Kapitola 10.
O neúplatném premiérovi a přání unést krále
Copak tenhle šílený den nikdy neskončí? Holger 2 seděl na hromadě polštářů a díval se na tři Číňanky, které právě vylezly z bedny.
„Co se to děje?“ zeptal se.
Nombeko si po odjezdu z Pelindaby o své čínské přítelkyně dělala trochu starost. Co s nimi bude, až se zpřísní bezpečnostní opatření? Bála se, aby to náhodou neodskákaly za ni.
„Co se bude dít teď, nevím, protože tak to evidentně v životě chodí. Ale právě jsme zjistili, jak došlo k záměně velkého a malého balíku. To se vám povedlo, holky!“
Číňanky měly po čtyřech dnech v krabici s bombou, dvěma kilogramy studené rýže a pěti litry vody hlad. Holger je proto pozval do svého bytu, kde poprvé v životě okusily krvavou tlačenku s brusinkami.
„Připomíná mi to hlínu, z které jsme plácaly husy,“ poznamenala prostřední sestra s plnou pusou. „Můžu si přidat?“
Když se sestry nasytily, uložil je Holger do své postele a oznámil jim, že jim tímto přiděluje poslední, jakž takž obyvatelný byt v tomhle domě, a to v nejvyšším patře, jen musí nejdřív vyspravit jednu větší díru ve zdi obývacího pokoje.
„Omlouvám se, že dnes musíte spát v trochu stísněných podmínkách,“ řekl Holger 2 sestrám, které už mezitím usnuly.
* * *
Dům určený k demolici se vyznačuje tím, že čeká na zbourání. Domy určené k demolici obvykle, až na výjimky, nikdo neobývá. Bylo proto pozoruhodné, že v jednom a témže takovém domě v södermanlandské Gnestě bydlel americký hrnčíř, dva velmi podobní a zároveň odlišní bratři, mladá revolucionářka, jihoafrická pohřešovaná uprchlice a tři bláznivé Číňanky.
Všichni výše jmenovaní pobývali ve Švédsku, které se, jak známo, neřadí k jaderným mocnostem. Jen pár desítek metrů od nich však stála atomová bomba s tonáží tři megatuny.
Do té doby se seznam zemí disponujících jadernou zbraní omezoval na USA, Sovětský svaz, Velkou Británii, Francii, Čínu a Indii. Celkový počet jaderných hlavic odborníci odhadovali zhruba na pětašedesát tisíc. Titíž experti se však lišili v odhadech, kolikrát by tento počet jaderných hlavic mohl zcela zničit Zemi. Jednotlivé hlavice se totiž lišily svou tonáží. Pesimisté se domnívali, že by tento počet hlavic mohl Zemi zničit čtrnáctkrát až patnáctkrát. Optimisté se spokojili s odhadem dvakrát.
K výše jmenovaným zemím bylo nyní nutné připočítat ještě Jihoafrickou republiku a Izrael, ačkoli to oba státy vehementně popíraly. A možná i Pákistán, který poté, co Indie jednu hlavici odpálila, slíbil, že vyvine vlastní zbraň.
Teď se k jaderným mocnostem navíc přidalo i Švédsko. Nedobrovolně a nevědomky.
* * *
Holger s Nombeko nechali Číňanky v klidu spát a odebrali se do skladu, aby si v klidu promluvili. V rohu skladu stála bedna s atomovou bombou nastlaná polštáři. Vypadalo to jako jakási improvizovaná sedací souprava a působilo to útulným dojmem.
Oba si proto znovu vylezli nahoru a posadili se každý do svého rohu.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Holger.
„Těžko tady tu bombu můžeme nechat, dokud nepřestane představovat obecné ohrožení,“ povzdychla si Nombeko.
Holger 2 pocítil záblesk naděje. „Jak dlouho to trvá?“
„Dvacet šest tisíc dvě stě let,“ poučila ho Nombeko. „Plus mínus tři měsíce.“
Holger s Nombeko se shodli na tom, že dvacet šest tisíc dvě stě let je příliš dlouhá doba, i kdyby bylo štěstí na jejich straně a statistická odchylka byla záporná.
Holger Nombeko vysvětlil, jak citlivé téma taková bomba představuje. Švédsko je neutrální země a podle přesvědčení mnoha jeho obyvatel jakýmsi nejvyšším představitelem morálky. Vlastnit jadernou zbraň nepřichází pro zemi, která od roku 1809 s nikým neválčila, v úvahu.
Holger 2 byl toho názoru, že musejí předat bombu nejvyšším představitelům země, a to pokud možno tak šikovně, aby se to nestihlo rozkřiknout, a tak rychle, aby Holgerův bratr nestihl provést žádnou pitomost.
„Tak jo,“ souhlasila Nombeko. „Kdo je u vás hlava státu?“
„Král,“ vysvětlil Holger. „Ale ten nemá žádnou moc.“
Šéf, který nemá žádnou moc. To…
