9
Nyní byla v zasedací místnosti řada na Raulu Levinovi. Bavili jsme se už během mé jízdy do Century City, kdy jsem pojídal sendvič s hovězí roštěnkou. Nechal jsem si zapojit výstup z mobilu do reproduktorů a řekl jsem Earlovi, ať si strčí do uší sluchátka. Hned první týden, co pro mě dělal, jsem mu koupil přehrávač iPod. Levin mi pak v hrubých rysech nastínil celý případ a já z jeho informací vycházel při prvním rozhovoru s klientem. Nyní měl Levin projít případ podrobněji a na základě policejních a důkazních protokolů rozcupovat verzi Louise Rouleta na kusy, aby mu ukázal, jak proti němu bude postupovat obžaloba. Chtěl jsem, aby se této role alespoň zpočátku zhostil právě Levin, protože pokud měla být obžaloba postavena na klasickém přístupu „hodnej a zlej“, chtěl jsem já být tím, koho bude mít Roulet rád a komu bude důvěřovat. Chtěl jsem být ten hodnej.
Kromě kopií policejních protokolů, které získal od svého zdroje, měl Levin připraveny i vlastní poznámky. Jeho spis vesměs obsahoval dokumenty, na které měla obhajoba právo a s dalším vývojem případu by je tak jako tak získala, avšak shánění písemností soudními kanály obvykle zabralo celé týdny, zatímco Levin je dokázal obstarat za pár hodin. Během výkladu z nich nespustil oči.
„Včera ve dvaadvacet hodin a jedenáct minut zaznamenalo komunikační centrum losangeleské policie tísňové volání jisté Reginy Campové z adresy White Oak Boulevard sedmnáct set šedesát, byt číslo dvě stě jedenáct. Campová ohlásila, že do jejího bytu pronikl neznámý muž a napadl ji. Na oznámení reagovala policejní hlídka, která na místo dorazila ve dvaadvacet sedmnáct. Zřejmě měli klidnou noc, protože přijeli hezky svižně. Každopádně měli nadprůměrnou reakční dobu. Na parkovišti už na ně čekala slečna Campová, která uvedla, že po útoku uprchla z bytu. Informovala policisty, že útočníka zadržují v jejím bytě dva sousedi, Edward Turner a Ronald Atkins. Policista Santos tedy vyrazil do bytu, kde zastihl podezřelého vetřelce, později identifikovaného jako pana Rouleta: ten ležel na podlaze v sevření Turnéra a Atkinse.“
„To jsou ti dva buzíci, co na mně seděli,“ utrousil Roulet.
Pohlédl jsem na něj a viděl, jak z něj záblesk hněvu rychle vyprchává.
„Oba policisté pak podezřelého zajistili,“ pokračoval Levin, jako by ho Roulet vůbec nebyl přerušil. „Pan Atkins…“
„Vteřinku,“ řekl jsem. „Kde na podlaze ho našli? Ve kterém pokoji?“
„To se tu nepíše.“
Pohlédl jsem na Rouleta.
„Bylo to v obýváku. Ten je kousek od hlavních dveří. Ale já se takhle daleko nedostal.“
Levin si pro sebe zapsal poznámku a pokračoval.
„Pan Atkins předal policistům zavírací nůž s vysunutou čepelí, který se prý našel na podlaze vedle útočníka. Policisté nasadili podezřelému pouta a přivolali záchrannou službu, která ošetřila Campovou i Rouleta ten měl tržnou ránu na hlavě a lehký otřes mozku. Campovou poté převezli do lékařského centra svatého Kříže k dalšímu ošetření, kde ji rovněž vyfotografoval policejní technik. Rouleta zadrželi a posadili do vazební věznice ve Van Nuys. Byt slečny Campové byl zapečetěn pro budoucí ohledání a případ byl předán Martinu Bookerovi z detektivního oddělení ve Valley.“
Levin rozložil na stole další fotokopie policejních snímků zachycujících zranění Reginy Campové. Byly zde fotografie jejího obličeje snímané čelně a z profilu a také dva detaily zachycující podlitinu kolem jejího krku a malou bodnou ranku pod čelistí. Kopie měly mizernou kvalitu a já věděl, že nestojí za zevrubnější zkoumání. Všiml jsem si však, že veškerá poranění utrpěla Campová na pravé straně obličeje. V tom měl Roulet pravdu. Buďto ji tedy někdo opakovaně bil levou rukou, anebo se ona sama zřídila vlastní pravicí.
„Ty fotky byly pořízeny v nemocnici, kde také slečna Campová poskytla detektivu Bookerovi výpověď. Stručně řečeno v ní uvedla, že se v neděli večer vrátila domů kolem půl deváté a byla v bytě sama. Kolem desáté pak někdo zaklepal na dveře. Pan Roulet se jí představil jako někdo, koho znala, a tak mu otevřela.…
