Celá e-kniha Rezervace Goblinů ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
9
Maxwell otevřel oči. Op jím třásl. „Máš návštěvu."
Maxwell shodil přikrývku, spustil nohy z postele a začal hledat kalhoty. Op mu je strčil do ruky. „A kdo to je?"
„Říká, že se jmenuje Longfellow. Odporný nadutec. Čeká venku. Zjevně se obává infekce a nechce jít dál."
„Tak ať táhne k čertu!" prohlásil Maxwell a natáhl se po přikrývce.
„Ale ne," protestoval Op. „To mě nemůže urazit. Na něj se můžu vykašlat."
Maxwell vlezl do kalhot, strčil nohy do bot a dupnutím je nazul.
„A odkud je?"
„Nemám sebemenšího ponětí," odvětil Op. Maxwell se přesunul do rohu k lavici, která stála u stěny, nalil si z vědra vodu do umývadla a opláchl si tvář. „Kolik je?" „Něco po sedmé."
„To má pan Longfellow nějak naspěch, aby mě uviděl!" „Přechází nervózně sem a tam a umírá netrpělivostí." Bylo tomu tak.
Jakmile Longfellow uviděl Maxwella ve dveřích, vrhl se k němu s napřaženou rukou.
„Pane profesore! Jsem tak rád, že jsem vás našel. Nebylo to snadné, ale řekli mi, že vás možná najdu tady,"
pohlédl na chýši, přičemž se mu dlouhý nos maličko svraštil. „Tak jsem to zkusil."
„Op je můj starý a blízký přítel," vysvětlil klidně Maxwell.
„Mohli bychom se trošku projít?" navrhl Longfellow. „Překvapivě krásné jitro! Už jste snídal? Asi ještě ne."
„Kdybyste mi prozradil, kdo vlastně jste, značně by to věc usnadnilo," poznamenal Maxwell.
„Jmenuji se Stephen Longfellow a pracuji na rektorátě. Jsem rektorův osobní sekretář."
„Tak to vás potřebuji! Musím se nutně sejít s rektorem, a to co možná nejdřív!"
Longfellow zavrtěl hlavou. „To vám mohu hned říci, že je to nemožné."
Šli pomalu cestičkou k silnici. Z mohutného kaštanu se na zem snášely zářivě žluté listy. Javor plál na pozadí modrého ranního nebe červení jako pochodeň. Vysoko nad nimi bylo vidět veliké V, vytvořené hejnem kachen, které táhly k jihu.
„Nemožné?" zopakoval Maxwell. „To zní jako konečná odpověď. Jako kdybyste o mé prosbě už přemýšlel."
„Jestli chcete něco sdělit doktoru Arnoldovi," informoval jej chladně Longfellow, „budete to muset udělat obvyklou cestou. Cožpak opravdu nechápete, že rektor je velice zaneprázdněn a…"
„Ale to já vím! A vím taky, co je to ta vaše obvyklá těsta. Samé odklady a průtahy, dokud si o dané záležitosti necvrlikají vrabci na střeše!"
„Budu s vámi mluvit otevřeně, pane profesore. Jste vytrvalý a paličatý člověk a s takovými lidmi nemá cenu chodit okolo horké kaše. Rektor vás nepřijme. Nemůže si to dovolit."
„Zřejmě proto, že jsme byli dva a jeden z nás umřel?"
„Bude to ve všech ranních novinách. Obrovské titulky o muži, který vstal z mrtvých! Poslouchal jste rádio nebo se díval na televizi? "
„Ne."
„Tak tedy -jste senzací dne. Nutno přiznat, že situace je to velice nepříjemná."
„Krátce řečeno - zavání to skandálem? " „Dá se to tak říct. A rektor má dost starostí i bez toho, aby se míchal do takových historií, jako je ta vaše. Už tu máme Shakespeara a všechno, co s tím souvisí. V tom případě jsme stranou zůstat nemohli, ale naložit si na bedra ještě vás - to nehodláme."
„Copak nemá rektorát na starosti nic jiného než Shakespeara nebo mě? Je tu třeba rozruch kolem obnovení soubojů v Heidelbergu. Nebo spor o tom, je-li morální, aby byli někteří mimozemští studenti přijímáni do fotbalových jedenáctek a…"
„Ale pochopte to přece! Důležité je to, co se děje právě v tomto městečku!" zanaříkal Longfellow.
„Protože sem přestěhovali rektorát? I když Oxford, Harward a půl tuctu druhých…"
„Chcete-li znát můj názor," řekl upjatě Longfellow, „tak si myslím, že se správní rada rozhodla poněkud nepromyšleně. Vyplynulo z toho pro rektorát mnoho těžkosti."
„A co se stane, když vylezu na kopec, vejdu do budovy rektorátu a udělám rozruch? " zeptal se Maxwell.
„Víte to sám moc dobře. Budete vyhozen."
„A jestli s sebou přivedu pluky novinářů a kameramanů?"
„V tom případě vás pravděpodobně nevyhodí. A možná, že se dostanete až k rektorovi. Ale mohu vás ujistit, že za podobných okolností ničeho nedosáhnete."
„A proto jsem od začátku odsouzen k ne…
