Celá e-kniha Rezervace Goblinů ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
22
Obklopovala je minulost - ve vitrínách, skříních, na podstavcích. Ztracená, zapomenutá, neznámá minulost, odňatá času expedicemi, které zkoumaly skryté kouty historie lidstva.
Výtvory umělců a nadaných řemeslníků, o jakých se lidem ani nesnilo, dokud se nevrátili do minulosti a neobjevili je tam: úplně nové hrnčířské výrobky, předtím známé v nejlepším případě pouze jako střepy, flakóny ze Starého Egypta, plné olejů a voňavých mastí ještě úplně čerstvých, stařičké železné zbraně, které vzali div ne rovnou kováři z kovadliny, svitky z Alexandrijské knihovny, které měly shořet, ale neshořely, protože byli vysláni lidé, aby je zachránili okamžik před tím, než by je byly pohltily plameny požáru, který knihovnu zničil, proslavený gobelín z Ely, který se před dávnými dobami ztratil - všechno tohle a nesčetné množství dalších exponátů tvořilo drahocennou pokladnici předmětů, vydobytých z hlubin času.
Jaképak je to vlastně 'Muzeum času', pomyslel si Maxwell. Spíš 'muzeum mimo čas'. Místo, kde se setkávají všechny epochy, kde mizí všechny chronologické posloupnosti, kde se postupně shromažďovaly všechny touhy lidstva přetvořené ve skutečnost - a přitom věci úplně nové, třpytivé, vyrobené teprve včera. Nebylo už třeba usuzovat podle hrstky úlomků, jak asi vypadal celek - bylo možné vzít do ruky a použít nástroje, pomůcky a nářadí, které člověk vyráběl a používal v celé epoše svého rozvoje.
Maxwell stál vedle podstavce s Artefaktem a naslouchal, jak tichnou kroky hlídače, který se vydal na další obchůzku budovy.
Karolíně se opravdu podařilo dostat je do muzea, i když se Maxwell zpočátku obával, že je její plán neuskutečnitelný. Ale šlo to hladce. Zavolala hlídači a řekla, že se ona a dva její přátelé musí nutně ještě jednou podívat na Artefakt ještě předtím, než ho odvezou. Hlídač na ně čekal u malých dvířek, vsazených do ohromných masivních vrat, která bývala do široka otevřená v hodinách, kdy bylo muzeum přístupno veřejnosti.
„Nebuďte tam dlouho," zavrčel hlídač. „Nevím, jestli mám vůbec právo vás vpustit."
„To je v pořádku," ubezpečila ho Karolína. „Buďte bez obav."
Hlídač se vzdálil, šoupaje podrážkami o podlahu, a něco si brumlal pod nos.
Na černý kvádr Artefaktu svítila od stropu řada reflektorů.
Maxwell proklouzl pod sametovým provazcem okolo podstavce, vyšplhal se až k Artefaktu, přikrčil se u něho a hmátl do kapsy pro překládači přístroj.
Pitomá domněnka, říkal si. Vlastně žádná domněnka, ale nejapný nápad, který vznikl ze zoufalství. Jenom zbytečně ztrácí čas a přivádí se do směšného postavení. I kdyby se ten nepravděpodobný předpoklad přece jenom v něčem splnil, stejně už nic nemůže změnit. Zítra si kolečkář odveze Artefakt, stane se majitelem knihovny křišťálové planety a lidstvo bude navždy zbaveno přístupu ke znalostem, které byly shromažďovány s pílí a pečlivostí ve dvou vesmírech po dobu padesáti miliard let - ke znalostem, které by měly patřit pozemské univerzitě a taky jí patřit mohly, avšak teď budou navěky vlastnictvím záhadné kultury, která se možná ukáže být tím potenciálním, z kosmu přicházejícím nepřítelem, kterého se Země vždy tolik obávala.
Chyběl mu čas! Ještě den nebo dva a tomu obchodu by zabránil, našel by lidi, kteří by ho vyslechli, získal by pomoc. Avšak okolnosti se po celou dobu obracely proti němu a teď už bylo pozdě.
Maxwell si nasadil překládači přístroj na hlavu, ale stále se mu nedařilo správně jej usadit.
„Dovolíte, pomůžu vám," nabídla Karolína a on pocítil, jak její hbité prsty manipulují s pásky a přezkami.
Zašilhal dolů a uviděl Silvestra. Tygřík seděl hned pod podstavcem a cenil zuby na Opa.
Když zachytil Maxwellův pohled, neandertálec poznamenal: „Ten tygr cítí, že jsem jeho přirozený nepřítel. Jednoho krásného dne sebere odvahu a skočí na mě."
„Nemluvte hlouposti!" odsekla hněvivě Karolína. „Je to jen dovádivé kotě."
„To si myslíte vy," odpověděl Op.
Maxwell zatáhl za okuláry a spustil si je na očí.
A pohlédl na Artefakt.
V tom kvádru černoty něco bylo. Cár…
