě s tou svou kovbojskou výstrojí a s pistolemi, ale když už bylo nejhůř, tak jsem prostě vložil do luku šíp a natáhl tětivu a čekal. To je vždycky odehnalo. Nikdy jsem si sám ten indiánský oblek na sebe nevzal, dokud mě k tomu otec nepřinutil.
Ještě pořád jsem se hádal s Chuckem, Eddiem a Genem a pak se s nimi zase udobřil a potom jsme se vždy opět rozkmotřili.
Jednoho odpoledne jsem jen tak postával venku. S partou jsem nebyl ani za dobře, ani jsme se zrovna nehádali, jen jsem jen tak kolem nich postával, aby se zapomnělo na tu poslední věc, kterou jsem provedl a která je rozčílila. Nedalo se nic jiného dělat. Jenom bílá prázdnota a čekání. Už mě to postávání unavilo, a tak jsem se rozhodl vydat se do kopce na Washington Boulevard, na východ ke kinu a pak zpět dolů k West Adams Boulevard. Možná že půjdu kolem kostela. Vyrazil jsem. Pak jsem zaslechl Eddieho:
„Hej, Henry, pojď sem!“
Kluci stáli na příjezdové cestě mezi dvěma domy. Eddie, Frank, Chuck a Gene. Něco pozorovali. Skláněli se nad velkým křovím a něco pozorovali.
„Pojď sem, Henry!“
„Co je?“
Došel jsem k místu, nad kterým se skláněli.
„Je tu pavouk a chce sníst mouchu!“ řekl Eddie.
Podíval jsem se. Pavouk utkal síť mezi větvemi křoví a moucha se do ní chytla. Pavouk byl velmi vzrušený.
Moucha třepala celou sítí, jak se snažila vyprostit. Divoce a bezmocně bzučela, zatímco jí pavouk omotával křídla a tělo. Pavouk chodil okolo a okolo, až ji téměř celou pokryl pavučinou. Byl velký a odporný.
„Chystá se ji sežrat!“ zaječel Chuck. „Chystá se zabořit do ní svoje kusadla!“
Vmáčkl jsem se mezi kluky, kopl nohou do pavučiny, a pavouk i s mouchou zmizeli.
„Co to, do prdele, vyvádíš?“ zeptal se Chuck.
„Ty debile zasranej!“ zařval Eddie. „Tys to všechno zkazil!“
Couvl jsem. Dokonce i Frank na mě nechápavě hleděl. „Zkopeme mu prdel!“ zařval Gene.
Stáli mezi mnou a ulicí. Utíkal jsem dolů po příjezdové cestě k zadnímu dvorku cizího domu. Byli za mnou.
Přeběhl jsem přes dvorek a vběhl za garáž. Byl tam šest stop vysoký mřížový plot pokrytý psím vínem. Vylezl jsem na plot a přehoupl se přes vršek. Přeb…
