Kapitola 23.
O rozzlobeném náčelníkovi generálního štábu a nadané zpěvačce
Fredrik Reinfeldt se usadil s chlebíčkem a trojitým espressem do křesla ve své kanceláři. Právě absolvoval renovaci své osoby formou sprchy, čistého oblečení a bot bez nánosů bahna. Ve druhém křesle už seděla jeho jihoafrická tlumočnice z čínštiny se šálkem švédského čaje v ruce. V tomtéž oblečení co předchozího dne. Tlumočnice se ale na rozdíl od někoho nerýpala v bramborovém poli.
„Aha, tak takhle jste vypadal, než jste se tak zaprasil,“ zkonstatovala Nombeko.
„Kolik je hodin?“ zeptal se předseda vlády.
Bylo za pět minut tři čtvrtě na deset, takže měli čas na přípravu.
Premiér tlumočnici oznámil, že plánuje pozvat Chu Ťin-tchaa na klimatický summit v Kodani, který se bude konat v roce 2009, tedy v době, kdy on sám bude předsedat Evropské unii.
„Asi budeme hodně mluvit o životním prostředí a úsilí vynakládaném v této oblasti,“ řekl. „Chci, aby se Čína připojila k plánované klimatické dohodě.“
„To se podívejme,“ poznamenala Nombeko.
Ke kontroverzním bodům patřilo i to, že se premiér chystal prezidenta informovat o švédském pohledu na demokracii a lidská práva. Právě v těchto pasážích je obzvlášť důležité, aby Nombeko tlumočila doslova a nevytvářela vlastní formulace.
„Ještě něco?“ zeptala se Nombeko.
Ano. Pochopitelně se bude hovořit také o obchodních záležitostech. O dovozu a vývozu. Čínský trh se stává čím dál větším odbytištěm švédského zboží.
Švédsko ročně vyveze zboží za dvaadvacet miliard švédských korun, sdělil jí premiér.
„Dvacet celých osm,“ opravila ho Nombeko.
Premiér dopil espresso a v duchu se utvrdil v názoru, že pravděpodobnost, že právě neprožívá nejbizarnější den svého života, se limitně blíží nule.
„Máte nějaké další připomínky, slečno tlumočnice?“ zeptal se.
Zcela bez ironie.
Nombeko byla toho názoru, že je dobře, že se na schůzce bude hovořit o demokracii a lidských právech, protože v takovém případě může předseda vlády posléze zveřejnit, že se na schůzce hovořilo o demokracii a lidských právech.
Takže je nejen prudce inteligentní, ale ještě k tomu cynická, pomyslel si Fredrik Reinfeldt.
* * *
„Pane premiére, je mi ctí se s vámi setkat, tentokrát za poněkud spořádanějších okolností,“ usmál se prezident Chu a podal svému protějšku ruku. „A s vámi také, slečno Nombeko. Naše cesty se znovu a znovu protínají. Jsem skutečně nesmírně potěšen.“
Nombeko ho ujistila, že je zcela stejného smýšlení, ale že vzpomínky na safari budou zatím muset počkat, jinak by asi pan předseda vlády začal být netrpělivý.
„Má mimochodem v úmyslu začít pěkně od podlahy s demokracií a lidskými právy, o nichž se domnívá, že v nich moc nevynikáte. V tom se asi tak úplně nemýlí, že? Ale nedělejte si starosti, pane prezidente, myslím, že bude jednat docela v rukavičkách. Tak se do toho pustíme?“
Chu Ťin-tchao se nad tím, co ho čeká, zašklebil, ale dobrá nálada ho neopustila. Na to byla Jihoafričanka příliš půvabná. Navíc to nebylo poprvé, co spolupracoval s tlumočníkem, který přetlumočil řečené dřív, než to někdo stihl vyslovit. Totéž se mu před mnoha lety stalo v Jihoafrické republice.
Premiér skutečně jednal v rukavičkách. Popsal švédský názor na demokracii, podtrhl švédské zásadní hodnoty včetně svobody slova, a nabídl přátelům z Čínské lidové republiky podporu při budování obdobné tradice. Načež tichounkým hlasem vyslovil požadavek na propuštění čínských politických vězňů.
Nombeko překládala, a než Chu Ťin-tchao stihl odpovědět, dodala z vlastní iniciativy, že pan premiér tím chtěl říct, že nemůžou zavírat spisovatele a novináře jenom proto, že píšou nepříjemné věci. A nuceně stěhovat lidi, cenzurovat internet…
„Co jste teď říkala?“ chtěl vědět premiér.
Neušlo mu, že překlad trvá dvakrát tak dlouho, než by měl.
„Jenom jsem přetlumočila, co jste řekl, a pak jsem dovysvětlila, co jste měl na mysli, abychom to urychlili. Oba jsme trochu unavení na to, abychom tu museli dřepět celý den, nemyslíte?“
„Dovysvětlila?! Copak jse…
