Cesta (Cormac McCarthy)

Následujícího dne šli skoro až do setmění. Nemohl najít bezpečné místo, kde by se dal rozdělat oheň. Vzal z vozíku nádržku a měl pocit, že je moc lehká. Sedl si a otočil uzávěrem, jenže ten už byl otevřený. Otočil kolečkem vařiče. Nic. Naklonil se a poslouchal. Ještě jednou zkusil oba uzávěry – jeden po druhém i současně. Nádržka byla prázdná. Seděl na bobku a k čelu si tiskl obě pěsti, oči měl zavřené. Po chvíli zvedl hlavu a hleděl na mrazivý, temnící les.

Večeři měli studenou – kukuřičný chleba, fazole a párky z konzervy. Chlapec se ho zeptal, jak se to stalo, že je nádržka prázdná tak brzy; řekl, že se to prostě stalo.

Říkal jsi, že vydrží několik týdnů.

Já vím.

Jenže to nakonec bylo jen pár dní.

Byla vadná.

Jedli beze slova. Po chvíli chlapec řekl: Já zapomněl vařič zavřít, že jo?

Tvoje chyba to není. Měl jsem to zkontrolovat.

Chlapec odložil talíř na plachtu a uhnul očima.

Tvoje vina to není. Je třeba otočit oba uzávěry. Závity se měly přelepit teflonovou páskou, aby se utěsnily, a já to neudělal. Můžu za to já. Neřekl jsem ti to.

Tu pásku jsme ale neměli.

Ty za to nemůžeš.

Trmáceli se dál, vyzáblí a špinaví jak pouliční feťáci. V té zimě měli deku přehozenou přes hlavu jako kapuci, od úst jim šla pára. Plahočili se černými návějemi jemného popílku. Přecházeli rozsáhlou příbřežní rovinou, kde se do nich opíral neustále skučící vítr, který vířil oblaka popílku; využívali každý úkryt, jejž našli. V domech či stájích, nebo v silničních příkopech – pod polední oblohou černou jak pekelný sklep si přetáhli deku přes hlavu. Tiskl chlapce k sobě, promrzlého až na kost. Nic se neboj, říkal mu. Zase budem v pohodě.

Země zerodovaná a pustá, zbrázděná vymytými strouhami a průrvami. V naplaveninách kosti mrtvých tvorů. Anonymní smetiště. Oprýskané farmy uprostřed polí, prkna vytrhaná ze sloupků. Jednotvárnost a nic nevrhá stín. Silnice klesala džunglí uschlých puerarií. Močál, nad vodou polehlý rákos. Za poli pochmurný opar zakrývající zemi i oblohu. K večeru začalo sněžit, ale šli dál schovaní pod plachtou; padající mokré vločky na plachtě tiše syčely.