Andělé pustiny (Jack Kerouac)

37

RÁNO V BLÝSKAVÉ ROKLI JE JENOM PŘEKRÁSNÝ SEN – ozývá se ptačí cvrliky cvrliky cvrk, veliký žlutohnědý mrak pradávné mlhy skrápí borovice, nad kterými stojí veliké slunce, nehnuté ticho hřebenů, pokroucené rozložité stromy s mlžnými kalichy korun naplněných rosou, celá ta fantasmagorie zlatě oranžových nebeských kvítků, které mi jen díky Klamu vystupují před očima, ty vstupní brány sluchu, které vyrovnávají a pročišťují tok slyšeného ve zvuky, ten neposedný komár mysli, který rozeznává a hodnotí odlišnosti, stará tvrdá zvířecí hovínka v dřevníku, ranní bzz bzz much, pár obláčků, tichý východ Amidy, kopec zaoblený jako nahuštěný balón, všechno je to jen mihotavý sen zaznamenávaný (zaznamenávaný?) konečky mých nervů a dokonce snad ani to ne, můj Bože, vážně žijeme, abychom byli klamáni? – zmatek v lesních doupatech, do filtrů ledvin voda z nebe, dřevovina z lesů do papíren, sušina a recyklace špíny, vsakování a bobtnání a kroužení, zelení červíčci, věční upachtěnci – klinkající brouček vzlétá, vrzá křidélky ranní píseň pustiny – Už jsem se o tom všem napovídal dost, neexistuje dokonce ani ta Samota v Pustině, ani tahle stránka, dokonce ani slova, jen předurčené jevení se věcí, zaznamenávané smyslovou energií – Ó nevědomí bratři, Ó nevědomé sestry, Ó nevědomý já! není o čem psát, všechno je nic, je třeba psát o všem! – Čas! Čas! Věci! Věci! Proč? Proč? Blázni! Blázni! Tři Blázni Dvanáct Bláznů Osm a Šest Pět Miliónů Nespočetných Epoch Bláznů! – A co se chce po mně? – Stejné to bylo s našimi praotci, kteří jsou dávno mrtví a obrátili se v prach, aniž by nám ve svých chromozómech předali Velké Poznání – A stejné to bude s našimi pravnuky, až se za dlouhý čas zrodí a potom obrátí v prach, a prach a vesmír, není to jedno, zda vesmír či prach? – pojďte, děti, probuďte se – pojďte, nadešel čas, probuďte se – otevřete oči, jste klamáni – otevřete oči, sníte – pojďte, honem, hleďte – bytí nebo nebytí, jaký je v tom rozdíl? – Pýcha, nepřátelství, strach, opovržení, urážky, výpady, podezřívání, zlověstné předtuchy, blýskavé bouře, smrt, skála, KDO VÁM ŘEKL, ŽE TO VŠECHNO JE RADAMANTHUS? KDO PÍŠE NEPRAVDU O TOM KDO, O TOM PROČ, O TOM CO, ZADRŽ TVORE AJ AJ AJ AJ AJ AJ OU MODHGRAGA NA PA RA TO MÁ NI KO SA PA RI MÁ TO MÁ NA PA ŠŮŮŮŮŮŮŮŮ BIZA RNÍÍÍÍ - - - - - AJIÓ Ó Ó Ó – M M M – TAK – TAK – TAK – TAK – TAK – TAK – TAK – TAK –TAK – TAK – TAK

kdo co proč když ecce krysa

Potom nikdy nebylo

To co je všechno co není

Třesk

Nahoře v údolí

a dole pod horou,

Pták –

Probuď se! Probuď se! Probuď se! Probuď

Probuď Probuď Probuď VZBUĎ

VZBUĎ VZBUĎ

VZBUĎ SE

TEĎ

Tohle je ta moudrost

té tisícileté krysy

– Krysa

nejdokonalejší zvířecí podoba

Temnota temnota temnota temnota ta ta ta

ta temnota temnota temnota temnota

ta ta ta ta ta

temnota temnota

ta ta ta ta ta