18. Koňák
Koňák seděl pohodlně u stolu před průčelím restaurační boudy, která nyní postrádala robota i vybavení. Poblíž něj se vznášela síť a na ní truhla s uzamčenou galaktickou mapou. Vizor, o němž se Enid domnívala, že ho ukradla, mu ležel při ruce na stole. Tramvajový vůz dosud stál na kolejích a očekával příštího cestujícího, jenž se už vůbec nemusel dostavit. Krajina tonula v mlhavé šedi Hlavní trati věčnosti.
Tak jako už mnohokrát předtím, Koňák přemítal o Hlavní trati. Dříve tím hloubáním k ničemu nedospěl a předpokládal, že se mu to nepodaří ani v budoucnosti. Přemýšlel, kdo či co mohlo postavit tuhle nikde nekončící jízdní dráhu, vydělilo ji a vytrhlo z normálního času a prostoru. Poprvé se o ní doslechl před velmi dávnou dobou a převelice daleko. Řekl mu o ní jeden neuvěřitelný tvor, jenž jako by si tropil žerty ze všech životních potřeb a hodnot. Právě tahle absurdní bytost použila označení Hlavní trať věčnosti, ale když se jí zeptal na smysl onoho jména, neodpověděla.
„Nehledej ji,“ varovala jej. „Neusiluj o její odhalení, jinak ji nenajdeš! Musíš o ni nechtěně klopýtnout!“
Koňák o ni klopýtl před tisíciletími, aby její polohu později překvapivě objevil i ve starobylé galaktické mapě! Byl si jistý, že mapu nevytvořila jeho rasa, i když o její existenci věděla.
Když už o Hlavní trať klopýtl, rozhodl se, že si ji upraví jako místo, kde by mohl sedět a promýšlet si své různorodé aktivity. Instaloval tu boudu se stoly a křesly a svěřil ji do péče robotovi. Protože tudy už vedly koleje, posadil na ně tramvaj a zapojil poplašné zařízení, které by ho v daném úseku Hlavní trati upozornilo na případného návštěvníka či cokoli nového.
Četná staletí uplynula bez událostí. Pak, před pár lety, uvedl poplašné zařízení do chodu Boon, když se poprvé přemístil v časoprostoru. Tahle zvláštní událost patrně Koňákovi poskytla kýžený klíč k řešení problému lidí na Hopkinsových pozemcích.
Svitla mu jiskřička naděje, aniž by získal jistotu, dokud se Boon neobjevil podruhé! Pak pochopil, že se stává svědkem zrodu zcela nové schopnosti u rasy, u níž by něco takového nepředpokládal. Nadání samo převyšoval důležitý fakt, že v rámci rasy existovala skrytá kapacita pro vývoj nových schopností v evolučním módu. Jakmile k tomuto odhalení došel, povýšil Boona na ústřední postavu projektu!
Koňák si uvědomil, že se celý program už rozjel naplno a dosáhl úspěšnějších výsledků, než v jaké vůbec doufal. Ještě je čekala léta monitorování a důkladného sledování, aby se zabránilo případným komplikacím, ale chystal se podat pomocnou ruku. Na Ostnáče a Kužele si rodina zvykne, Ostnáče i tak přijímala po řadu let.
Když o tom uvažoval, Koňák se zahihňal sám pro sebe. Galaktické ústředí Ostnáče považovalo za vlastního tajného agenta a vpašovalo ho do rodiny v okamžiku, kdy se připravovala utéci před Nesmrtelnými do minulosti. Zprávy, které mu Ostnáč předával, Koňáka utvrdily v přesvědčení, že si tato lidská skupina zasluhuje zvýšenou pozornost.
Nic samozřejmě nezaručovalo, že v nastartovaném programu něco neselže, obdobně jako tomu bývalo v minulosti. Bylo zřejmé, že inteligence má slabou šanci, aby své schopnosti rozvinula v plné míře. Dlouhá staletí věnoval snaze pomoci jiným rasám a všechny pokusy skončily nezdarem. Špatně dopadly i rasy, kterým nepomáhal. V posledku zklamaly i Duhové bytosti, neboť potlačováním citu se vzdaly všech skutečných hodnot; emoce u nich vymizely. Nesmrtelní se stali obětí vlastního puzení, které je dohnalo ke křižáckému tažení. Selhala dokonce i Koňákova rasa. Díky příliš úspěšnému výzkumu v oblasti nesmrtelnosti ztratila schopnost plození. Zůstal ve vesmíru sám jako jediný přeživší představitel rasy!
Ze vzpomínek ho vytrhl jemný pleskavý zvuk. Stál před ním Kužel a otřásal se jako pes, když vyleze z vody. Otřásáním se pomuchlaný oděv vrátil do obvyklé podoby. Kužel se opatrně posadil.
Neopoustím své stanoviště, postěžoval si Kužel Koňákovi. Vrátím se a splním si povinnost. Přišel jsem, abych unikl vlkovi! Po…
