Kapitola osmá
POUTNÍCI PO KRYPTOZOIKU
Zblízka to byla krásná žena. Bush odhadoval, že jí není více než dvacet pět, měla bezvadnou snědou kůži, jasné šedomodré oči a vlasy černé jako půlnoc. Postavu a držení těla měla pěkné, krátká tunika jí hezky odhalovala dokonalé dlouhé nohy. Ale zvláštní dojem na ně udělalo její imponující, i když tiché vystupování.
Jak na ni Bush civěl, uchopila ho za ruku a usmála se na něj. „My už se známe dlouho, Eddie Bushi! Já se jmenuji Wygelia Sayová. Až teď, právě před zrozením Normana Silverstona, máme povolení Centrálního úřadu hovořit s tebou a s tvými přáteli.“
Přestože mluvila anglicky, měla tak nezvyklý přízvuk, že nebylo úplně snadné rozumět tomu, co říká.
když Bushe odzbrojila, musel se jí znovu zeptat:
„Proč jste Silverstona nechali takhle zemřít, když jste mohli zasáhnout? Jistě jste věděli, že přichází ten zabiják?“
„Myslíme, jinak než vy, příteli. Na jedné straně je zásah člověka, ale na druhé je osud.“
„Ale on byl nepostradatelný!“
„Vy čtyři jste teď nositeli jeho myšlenek. Mám vám říci, co se stalo v době, kterou považujete za svou budoucnost? Vrátili jste se do roku 2093, jak jej nazýváte - my používáme jiný kalendář – a oznámili jste Silverstonovo zrození. Všichni jsou rozrušeni. Wenlock s vaší pomocí uniká. Zmocňujete se rozhlasové stanice a začínáte lidem říkat pravdu. Začínají revoluce.“
Howes se rozčileně protlačil dopředu a přerušil ji. „Takhle se z toho nevykroutíte, mladá dámo! Když jste nechali Silverstona –“
Zastavil se uprostřed věty. Ve tváři se mu pomalu rozhostil zmatený pohled. Wygelia proti němu zvedla ruku jako znamení a pronesla několik slov, která se odrazila v Bushově mozku.
„Co jsi říkala?“
„To je jen zvláštní formule – zaklínadlo, které se může pronést několik století po vaší době. Za několik let bude v omezené podobě začleněno do Wenlockovy disciplíny. Na několik minut zaplní motorické oblasti mozku Davida Howese, přestože jemu se to bude zdát jen jako zlomek vteřiny.“
Klidně a půvabně se otočila, usmála se na Borrowova s Ann a představila se jim. Mezitím se scéna kolem měnila. Vkrádaly se přízraky z přítmí a současně se shromažďovali mnozí cestovatelé z minulosti, aby sledovali zrození Silverstona – přestože Bushovi, jenž byl stále zatížen nadvědomím, se’zdálo, jako by teď odcházeli, opouštěli tu ohromnou krajinu, zaplněnou jen jejich vlastními matoucími organismy.
Bush se trochu vzdálil od ostatních, neboť si to chtěl promyslet o samotě. Jak stál opodál, velký dav se rozptýlil. Výhled se vyprázdnil a zdálo se, že nemá ani měřítko, ani význam.
Konečně na něj Ann zavolala a on se vrátil ke skupině. Ann s Borrowem vypadali rozhodně radostněji;
Wygelia se vyznala v morálce a zřejmě jim řekla něco povzbuzujícího. Dokonce i Howes, jenž se vzpamatovával z omámení, vypadal tak šťastně jako už dlouho ne.
„Wygelia je anděl,“ řekla Ann a vzala Bushe za ruku. „Pověděla mi, že se roky učila mluvit pozpátku, abychom jí rozuměli! Teď už opravdu věřím, že vše, co nám Norman Silverstone řekl, byla Boží pravda!“
Vedle Wygelie se zhmotnili čtyři muži z minulosti, všichni byli oblečeni v podobných uniformách. Nesli máry, na něž uctivě položili Silverstonovo tělo, a teď s ním stáli mezi nimi a čekali na znamení od Wygelie.
„Vykonali jste ještě jednu cestu po návratu do roku 2093,“ řekla Bushovi. „Ne, mám to popletené, promiňte – je to stále obtížné formulovat věci tak, jak je vidíte vy. Ještě jednu cestu musíte vykonat, než se vrátíte do roku 2093. Ano! Protože naše zrození a smrt znamenají pro vás něco jiného, obřady kolem nich se liší na obou stranách toho, co náš přítel Silverstone správně nazval himálajskou generací. Chceme, abyste šli s námi a byli, jako jeho první společníci, svědky zrození jeho těla – což vy budete považovat za jeho pohřeb, přestože pro nás je to radostná událost.“ Vycítila u nich odpor a rychle dodala: „A současně vám objasním jakoukoliv otázku, kterou položíte. Mohu zodpovědět něco, co už Silverstone nemůže.“
„Rádi půjdeme,“…
