Celá e-kniha Velmi důvěrné ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
HILDEBRANDOVA RARITA
Rejnok měl rozpětí křídlovitých ploutví asi šest stop a od tupého čumáku po konec smrtícího ocasu mohl měřit tak deset stop. Byl tmavě šedý s fialovým přídechem, který v podmořském světě tak často značí nebezpečí. Když se zdvihl z plavě zlatého písku, vypadalo to, jako když někdo pod vodou mávl černým ručníkem.
James Bond plaval s rukama podél těla jen za pomoci ploutví. Sledoval temný stín přes širokou, palmami lemovanou lagunu a čekal na příhodný okamžik k výstřelu. Málokdy zabíjel ryby pro něco jiného než pro jídlo, ale existovaly výjimky – velké murény a všechny druhy ropušnic. Teď se chystal zabít rejnoka, protože vypadal mimořádně zle.
Bylo deset hodin dopoledne jednoho dubnového dne a laguna Belle Anse poblíž nejjižnějšího výběžku největšího ostrova Seychelského souostroví Mahe byla naprosto klidná. Severozápadní monzun ustal před několika měsíci a čerstvý jihovýchodní monzun přichází do této oblasti až v květnu. Bylo kolem pětadvaceti stupňů ve stínu při devadesátiprocentní vlhkosti vzduchu. Teplota vody v laguně se blížila teplotě lidského těla a i ryby vypadaly líně. Desetilibrová zelená papouščí ryba ozobávala řasy z korálového stromku, a když nad ní Bond proplouval, jen zdvihla oči a hned se vrátila k jídlu. Hbité hejno šedých rybek se rozdělilo vedví, aby pustilo Bondův stín, a vzápětí se opět spojilo a pokračovalo opačným směrem. Skupinka malých olihní, které jsou za normálních okolností plaché jako ptáci, se ani nenamáhala změnit mimikry, když plaval kolem.
Bond si držel nikam nespěchajícího rejnoka v dohledu. Věděl, že rejnok se unaví nebo zklidní, když na něj ta velká ryba plovoucí na povrchu nezaútočí. Uloží se na nějakou pískovou plošinu, zesvětlá do téměř průhledné šedi a mírným vlněním křídlových ploutví se zahrabe do písku.
Jak se blížili k rifu, množily se korálové stromky a ostrůvky chaluh. Bondovi to připadlo jako příjezd z volné krajiny do města. Všude se mihotaly zářivě barevné ryby a obří sasanky Indického oceánu plály ve stínech jako ohně. Kolonie mořských ježků tvořily proti skále inkoustové skvrny a langusty tápaly ze svých úkrytů modrožlutými tykadly. Mezi mořskými řasami na jasně žlutém písčitém dně se občas blýskly skvrnité kauri větší než golfový míček – leopardí kauri – a jednou Bond zahlédl nádhernou harpovku. Moc se však okolím nezabýval a soustřeďoval se na útes, v jehož skrytu se chtěl dostat před rejnoka a pronásledovat ho zpět směrem k pobřeží. Taktika mu vyšla a brzy se temný stín s hnědým torpédem v závěsu sunul zpátky. V hloubce asi dvanácti stop se rejnok snad už posté zastavil. Bond přestal plavat a pomalu šlapal vodu. Opatrně zdvihl hlavu a vylil si vodu z brýlí. Když se pak znovu podíval pod vodu, rejnok zmizel.
Bond měl harpunu Champion s dvojitou gumou a velice ostrým trojzubcem. Je to zbraň krátkého dostřelu, ale výborná pro lov u rifu. Bond ji odjistil a plaval pomalu kupředu s ploutvemi těsně pod hladinou, aby nedělal žádný hluk. Rozhlížel se kolem sebe a pokoušel se zrakem proniknout zamžené obzory laguny. Pátral po jakémkoli velkém temném stínu. Nerad by tu měl za svědka žraloka nebo velkou barracudu. Zraněná ryba někdy vykřikne, a i když ne, zvíří vodu a její krev přiláká dravce. V dohledu však nebyl jediný živý tvor a písčité dno připomínalo jeviště ubíhající do potemnělých portálů. Vtom Bond zahlédl na dně sotva postřehnutelný obrys. Doplaval přímo nad něj a nehybně ho pozoroval. Písek se nepatrně pohyboval. Nad žábrami připomínajícími nozdry tančily dvě malé písčité fontánky. Za nimi se lehýnce vlnilo rybí tělo. Bond musel zamířit asi palec za fontánky. Odhadl možný úhel případného švihnutí ocasem, pomalu sklonil harpunu a stiskl kohoutek.
Pod ním explodoval písek a Bond na okamžik neviděl vůbec nic. Pak se napjalo lanko harpuny a objevil se rejnok, který se za zuřivého švihání ocasem snažil uniknout. U kořene ocasu měl zježené jedovaté ostny, které podle pověsti zabily Odyssea a které podle Plinia dokázaly přetít strom. V Indick…
