Celá e-kniha Žiješ jenom dvakrát ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
Kouzelné místo
Kissyin kraul byl plynulý a uvolněný a Bond bez obtíží následoval kmitající nohy a dva pahorky jejího zadku vzrušivě rozdělené černou šňůrkou. Ale byl rád, že si vzal ploutve, protože přítěž plovoucího vaku na zápěstí ho nepříjemně brzdila a protože první polovinu trasy plavali úžinou šikmo proti východnímu proudu. Potom však Kissy mírně změnila směr, takže mohli pohodlně plavat proti zdi, která jim brzy zaclonila celý obzor.
U její základny bylo pár popadaných kamenů, ale Kissy zůstala ve vodě a přidržovala se chomáče mořských řas pro případ, že by měsíc prozradil její zářivé tělo stráži nebo náhodné hlídce, i když Bond měl za to, že se stráže v noci stahují, aby umožnily sebevrahům volný přístup. Bond se vyhoupl na kameny, rozepnul vak a vytáhl balíček s kovovými cepíny. Pak povylezl o několik stop výš, aby mohl ukrýt ploutve do mezery mezi žulovými bloky nad čárou přílivu, a byl připravený. Poslal dívce vzdušný polibek. Odpověděla mu postranním zamáváním, jímž se Japonci zdraví na rozloučenou, a vydala se na zpáteční plavbu, světélkující torpédo, které brzy splynulo s odrazem měsíce ve vodě.
Bond na ni přestal myslet. V mokrém černém úboru mu začínalo být chladno a byl čas vydat se nahoru. Prozkoumal uložení obřích kamenných bloků a zjistil, že mezery mezi nimi jsou prostorné, stejně jako u Tygrova výcvikového hradu, a poskytnou zřejmě dostatečné místo pro stupy. Potom si svlékl svou černou kutnu a začal stoupat. Černý vak táhl za sebou.
Těch dvě stě metrů mírně zešikmené zdi mu trvalo dvacet minut, ale cepíny musel použít jen dvakrát, když narazil na mezery, které byly pro jeho rozbolavělé nohy příliš úzké. A pak už se ocitl u jedné střílny. Tiše se protáhl šest stop silnou zdí a obezřetně se podíval přes její okraj dolů do parku. Jak očekával, od střílny vedly kamenné schody, po kterých sešel do temného stínu, kde se opřel o zeď a tiše oddychoval. Čekal, až se mu zklidní dech, pak si znovu navlékl svou kutnu a naslouchal. Listoví stromů nezčeřil jediný závan větru, ale odněkud sem doléhal zvuk tekoucí vody a na jeho pozadí pravidelné vazké odříhávání a bublání. Fumaroly! Bond, pouhý stín mezi ostatními stíny, se sunul podél zdi doprava. Jeho prvním úkolem bylo najít úkryt, základní tábor, kde by mohl v případě nutnosti bivakovat a kde by mohl nechat svůj vak. Prozkoumal různé hájky a křoviny, ale ty byly zatraceně dobře udržované a pečlivě zbavené veškerého podrostu. A z mnohých se šířil odporně sladký jedovatý pach. Po chvíli u zdi objevil přístřešek s chatrnými pootevřenými dveřmi. Zaposlouchal se a pak dveře pootevřel trochu víc. Podle očekávání tu bylo zahradnické náčiní, kolečka a harampádí a páchlo to tam zatuchlinou jako v podobných kůlnách. Opatrně, za svitu měsíčních paprsků, které sem pronikaly širokými mezerami v prkenných stěnách, se dostal do zadní části kůlny, k neuspořádané hromadě použitých pytlů. Chvíli přemýšlel a usoudil, že i když kůlna bude často navštěvovaná, je velice slibná. Odvázal od zápěstí provázek k vaku a metodicky začal přerovnávat pytle, aby si za nimi vytvořil úkryt. Když skončil a přidal několik závěrečných mistrovských úprav, uložil vak do úkrytu a vykradl se zpátky do parku, aby pokračoval v plánovaném prvním rychlém průzkumu celého pozemku.
Držel se poblíž hradní zdi a míhal se rychle jako netopýr mezerami mezi křovinami a stromy. Ačkoli měl ruce kryté černou látkou nindžovského oděvu, vyhýbal se kontaktu s rostlinami, které vydávaly neustále se měnící silné pachy a vůně, mezi nimiž poznal jen cukrovou vůni svídy, již si vybavoval ve vzpomínkách na svá dávná dobrodružství v Karibiku. Došel k jezeru, velké mihotavě stříbřité ploše, z níž stoupaly obláčky páry, jak si pamatoval z leteckých snímků Jak tam tak stál a pozoroval jezero, snesl se z jednoho z okolních stromů velký list a dopadl na hladinu kousek od něj. Hladina se okamžitě zčeřila a list zmizel. V jezeře byly nějaké ryby a museli to být dravci. Jen dravce mohl vzrušit tak ne…
