23
V předpokoji Sharpovy kanceláře se ze židle ztěžka zvedl inspektor Drayton.
„Dobře, že jste sem nakonec přišel, doktore Sharpe. Stalo se něco…"
Vtom inspektor uviděl Maxwella a na okamžik zmlkl. „Á, to jste vy!" pokračoval po krátké pauze. „Jsem rád, že vás vidím. Vás jsem se taky nahonil!"
Maxwell se zašklebil.
„Bohužel, inspektore, nemohu říci, že by radost byla vzájemná."
Jestli se v tuto chvíli mohu klidně bez někoho obejít, tak určitě bez inspektora Draytona, řekl si v duchu.
„A kdo vlastně jste?" zeptal se Sharp. „A jakým právem jste sem vpadl?"
„Jsem Drayton, inspektor bezpečnostní služby. Nedávno jsem měl krátký pohovor s profesorem Maxwellem, který se týkal jeho návratu na Zem, ale obávám se, že zůstalo ještě několik otázek, které…"
„V tom případě," prohlásil Sharp, „buďte tak hodný a počkejte, až na vás přijde řada. Musím zde s doktorem Maxwellem probrat také jistou záležitost a obávám se, že je důležitější než ta vaše."
„Nepochopil jste mě," řekl trpělivě Drayton. „Nepřišel jsem, abych zatkl vašeho přítele. To, že se zde objevil s vámi, je jenom vítaná náhoda. Vaši pomoc potřebuji ve spojitosti s úplně jinou věcí, která vznikla dost neočekávaně. Dozvěděl jsem se, že profesor Maxwell byl mezi hosty na posledním večírku slečny Claytonové a proto jsem se k ní vydal…"
„Nic nechápu!" přerušil ho Sharp. „Co s tím má co společného Nancy Claytonová?"
„Správně, Harlowe, taky to nechápu," pravila Nancy Claytonová, vycházejíc z jeho pracovny. „Vždycky jsem jen chtěla, aby se moji přátelé dobře bavili a nevím, co je na tom tak špatného!"
„Nancy, prosím tě, počkej!" prosil ji Sharp. „Napřed nám vysvětli, co se vlastně děje. Proč jsi sem přišla? A proč sem přišel inspektor Drayton? A…"
„Kvůli Lambertovi," řekla Nancy.
„Kvůli umělci, který namaloval ten tvůj obraz?"
„Mám od něho tři!" oznámila Nancy hrdě.
„Ale Lambert zemřel před více než pěti sty lety!"
„Také jsem si to myslela. Ale dnes večer přišel ke mně. Tvrdí, že se ztratil."
Z pracovny vyšel vysoký, robustní a blonďatý muž s tváří zbrázděnou hlubokými vráskami - opatrně odsunul Nancy, protože mu stála v cestě.
„Zdá se, pánové, že mluvíte o mně? Smím se v tom případě připojit k vaší debatě?"
Měl zvláštní výslovnost a usmíval se na všechny tak vesele a dobrosrdečně, že k němu mimovolně pocítili sympatie.
„Vy jste Albert Lambert?" optal se Maxwell.
„To opravdu jsem. Doufám, že jsem vás nevyrušil, ale mám problém."
„A to jste sám? " zeptal se Sharp.
„Pravda, to nemohu říct," pravil Lambert. „Předpokládám, že problémy má mnoho lidí. Avšak každého v takové situaci napadne prostá otázka - kam jít, aby našel řešení?"
„Pane," oslovil ho Sharp. „Jsem ve stejné situaci a lámu si nad tím hlavu zrovna jako vy."
„Cožpak nechápeš, že Lambert už východisko našel?" zeptal se Maxwell Sharpa. „Objevil se právě tam, kde mu mohou pomoci."
„Na vašem místě, mladíku," vmísil se do toho Drayton, „bych se držel víc stranou. Tehdy jste mě převezl, ale teď se mě tak snadno nezbavíte. Napřed mi odpovíte na některé otázky."
„Inspektore, prosím vás, nepleťte se do toho," prosil jej Sharp. „I bez vás mi jde hlava kolem. Artefakt je pryč, muzeum je zničené, Shakespeare zmizel."
„Ale já potřebuji jenom jedno," pravil Lambert. „Vrátit se domů. Do roku dva tisíce dvacet tři."
„Počkejte chvilku," žádal ho Sharp. „Nejste na řadě. Já…"
„Harlowe," přerušil ho Maxwell, „vždyť jsem ti to už vysvětlil. Už dneska odpoledne. Ještě jsem se tě ptal na Simonsona. Na to jsi přece nemohl zapomenout? "
„Simonson? Ach, ano!" Sharp pohlédl na Lamberta. „Vy jste ten malíř, který namaloval obraz s Artefaktem?"
„S jakým artefaktem?"
„S velkým černým kamenným kvádrem na vrcholku kopce."
Lambert zavrtěl hlavou. „Ne, nenamaloval jsem ho. Ale určitě ještě namaluju. Po pravdě řečeno, nemohu ho nenamalovat. Slečna Claytonová mi ho ukazovala a je to nepochybně moje práce. A i když bych to neměl říkat, nezdála se být špatná."
„To znamená, že jste skutečně viděl Artefakt v jurském období…
