63
VE VELIKÉM NABLÝSKANÉM BARU SI OBJEDNÁM PIVO a sednu si ke stolu zády k pultu a balím si kouření, přijde vetchý stařík kolem osmdesátky s plechovkou, posadí se vedle mě a čeká s kalnýma očima – Ó Gauguine! Ó Prouste! být takový malíř nebo spisovatel jako vy, zobrazil bych ten zmučený a utýraný obličej; otiskl se do něj žal všech lidí, žádné řeky, žádné rty, žádné holky pod hvězdami neplatí na toho sladkého starého ztracence, všechno je pomíjivé a všechno je ztracené – Trvá mu pět minut, než vyloví svůj dolárek – Třese se mu v prstech – Hledí k baru – Číšník má plno práce – “Proč se nezvedne a nejde si pro to svý pivo?!” – Ach jo, nadutec v jednom baru v Sedro-Woolley v severozápadním Washingtonu ve světě, v nicotě, která je pustinou obrácenou vzhůru nohama – Nakonec začne rachotit plechovkou a bouchat o stůl, aby přivolal obsluhu – Vypiju pivo, dám si další – Napadá mě, že mu to pivo donesu – Proč se do toho míchat? Je docela možné, že vejde Černej Jack a začne pálit ze všech svých pistolí a já budu známý po celém Západě, že jsem střelil Slade Hickoxe do zad? Jsem dítě Chihuahuay, neříkám nic –
Ta dvě piva mi moc nesednou, zjišťuju, že nepotřebuju alkohol, když mám něco v duši –
Jdu ven koupit si boty –
Main Street, obchody, sportovní zboží, míče na basket a fotbal pro blížící se podzim – Ten šťastnej kluk Elmer se bude vznášet ve vzduchu nad fotbalovým hřištěm a pojídat velké steaky na školních oslavách a dostávat vyznamenání, vím – Vejdu do obchodu a vzadu si sundám svoje klapavé škrpály a prodavač mi donese modré plátěnky s tlustou měkkou podrážkou, obuju si je a projdu se, je to jako procházka v nebi – Koupím si je, ty staré boty tam nechám a jdu pryč –
Opřu se o zeď a zapálím si cigaretu a vyrazím do malého odpoledního města, támhle mají seno a silo na zrní hned za městem, železnice, sklad dřeva, jako z Marka Twaina, tady poslal generál Grant na věčnost ty milióny Jižanů – jak se z téhle ospalé atmosféry mohl zrodit plamen v té virginské duši generála Stonewalla Jacksona –
Tak jo, už toho bylo dost – zpátky na dálnici, přes koleje a zatáčky, kam proudí auta ze třech směrů –
Čekám asi patnáct minut.
“Na stopu,” uvažuju, abych se posílil na duši, “dostáváš dobrou Karmu a špatnou Karmu, a ta dobrá se někdy vydává za špatnou, někde támhle na cestě (podívám se a je tam, konec se ztrácí v oparu, beznadějná bezejmennost naší nicoty) je chlapík, který tě sveze rovnou do Seattlu, a tam si večer koupíš noviny a víno, buď tak laskav a počkej” –
Ale zastaví blonďáček s vředy, kvůli kterým nemůže hrát za fotbalový tým střední školy v Sedro-Woolley, a měl na to, stát se hvězdou (tipoval bych, že byl nejlepší za všech), ale dovolili mu zápasit v zápasnickém klubu, má mohutná stehna a silné paže, je mu sedmnáct, taky jsem zápasil (Šampión Černá maska ve své skupině) tak se bavíme o zápase – “Platí tam to pravidlo, že seš na všech čtyřech a za sebou máš chlápka a zvedneš ho a jedeš?”
“Jo, jasně, nic takovýho, co ukazujou v televizi – pravej zápas.”
“Jak se počítaj body?”
Dlouze a složitě mi to vysvětluje až do Mount Vernonu, ale najednou je mi líto, že nemůžu zůstat a zápasit s ním a nebo si zakopat, je to vážně to opuštěné dítě Ameriky, jako ta dívka, hledá jednoduché přátelství, andělskou čistotu, otřesu se při představě těch klak a klik na střední škole, které ho ničí, a jak ho rodiče a doktoři varují a v noci si může při měsíci jenom snít – Podáme si ruce a já vystoupím, stojím ve čtyři odpoledne v horkém slunci na rohu před benzínovou pumpou a kolem proudí v autech lidi vracející se z práce a každý se soustředí, aby vybral zatáčku a nemůže si mě dobře prohlídnout a tak tam tvrdnu skoro hodinu.
Divný, tajemný muž tam sedí v cadillacu a na někoho čeká, vyjede, a já zvednu palec, usměje se, otočí to a zaparkuje na druhé straně, pak se rozjede, znovu otočí a znova kolem mě projede (tentokrát se ani nehnu) a znovu zastaví, má nervózní uspěchaný výraz, Ó Ameriko, cos to udělala ze svých dětí, stroje! Ale obchody jso…
