KAPITOLA 10
„Je mi tak líto, že přišla sem, protože teď je mrtvá,“ říká s pláčem osmnáctiletý John Keene o své desetileté sestře. „Mou sestřičku někdo zabil.“ Mrtvá Natalie Keeneová byla nalezená 14. května, zaklíněná v úzkém prostoru mezi budovou salonu krásy a Biftyho železářstvím v malém městě Wind Gap v Missouri. Je to už druhá zavražděná dívka za posledních devět měsíců: devítiletou Ann Nashovou našli v nedalekém potoce loni v srpnu. Obě děvčátka byla zardoušena; oběma vrah vytrhal zuby.
„Byla tak trochu praštěná,“ pláče John Keene, „taková divočejší.“ Keene, který se sem s rodiči přistěhoval před dvěma lety z Filadelfie a letos dokončil střední školu, popsal svou mladší sestru jako chytrou a originální. Vymyslela vlastní jazyk i s abecedou. „Prostě malá holka, celé to nedává smysl,“ říká Keene se smutným úsměvem.
A hledání toho smyslu je teď policejním případem: místní policisté spolupracující s Richardem Willisem, detektivem z oddělení vražd v Kansas City, mají několik vodítek. „Žádné z nich jsme zatím nevyloučili,“ přibližuje Willis. „Velmi důkladně pátráme po podezřelých mezi zdejšími obyvateli, zároveň však nevylučujeme možnost, že tyto vraždy mohl spáchat někdo cizí.“
Policie odmítá komentovat výpověď jediného potenciálního svědka, malého kluka, který tvrdí, že viděl osobu, jež unesla Natalii Keeneovou: Byla to žena. Zdroj mající blízko k policii říká, že panuje přesvědčení o tom, že vrahem bude patrně nějaký zdejší muž. Místní zubař James L. Jellard (56) souhlasí, neboť „vytrhání zubů vyžaduje značnou sílu. Jen tak nepovolí.“
A zatímco policie pracuje na případu, ve Wind Gap se zvýšil prodej bezpečnostních zámků a střelných zbraní. V železářství už prodali tři tucty bezpečnostních zámků a obchodník s pistolemi a puškami vystavil od zabití Keeneové víc jak 30 potvrzení pro nositele zbraně. „Myslel jsem, že všichni tady mají lovecké pušky,“ komentuje Dan Sniya (35), vlastník největšího podniku se zbraněmi ve Wind Gap. „Ale řekl bych, že každý, kdo neměl pistoli – už ji teď chce.“
Jedním z těch, kdo rozšířil svůj arzenál, je jedenačtyřicetiletý otec Ann Nashové Robert (41). „Mám ještě další dvě dcery a syna, musím je chránit,“ říká. Nash popisuje svou mrtvou dceru jako chytré děvče. „Občas jsem měl dojem, že je chytřejší než její otec. Občas měla ona sama dojem, že je chytřejší než otec.“ Tvrdí, že jeho dcera byla stejně divoká jako Natalie, ráda lezla na stromy a jezdila na kole, a přesně to dělala, když loni v srpnu zmizela.
Otec Louis D. Bluell ze zdejší katolické farnosti říká, že na jeho farnících je vliv těch vražd znatelný: „Značně se zvýšila účast na nedělních bohoslužbách a mnozí si přicházejí pro duchovní útěchu,“ vypráví. „Když se stane něco takového, lidé se začnou víc upínat k duchovní potravě. Chtějí vysvětlení, jak se něco takového vůbec může stát.“
Totéž se snaží zjistit policie.
Než to šlo do tisku, Curry si zažertoval kvůli prostředním iniciálám ve jménech. Můj ty bože, jak si ti Jižani potrpí na formality. Namítla jsem, že Missouri je teoreticky Středozápad, ale jen se uchechtl. V tom případě jsem já teoreticky středního věku, ale vykládej to Eileen, když si musí poradit s mou burzitidou. Také vyškrtl většinu podrobností z mého rozhovoru s Jamesem Capisim. Mohli bychom vypadat jako troubové, když budeme tomu klukovi příliš věřit, zvlášť když policie tomu nepřikládá velkou váhu. Stejně tak vyškrtl tu nepřesvědčivou Johnovu charakteristiku z úst jeho matky: „Je to hodný, citlivý hoch.“ To bylo to jediné, co jsem z ní vypáčila, než mě vyhodila z domu, jediná věc, která té nešťastné návštěvě dodávala nějakou cenu. Curry však usoudil, že to jen odvádí pozornost. Nejspíš měl pravdu. Potěšilo ho, že konečně máme podezřelého, na kterého se můžeme soustředit, mého „zdejšího člověka“. A můj „zdroj mající blízko k policii“ byl výmysl, nebo laskavěji řečeno určitá kombinace – počínaje Richardem a konče farářem měli všichni za to, že je za tím nějaký místní muž. Currymu jsem tu svou lež nep…