román

My kluci jsme na nádraží nesměli. Ale ráno jsme se v lukách proplížili ke trati a nedočkavě jsme vlak vyhlíželi. Generál Ota měl tolik odvahy, že dal několikrát ucho na kolejnici. Ale pokaždé hlásil, že nic nejede. Asi po hodině čekání se nad nádražím vyvalil dým a ozvalo se táhlé zahoukání lokomotivy. A pak se objevil. / Mašině se po obou stranách kotle třepetaly československé vlajky a na tendru byl bílý…

Více
  • 16. 12. 2024

„Musíte si uvědomit jednu důležitou věc,“ vybafl na ně Horác, „a tou je, že tohle místo nesmíte nikdy opustit! Kdyby existovala možnost, že odejdete, byli bychom nuceni vás zabít!“ / „Horác je děsně urputný,“ upozornila je Enid. „Slušnost je mu cizí! Je jako slon v porcelánu! Všechno zkazí! Měl vám říci: je mi líto, že nemůžete odejít, ale ujišťujeme vás, že nás vaše přítomnost těší!“ / …

Více
  • 16. 12. 2024

  / Harlow Sharp vypadal velice vyčerpaně. / „Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat,“ omlouval se Maxwellovi. „Byl to hrozný den.“ / „Jsem rád, že mě sem vůbec pustili,“ poznamenal Maxwell. „Ta tvoje sekretářka, co si hraje na hlídacího psa, mě chtěla napřed vyhodit.“ / „Čekal jsem tě,“ vysvětlil mu Sharp. „Podle mých předpokladů ses tu musel dřív nebo později objevit. Donesly se ke mně velice podivné…

Více
  • 16. 12. 2024

Jak jsme se s mistrem toho večera dohodli, pečlivě jsem sledovala zpěv retey. Má pomoc byla za ta léta potřeba jen dvakrát z pěti případů. Buď se kurpule rozezněly dřív, než jsem stačila doběhnout k Elmarovi, nebo se ohlásily chvíli před tím, než gura stačil dojít za naslouchačem. Dvakrát jsem tedy byla rychlejší než amarijští naslouchači. Byla jsem na sebe patřičně pyšná, a kdyby to…

Více
  • 29. 10. 2024

Týdny ubíhaly a já se v broušení zdokonalovala sama. Každý den jsem přikládala polizor k čirému sklenitu a brousila ho do všech možných tvarů. Napodobovala jsem věci ve svém okolí a využívala svou představivost. Poslouchala jsem zpěv vycházející z kamene pokaždé, když jsem energii probouzela k životu. Kapitán byl spokojený se vším, co jsem mu předložila. / Každý večer mi…

Více
  • 29. 10. 2024

Tvář mladé Elizabeth Podfortové stačilo vidět jednou v životě a člověk už nedokázal zapomenout. Její zvláštně temná krása vyvolávala v člověku strach smísený s obdivem. Pro mnohé muže musela kdysi představovat cosi nedotknutelného a možná i to byl důvod, proč k ní přilnul i sám kapitán. Jenomže to všechno už bylo pryč. Zůstala jen vzpomínka uvězněná v mé…

Více
  • 29. 10. 2024

Nedělo 21. března, 6.40 / Dcera si každou neděli ráda přispala. Obvykle jsem byl strašně nerad, že takhle plýtvá časem, který jsme měli vyhrazený pro sebe. Měl jsem ji totiž jen každý druhý víkend a ve středy. Tuto neděli to však bylo jiné. S radostí jsem ji nechal spát, vstal jsem o něco dřív a pokračoval v sepisování reakce, která měla zachránit vystoupení mé hlavní svědkyně před soudem. Seděl jsem v…

Více
  • 29. 10. 2024

Jakmile jsme usedli do lincolnu, řekl jsem Earlovi, že se má projíždět po okolí a zkusit někde najít Starbucks. Potřeboval jsem kávu. / „Tady žádnej Starbuck není,“ odpověděl Earl. / Věděl jsem, že Earl pochází odtud, ale nepokládal jsem za možné, že by se na kterémkoliv místě v tomto okrese, a možná i na celém světě, nacházel bod, z něhož by to bylo do nejbližšího Starbucks dál než kilometr a půl. Ale…

Více
  • 29. 10. 2024

Happy hour. Přestala jsem pátrat a stavila se ve Footh’s, místním málo navštěvovaném baru. Pak se vypravím do Grove Street 1665, kde bydlí Betsy a Robert Nashovi – rodiče dvanáctileté Ashley, jedenáctileté Tiffanie, mrtvé a už navždy devítileté Ann a šestiletého Bobbyho juniora. / Tři holky a konečně chlapeček. Upíjela jsem bourbon, louskala buráky a představovala si to Nashových rostoucí zoufalství, jaké asi…

Více
  • 7. 10. 2024

DNES /   / Lyle mi za ty dny, které jsem strávila cestou do Oklahomy a nebyla k zastižení, nechal na záznamníku devět vzkazů, jejichž tón se diametrálně lišil. Začal něčím, co zřejmě mělo působit dojmem nervózní matrony, a nosovým přízvukem jako v nějakém kabaretním čísle se vyptával, jak se mi daří, pak postupně přešel k podrážděnosti, příkrosti, naléhavosti a panice, až…

Více
  • 7. 10. 2024

DESET DNŮ POTÉ /   / Den, kdy se mělo natáčet to interview, jsme strávili v rezervní ložnici Tannerova apartmá, připravovali jsme, co řeknu, upravovali můj vzhled. Betsy mi vybírala oblečení, Go mi nůžkami na nehty trochu přistřihla vlasy kolem uší, Betsy se mě snažila přesvědčit, abych použil makeup – pudr – aby se mi neleskla pleť. Všichni jsme mluvili potichu, protože za dveřmi se už připravoval Sharonin…

Více
  • 7. 10. 2024

Ráno ze strže zase vystoupali na silnici. Kdysi vzal cestou klacík a vyřezal z něj chlapci flétničku; teď mu ji vytáhl z kabátu. Vzal si ji beze slova. Za chvilku už zůstal pozadu a muž slyšel, že hraje. Beztvará hudba budoucího věku. Nebo možná poslední pozemské tóny, vyvolané z trosek a spáleniště. Muž se za ním ohlédl. Chlapec byl soustředěný a ponořený do sebe. Muž si řekl, že vypadá jako smutné…

Více
  • 7. 10. 2024

VELKÝ VIKTORIÁNSKÝ PALÁC / Stál pod velkými jilmy a věděl, že je na místě – jeho Temná žena byla nablízku, velmi nejasná, podobu tisíckrát vymazanou kolemjdoucími. Na konci řady jilmů stála veliká křišťálová fontána, voda z ní proudila do kruhového bazénku. Fontána, bazének a jilmy byly uzavřeny v ohromném skleněném podloubí a lemovány fantastickými plastikami. / Bush znal toto místo i čas; postarala se o to…

Více
  • 7. 10. 2024

Za pět minut se ke mně v bílým plášti, vlajícím jako doktorovi při vizitě, přihnal Eda. / „Co to slyším, študente? Zaskoč ke mně na chvíli.“ Ve výčepu postávali vytrvalci, co sem chodí „na jedno“, a vydrží do zavírací hodiny, „lak povídej.“ / Pokrčil jsem rameny. „Co chceš slyšet? Martin ti všecko řek, ne?“ / „Fakticky ti víc nevodnesli? Než tu televizi a magneťák?“ / „Připadá ti to málo? Pro tebe…

Více
  • 7. 10. 2024

O jednom nerozhodném zápase a podnikateli, jemuž nebylo dopřáno užívat si života / Ingmar s Holgerem se shodli na pokračování v započatém boji, tak prý nejlépe uctí Henriettinu památku. Holger 2 byl opačného názoru. Spokojil se však s dotazem, kdo teď bude podle nich živit rodinu. Ingmar se zamračil a přiznal, že měl poslední dobou šíleně moc starostí a neměl čas o tom zatím…

Více
  • 7. 10. 2024